Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Kerten Unlimited Company, sídlem 13-18 City Quay, Dublin 2, Irsko, zastoupené JUDr. Michalem Havlíkem, advokátem, sídlem Hálkova 1406/2, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2025 č. j. 1 Cmo 82/2024-65 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2024 č. j. 2 Nc 1060/2024-29, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti TCO Prague Hybernska s. r. o., sídlem Hybernská 2140/17, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených obecných soudů. Stěžovatelka tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na svobodu povolání podle čl. 26 odst. 1 Listiny a právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka se u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") domáhala nařízení předběžného opatření, kterým měla být vedlejší účastnici uložena povinnost zdržet se v obchodním styku užívání označení "THE CLOUD ONE HOTEL", "THE CLOUD ONE" a "CLOUD" pro služby dočasného ubytování. Stěžovatelka je provozovatelkou hotelových zařízení a tímto se domáhala předběžné ochrany práv z mezinárodní kombinované ochranné známky obsahující nápis "CLOUD.7 HOTELS". Vedlejší účastnice užívá označení "THE CLOUD ONE HOTEL PRAGUE". Podle městského soudu stěžovatelka neosvědčila tvrzený zásah do práv k ochranné známce a nic netvrdila ohledně nekalé soutěže. Stěžovatelka požívá ochrany známky jako celku, nejen tedy slovního spojení, ale i vizuálního znázornění oblak, v nichž je nápis uveden. Slovní spojení názvu vedlejší účastnice považoval za zcela jinou formu vyobrazení bez znázornění mraků. Slovní prvek "CLOUD" nevyhodnotil jako natolik dominantní, aby jej bylo třeba chránit izolovaně, bez vztahu k celku k ochranné známce.
3. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rozhodnutí městského soudu potvrdil. Ochrannou známku stěžovatelky a označení vedlejší účastnice nepovažoval za stejné, proto bylo třeba zkoumat pravděpodobnost záměny v očích průměrného spotřebitele. Za něj považoval zahraničního turistu produktivního věku se znalostí anglického jazyka na úrovni, že byl schopen pochopit sémantickou stránku srovnávaných označení. Vrchní soud souhlasil s názorem stěžovatelky ohledně zkoumání pravděpodobnosti i výkladových pravidel. Stěžovatelka ale podle něj přehlédla dvě podstatné skutečnosti. Obrazový prvek má rozlišovací způsobilost a podtrhuje, resp. vysvětluje prvek slovní. Nelze přehlížet význam slova "CLOUD" v globálním měřítku, tedy síť serverů, resp. virtuální uložiště. Takový význam u namítané ochranné známky díky obrazovému prvku mraku asociován nebude. Navíc, ze sémantického hlediska bude spojení číslovky "7" a slova "CLOUD" relevantní veřejností vnímáno ve významu "sedmé nebe". "Sedmé nebe" přitom v židovské, křesťanské i muslimské tradici značí nejvyšší úroveň dokonalosti, což pro osobu vybírající ubytování bude mít význam vrcholného štěstí, které ji hotelové ubytování může přinést. Obrazový prvek známky nelze zúžit na pouhé slovo "CLOUD". Oproti tomu označení vedlejší účastnice souvislost se "sedmým nebem" neasociuje. Nadto, na rozdíl od označení vedlejší účastnice, ochranná známka stěžovatelky nemá prvek "THE".
4. Podle stěžovatelky v oblasti práv duševního vlastnictví a vztahů mezi soutěžiteli jsou předběžné procesy mnohdy důležitější než samotné meritorní posouzení sporu, neboť nastaví podmínky na trhu na delší období. Je na ně proto nezbytné klást stejně přísná kritéria jako na procesy následné. Posouzení pravděpodobnosti záměny mezi ochrannou známkou CLOUD.7 HOTELS a napadenými označeními jsou excesivně nesprávná a vnitřně a logicky rozporná. Městský soud neidentifikoval, jaké prvky ochranné známky CLOUD.7 HOTELS jsou distinktivní a jaké jsou popisné. Opomněl také porovnat předmětná označení z fonetického hlediska, přestože hotely jsou často identifikovány ústně (např. při objednání taxislužby). Nezabýval se průměrným spotřebitelem a mírou jeho pozornosti.
5. Vrchní soud průměrného spotřebitele vymezil jako zahraničního turistu produktivního věku se základní znalostí anglického jazyka, který bude schopen pochopit sémantickou stránku srovnávaných označení. Tento závěr nijak neodůvodnil. Jeho odůvodnění přitom neodpovídá statistickým datům, ze kterých vyplývá, že 1/5 všech ubytovaných osob v Praze je z České republiky. Významný je také poměr zahraničních osob, z nichž významná část pochází ze zemí, kde angličtina není úředním jazykem a nemusí tak pochopit význam slovního spojení "cloud 7" jako "sedmé nebe". Anglický idiom, na který vrchní soud zřejmě narážel, zní navíc jinak. Českému výrazu "sedmé nebe" významově odpovídá anglický idiom "in seventh heaven" nebo s podobným významem "on cloud nine". To potvrzuje i rozhodnutí Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví ze dne 8. 4. 2025, podle nějž slovo "CLOUD" v ochranné známce stěžovatelky nemá žádný význam ve vztahu k relevantním ubytovacím službám, a je proto v průměrné míře distinktivní. Rozhodnutí vrchního soudu je i vnitřně rozporné, protože na jednu stranu souhlasí s argumentací stěžovatelky a přesto uzavírá, že pravděpodobnost asociace mezi známkami není. Obecné soudy ani neposoudily pravděpodobnost záměny v souladu s rozhodovací praxí. Městský soud se navíc nijak nevypořádal s argumentací stěžovatelky, že distinktivním prvkem je slovo "CLOUD", ve kterém se obě označení shodují, a napadená rozhodnutí nejsou dostatečně odůvodněná.
6. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 83 a čl. 90 Ústavy). V řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí.
8. Stěžovatelka se domáhá zrušení rozhodnutí, kterými byl zamítnut její návrh na vydání předběžného opatření. Je třeba připomenout, že předběžná opatření do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a není jimi prejudikován konečný výsledek sporu. Ústavní soud do takových rozhodnutí zpravidla nezasahuje. Přesto i ta jsou způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti [viz např. nálezy ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. I. ÚS 3150/21
(N 91/113 SbNU 94), bod 16, nebo ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 52/13
(N 144/70 SbNU 347)]. V rámci něj posuzuje, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole dle čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny [např. nálezy ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 2606/23 , bod 17, nebo ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98
(N 158/16 SbNU 171)].
9. Na výše uvedeném nic nemění ani argumentace stěžovatelky, podle níž by k aplikaci výše popsaného testu omezené ústavnosti, dojít nemělo. Ačkoliv Ústavní soud nezpochybňuje, že samotné meritorní řízení zpravidla svou délkou přesahuje řízení o předběžném opatření, uvedené odráží odlišný smysl a účel obou řízení a s tím související odlišné standardy na dokazování a rozsah skutečností, jimiž se soudy musí zabývat. Stěžovatelka neaplikovatelnost testu zdůvodnila i tím, že řízení o předběžných opatřeních v oblasti práv duševního vlastnictví mohou v praxi hrát klíčovou roli.
Aniž by Ústavní soud její tvrzení zpochybňoval, nelze z tohoto důvodu vysokými nároky zasahovat do podstaty řízení o předběžných opatřeních. Sníženou ústavněprávní ochranu i při ukládání předběžných opatření v řízeních týkajících se ochranných známek ostatně Ústavní soud konstatoval již v minulosti a ani v právě posuzované věci není důvod se od tohoto postupu odchylovat (srov. usnesení ze dne 29. 4. 2014 sp. zn. II. ÚS 715/14 , nebo ze dne 10. 1. 2023 sp. zn. I. ÚS 3154/22 ).
10. Pokud jde o samotný test omezené ústavnosti, z rozhodnutí je zřejmé, že ve věci rozhodovaly soudy na základě zákonné úpravy (což stěžovatelka ani žádným způsobem nerozporuje).
11. Zbývá tak posoudit, zda je lze považovat za svévolná. Stěžovatelka svévoli dovozuje zejména z toho, že obecné soudy nesprávně vyhodnotily relevanci shodného prvku "CLOUD" který zásadně zvyšuje pravděpodobnost záměny její ochranné známky a označení vedlejší účastnice, nesprávně vyložily pojem průměrného spotřebitele a jejich rozhodnutí jsou vnitřně rozporná, resp. nedostatečně odůvodněná. S tím Ústavní soud nemůže souhlasit. Z napadených rozhodnutí je zcela zřejmé, na základě jakých okolností rozhodovaly a ty jsou logicky navázány na rozhodné právní závěry.
Stěžovatelka se přitom domáhá toho, aby soudy přijaly za svá její skutková tvrzení odlišná od těch, které považovaly za osvědčené, a to ať už co do znění anglických idiomů, nebo statistických dat osob ubytovaných v pražských hotelích. Soudy ale při rozhodování o předběžném opatření neprovádí "klasické" dokazování jako při jednání ve věci samé (srov. např. usnesení ze dne 19. 3. 2025 sp. zn. II. ÚS 652/25 , bod 14.). Dokazování těchto i dalších okolností a následné hodnocení relevance prokázaných skutečností spadá ze své povahy primárně do meritorního řízení.
12. Dále je třeba připomenout, že obecné soudy své závěry ohledně zaměnitelnosti ochranné známky stěžovatelky s označením vedlejší účastnice postavily na jejich celkovém hodnocení, včetně fonetického (srov. body 21-27 rozhodnutí vrchního soudu). Argumentace stěžovatelky ohledně právního hodnocení relevance jednotlivých prvků je pouhou polemikou se závěry soudů, ze kterých svévole nevyplývá. Svévoli nelze dovodit ani ve spojitosti se stěžovatelkou přiloženým rozhodnutím Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví s dílčím odlišným právním hodnocením, které bylo vydáno až po napadených rozhodnutích. Obecné soudy jej tak v právě posuzované věci ani nemohly žádným způsobem zohlednit. Napadená rozhodnutí přitom nepředjímají, jakým způsobem bude otázka právně posouzena v meritorním řízení.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. června 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu