Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Jolany Králové, a Aleny Kadeřábkové, zastoupených advokátem Mgr. Stanislavem Sochorem, sídlem Pavelčákova 441/14, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 84/2025-82 ze dne 24. dubna 2025, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a Zdeňky Ondryášové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Stěžovatelky tvrdí, že Krajský soud v Ostravě zamítl jejich návrh na vydání předběžného opatření na základě nesprávných argumentů.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatelky se návrhem u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí domáhaly vydání předběžného opatření, kterým by soud zakázal odpůrkyni (vedlejší účastnice řízení o ústavní stížnosti) nakládat s blíže specifikovanými pozemky s výjimkou jejich převodu na stěžovatelky. Návrh odůvodnily tím, že uzavřely s odpůrkyní kupní smlouvu, kterou se odpůrkyně zavázala převést na ně část sporných pozemků za účelem vybudování příjezdové komunikace k rodinnému domu stěžovatelek. Pro zjištěnou kolizi záměru s inženýrskými sítěmi na převáděných částech pozemků smluvní strany následně jednaly o úpravě vymezení převáděných pozemků, aniž by podaly návrh na vklad do katastru nemovitostí podle původní kupní smlouvy. Odpůrkyně pak sporné pozemky převedla na Lubomíra Macečka.
3. Okresní soud návrhu vyhověl. Uvedl mimo jiné, že mezi stranami vznikl potenciální spor o platnost a účinnost kupní smlouvy, přičemž to, že odpůrkyně převádí sporné pozemky na třetí osobu, by mohlo představovat porušení smlouvy. Stěžovatelky projevily záměr podat vůči odpůrkyni žalobu na plnění (splnění obligační povinnosti k převedení vlastnického práva podle kupní smlouvy). Provedení vkladu vlastnického práva ve prospěch třetí osoby do katastru nemovitostí by pak vedlo k tomu, že by se stěžovatelky již nemohly povinnosti převést vlastnické právo domáhat vůči odpůrkyni, ale musely by nároky uplatnit i vůči novému nabyvateli podle § 1100 odst. 2 občanského zákoníku.
4. K odvolání odpůrkyně krajský soud napadeným usnesením prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že návrh zamítl. Podle krajského soudu to, že odpůrkyně pozemky převedla na třetí osobu, samo o sobě neznamená, že by se stěžovatelky nemohly domáhat svého nároku a nemohly by podat žalobu ve věci samé. Stěžovatelkám navíc nic nebránilo, aby samy podaly návrh na vklad kupní smlouvy. Konečně, újma vzniklá odpůrkyni zákazem nakládání s pozemky je zřejmě nepřiměřená výhodě, které by se dostalo stěžovatelkám s přihlédnutím k tomu, že předmětem kupní smlouvy byla pouze malá část pozemků.
5. V ústavní stížnosti stěžovatelky namítají, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné. Krajský soud v něm prezentuje tři argumenty, ani s jedním se však nelze ztotožnit. Argument, že samotný převod pozemků na třetí osobu nebrání stěžovatelkám domáhat se svého nároku, krajský soud nijak nevysvětluje, což zvláště vynikne ve srovnání s důkladným rozborem této otázky okresním soudem. Z argumentu, že stěžovatelkám nic nebránilo podat návrh na vklad kupní smlouvy, mají stěžovatelky dojem, že se krajský soud neseznámil s obsahem spisu, neboť stěžovatelky v řízení vysvětlovaly, že odložení návrhu na vklad bylo způsobeno zjištěním, že do vyměřené části pozemku zasahují inženýrské sítě, načež se smluvní strany dohodly, že se kupní smlouva nahradí smlouvou novou. Stěžovatelky nesouhlasí ani s argumentem nepřiměřenou újmou odpůrkyni, jelikož jej krajský soud staví jen na velikosti pozemků a pomíjí další okolnosti.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Stěžovatelky ústavní stížností brojí proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Úvodem je proto potřeba připomenout, že Ústavní soud do takových dočasných rozhodnutí zpravidla nezasahuje. Jeho přezkum se v těchto případech zásadně omezuje na ověření, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole dle čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny (usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 964/25 ze dne 5. 6. 2025). Napadené usnesení těmto požadavkům dostálo.
8. K námitkám stěžovatelek lze pak jen dodat, že argumenty, které krajský soud pro své rozhodnutí použil a s nimiž stěžovatelky nyní nesouhlasí, v podstatě zazněly již v rozhodnutí soudu prvního stupně, krajský soud jim toliko přiznal při zvažování potřeby vydání předběžného opatření vyšší váhu. Tak tedy i okresní soud připustil, že stěžovatelky navzdory převodu pozemků na třetí osobu mohou podat (potenciálně úspěšnou) žalobu ve věci samé, jakož i to, že se stěžovatelky mohly domoci provedení vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy i bez aktivní součinnosti odpůrkyně. Námitky uplatněné v ústavní stížnosti ostatně tyto právní závěry ani nezpochybňují, stěžovatelky pouze vysvětlují, proč se návrh na vklad rozhodly nepodávat.
9. Stěžovatelkám lze dát za pravdu, že rozloha pozemků v dané věci nemusí být při rozhodování o přiměřenosti předběžného opatření rozhodující, neboť roli hrají i další okolnosti, ale i pro krajský soud šlo jen o jedno z hledisek, k nimiž při rozhodování přihlédl. Jelikož tato hlediska v napadeném rozhodnutí řádně uvedl, není na Ústavním soudu, aby do jeho rozhodování z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti zasahoval a jeho úvahu nahrazoval úvahou vlastní.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. srpna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu