Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Alojze Cipka, zastoupeného Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 120/2024-363 ze dne 3. 5. 2024, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 19 C 237/2020-351 a č. j. 19 C 237/2020-350 ze dne 15. 1. 2024, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 256/2023-344 ze dne 11. 9. 2023 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 19 C 237/2020-336 ze dne 8. 6. 2023, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/18, Praha 2, za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel podal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ("odvolací soud") č. j. 11 Co 301/2022-281 ze dne 7. 12. 2022. Současně požádal o ustanovení a osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Žádosti stěžovatele částečně vyhověl Obvodní soud pro Prahu 2 ("obvodní soud") usnesením č. j. 19 C 237/2020-336; k odvolání stěžovatele toto usnesení odvolací soud usnesením č. j. 11 Co 256/2023-344 změnil tak, že se stěžovateli osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznává. Poté byl stěžovatel usnesením asistenta soudce č. j. 19 C 237/2020-347 ze dne 26. 9. 2023 vyzván k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání proti rozsudku odvolacího soudu; uvedené usnesení bylo potvrzeno usnesením obvodního soudu č. j. 19 C 237/2020-350. Současně obvodní soud usnesením č. j. 19 C 237/2020-351 zastavil dovolací řízení; uvedené usnesení potvrdil odvolací soud usnesením č. j. 11 Co 120/2024-363.
2. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochrany lidských práv a základních svobod.
3. Dříve než lze ústavní stížnost věcně posoudit, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Stěžovatel uvedl, že spolu s ústavní stížností podal proti usnesení č. j. 11 Co 120/2024-363 dovolání, které ale nepovažuje za účinný opravný prostředek, jelikož jeho projednání je opět vázáno na uhrazení soudního poplatku. Nastalo tak tzv. řetězení výzev k zaplacení soudního poplatku, neosvobození od jeho placení a zastavení řízení, neboť obvodní soud vyzval stěžovatele k uhrazení soudního poplatku za dovolání usnesením č. j. 19 C 237/2020-369 ze dne 1. 8. 2024. Podání dovolání Ústavní soud ověřil z databáze Ministerstva spravedlnosti (dostupné na https://infosoud.justice.cz/) i přímou komunikací s obvodním soudem, od něhož dále zjistil, že proti výzvě obvodního soudu k zaplacení soudního poplatku podal stěžovatel námitky, o nichž nebylo doposud rozhodnuto.
4. Ústavní soud si je vědom, že důsledné lpění na zaplacení soudního poplatku za dovolání proti usnesení zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (po neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků) by mohlo znamenat faktické znemožnění přístupu k Nejvyššímu soudu. V této souvislosti Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2927/23 ze dne 21. 11. 2023 vyložil, že otázku splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků nemohou pro řetězené dovolací řízení posuzovat (donekonečna) nižší soudy, nýbrž (již druhé) dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno zastavení (prvního) dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku (po neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků), by měl soud prvního stupně, aniž by požadoval zaplacení soudního poplatku za dovolání, předložit Nejvyššímu soudu; ten poté sám posoudí, zda dovolatel splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a případně i sám, neshledá-li tyto podmínky jako splněné, (druhé) dovolací řízení zastaví.
Obdobné platí rovněž o posuzování otázky, zda měl být účastníkovi ustanoven zástupce pro řízení (viz body 13 až 19 odkazovaného usnesení).
5. V souladu se zásadou subsidiarity řízení o ústavní stížnosti může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy rozhodnutím o posledním procesním prostředku ochrany [viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)]. Za situace, kdy řízení o stěžovatelově dovolání nebylo doposud skončeno, je ústavní stížnost předčasná, a tudíž meritorně neprojednatelná; Ústavní soud nemůže předjímat, jakým způsobem bude se stěžovatelovým dovoláním naloženo a zda dojde k ním předestíranému řetězení řízení (k tomu viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 2927/23 ze dne 21. 11. 2023).
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. září 2024
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj