Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti obchodní společnosti "Alteron s.r.o.", sídlem Toulovcovo nám. 1102, Litomyšl, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, Ph.D., advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2025 č. j. 33 Cdo 2501/2024-670, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2024 č. j. 72 Co 354/2023-603 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. srpna 2023 č. j. 15 C 212/2014-573, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a M. N., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala proti žalované (vedlejší účastnici) určení vlastnického práva k nemovitostem. Tvrdila, že vedlejší účastnice neuhradila jejich kupní cenu, pročež stěžovatelka odstoupila od smlouvy. Vedlejší účastnice naopak tvrdila, že kupní cena byla uhrazena na základě dohody o zápočtu ze dne 1. 10. 2013. Podstatou sporu v řízení před obecnými soudy bylo především to, zda existuje pohledávka ze směnky, která byla součástí dohody o zápočtu, a tedy, zda je platná i samotná dohoda o zápočtu.
2. Obvodní soud žalobu stěžovatelky zamítl. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že dohoda o zápočtu je platná a účinná (bod 30 rozsudku). Kupní cena byla uhrazena dohodou o zápočtu, a proto je odstoupení stěžovatelky od smlouvy neplatné (bod 32 rozsudku). Samotná existence dohody o zápočtu je důkazem, že pohledávka ze směnky existuje (bod 28 rozsudku). Ke shodnému závěru ostatně dospěl v trestním řízení i Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (bod 25 rozsudku). Samotná směnka je důvodem pro vznik dluhu z ní a soud nemá povinnost zkoumat, zda fakticky tato směnka nějaký závazek kryla (bod 27 rozsudku).
3. Městský soud v Praze následně rozsudek obvodního soudu potvrdil. Ztotožnil se zcela se skutkovými i právními závěry obvodního soudu. Závěr, že smlouva o převodu nemovitostí, jakož i směnka avalovaná stěžovatelkou, a dohoda o zápočtu jsou platnými právními jednáními, má oporu v provedeném dokazování (bod 9 rozsudku městského soudu).
4. Nejvyšší soud nakonec odmítl dovolání stěžovatelky. Stručně shrnul, že námitky uplatněné v dovolání nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud uzavřel, že kupní cena byla uhrazena zápočtem. To však není způsobilým dovolacím důvodem.
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka znovu rekapituluje průběh celého řízení před obecnými soudy a předkládá námitky, týkající se skutkových okolností případu. V odstavcích 5 až 24 ústavní stížnosti představuje vlastní verzi skutkového děje, která podle ní svědčí o tom, že v projednávané věci došlo ke zneužití institutu směnky. Stěžovatelka se vymezuje i proti zjištěním z pravomocně skončeného trestního řízení, přičemž poukazuje na to, že výsledek tohoto řízení (zprošťující rozsudek) byl dán spíše tím, že některé skutečnosti nelze postavit najisto v souladu s pravidlem in dubio pro reo.
Dále stěžovatelka podrobně tvrdí, z jakých důvodů je podle ní směnka neplatná. Obecné soudy v rámci napadených rozhodnutí odpovídajícím způsobem neodůvodnily a nevypořádaly se s podstatnými argumenty stěžovatelky k neexistenci kauzy směnky, případně její absolutní neplatností, kdy svá zjištění opřely jen a pouze o princip formální přísnosti směnečných vztahů. Tím obecné soudy poskytly ochranu takovému výkonu práva, který je ve skutečnosti zneužitím práva, čímž bylo zasaženo do práva stěžovatelky na soudní a jinou právní ochranu dle čl.
36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obecné soudy se dopustily výkladové svévole a porušily právo stěžovatelky na řádné odůvodnění rozhodnutí, princip právní jistoty a princip předvídatelnosti soudního rozhodování. Nejvyšší soud se celou problematikou zcela odmítl zaobírat s formalistickým odkazem na to, že jde o otázky skutkového charakteru, když přitom takové rozlišování nelze v posuzované věci učinit.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V takovém případě postačí, je-li usnesení Ústavního soudu stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
7. Byť je ústavní stížnost poměrně rozsáhlá, její podstatou je pouze nesouhlas stěžovatelky se závěrem obecných soudů o tom, že směnka a zápočet kupní ceny jsou platné. Ústavnímu soudu tak nezbývá, než zopakovat to, co již shrnul městský soud a Nejvyšší soud - totiž, že námitky stěžovatelky se skutečně týkají výhradně skutkových okolností celé věci, z nichž obecné soudy dovodily právě platnost směnky a dohody o započtení. Přehodnocování těchto skutečností však není úkolem Ústavního soudu, který je soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoli další soudní instancí. Z toho důvodu není rovněž na Ústavním soudu, aby se zabýval otázkami výkladu směnečného, tedy podústavního práva, bez jakéhokoli ústavněprávního přesahu (např. tím, zda šlo ve skutečnosti o tzv. zajišťovací směnku).
8. Stěžovatelka sice tvrdí porušení jejích základních práv, jedná se však o tvrzení značně obecná, mající základ např. v jí odkazovaném "právu, aby rozhodnutí soudu byla racionálně akceptovatelná, a nikoli extrémně formalistická". Stěžovatelka přitom žádný extrémní formalismus či extrémní rozpor v provedených důkazech nepředložila - neprokázala např., že by určitý skutkový závěr byl zjevně vyvrácen určitým provedeným důkazem. Stěžovatelka pouze představuje svou vlastní alternativní verzi "příběhu", avšak obecné soudy se veškerými vznesenými námitkami v tomto směru zabývaly.
9. Závěry obecných soudů, zejména obvodního soudu, který prováděl dokazování, jsou srozumitelné, logické a přezkoumatelné, tedy ústavně konformní. Ani Nejvyššímu soudu nelze vytknout, že dovolání odmítl jako nepřípustné, a to s ohledem na absenci sporných právních otázek předložených stěžovatelkou.
10. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. října 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu