Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaj), soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) "HABEAS CORPUS", spolek se sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9, a 2) Unie příznivců Tradiční čínské medicíny, spolek se sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9, zastoupených JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Záhřebská 562/41, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 104/2024-82 ze dne 24. 5. 2024 a usnesení Městského soudu v Praze č. j.
15 A 7/2022-126 ze dne 18. 4. 2024, a s ní spojeném návrhu na zrušení § 34 odst. 4 soudního řádu správního, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a PRAGON s.r.o., Imrychova 883/9, Praha 4, Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu, Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Praze a Ministerstva zemědělství jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Stěžovatelé jsou spolky, které v řízení před správními soudy chtěly získat postavení osob zúčastněných na řízení podle § 34 odst. 1 soudního řádu správního (s. ř. s.). Řízení, v němž se tohoto postavení domáhaly, se vedlo na základě žaloby vedlejší účastnice PRAGON s.r.o., která se správní žalobou domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství a Státní zemědělské a potravinářské inspekce týkajících se houby - potraviny Coriolus versicolor. Městský soud stěžovatelům postavení osob zúčastněných na řízení nepřiznal a Nejvyšší správní soud zamítl jejich následnou kasační stížnost. Správní soudy se shodly, že stěžovatelé nejsou v řízení, v němž chtějí být osobami zúčastněnými, nijak dotčeni na svých veřejných subjektivních právech.
2. Stěžovatelé proti těmto rozhodnutím brojí ústavní stížností, neboť mají za to, že jimi bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na respektování soukromého života podle čl. 8 Úmluvy, právo na zjednání nápravy podle čl. 13 Úmluvy, právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny, čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě a čl. 17 Všeobecné deklarace lidských práv, právo nebýt diskriminován podle čl. 14 a čl. 53 Úmluvy, čl. 26 Všeobecné deklarace lidských práv a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a také právo na řádný výkon státní správy podle čl. 41 a 47 Listiny základních práv Evropské unie.
3. Stěžovatelé na 50 stranách ústavní stížnosti vznášejí různé námitky, většina z nich se však netýká podstaty věci, kterou je právo stěžovatelů na postavení osob zúčastněných na řízení podle § 34 odst. 1 s. ř. s. Navíc jde o námitky, které se opakují (či jsou přímo překopírovány) z kasační stížnosti; ostatně rekapitulace kasační stížnosti představuje značnou část podání k Ústavnímu soudu. Námitky stěžovatelů lze stručně shrnout tak, že správní soudy "nerespektovaly přednost práva OSN, ESLP a EU (ESD)" při výkladu § 34 s. ř. s., v důsledku čehož dochází k "nemístnému a nespravedlivému chápání pojmu splnění materiální podmínky pro to, aby byl určitý subjekt (...) právně relevantním způsobem považován za osobu zúčastněnou na řízení." Správní soudy také podle stěžovatelů nedostatečně vypořádaly některé námitky a neprovedly některé důkazní návrhy.
4. Stěžovatelé kromě zrušení napadených rozhodnutí navrhují také zrušit § 34 odst. 4 s. ř. s., podle kterého "(s)oud usnesením vysloví, že ten, kdo se domáhá postavení osoby zúčastněné na řízení, a podmínky pro to nesplňuje, není osobou zúčastněnou na řízení." Stěžovatelé mají za to, že kvůli protiústavnímu uplatňování a zneužívání § 34 odst. 4 s. ř. s. "došlo k vytvoření dogmatické a protiústavní judikatury, která brání dalšímu vývoji a rozvoji společnosti".
5. Stěžovatelé však ve svých argumentech zůstávají ve velmi obecné rovině. Nespecifikují, jaké konkrétní právní normy mezinárodního či evropského práva správní soudy nerespektovaly, případně nevysvětlují, jak se obecně definovaná základní práva z mezinárodních úmluv či Listiny základních práv Evropské unie měla projevit v posuzované věci. Nepředkládají ani konkrétní alternativní výklad § 34 s. ř. s. ve vztahu k jejich případu (než jaký zaujaly správní soudy) a nevysvětlují, proč ty které důkazní návrhy měly být provedeny a jak by byly přispěly k objasnění otázky jejich účastenství.
6. To platí obdobně o argumentech týkajících se tvrzené protiústavnosti § 34 odst. 4 s. ř. s. Předložené argumenty (např. odkazy na oligarchizaci, přemíru byrokracie, liknavé a netransparentní odhalování daňových skandálů či vakcinaci proti covidu-19) jsou mimoběžné, převážně mimoprávní a netýkají se podstaty věci.
7. Ústavní soud neshledává v napadených rozhodnutích nic protiústavního. Správní soudy svůj závěr o nepřipuštění stěžovatelů do řízení jako osob zúčastněných srozumitelně odůvodnily a založily jej na ustálené judikatuře. Ostatně, Ústavní soud už v usnesení sp. zn. II. ÚS 2750/22 odmítl ústavní stížnost prvního ze stěžovatelů, která směřovala proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 164/2022-43, na nějž odkazuje Nejvyšší správní soud i ve zde napadeném rozsudku (bod 19 napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu). Tato věc byla přitom skutkově i právně obdobná jako nynější případ.
8. Ústavní soud dodává, že stěžovateli navrhované důkazy neprovedl z důvodu jejich nezpůsobilosti. Nic totiž nenaznačuje tomu, že by obsah těchto písemností ověřoval tvrzení o porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod (k provádění důkazů v řízení o ústavní stížnosti blíže viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 48/22 , bod 12; IV. ÚS 53/20, bod 28; III. ÚS 1824/18, bod 32).
9. Ústavní soud tak po prostudování ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí neshledal, že by v řízení před správními soudy byla porušena základní práva stěžovatelů. Jenom tento důvod přitom dává Ústavnímu soudu pravomoc do rozhodování správních soudů zasáhnout (srov. čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy).
10. Ústavní soud proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh stěžovatelů odmítl jako zjevně neopodstatněný. Návrh na zrušení zákona sdílí osud ústavní stížnosti, kterou Ústavní soud odmítl [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu; srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 953/24 ,
III. ÚS 782/20 ,
III. ÚS 101/95 a mnohá další].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. srpna 2024
Jan Wintr, v. r. předseda senátu