Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti M. K., zastoupené advokátem JUDr. Vladimírem Bulinským, sídlem Jana Nečase 1343/29, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2025 č. j. 30 Cdo 995/2025-714, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2024 č. j. 17 Co 253/2024-668 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. února 2024 č. j. 37 C 3/2019-618, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako vedlejších účastníků, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Manžel stěžovatelky byl trestně stíhán a po vynesení zprošťujícího rozsudku se domáhal omluvy přiměřeného zadostiučinění v penězích od státu v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění. V poslední den promlčecí lhůty podal žádost na Ministerstvo spravedlnosti a po jejím odmítnutí na stát podal žalobu. Po smrti manžela pokračovala v řízení stěžovatelka jako jeho právní nástupkyně. Předtím, než Obvodní soud pro Prahu 2 vynesl rozsudek, uplatnil stát námitku promlčení. Námitku shledal soud důvodnou, a žalobu proto napadeným rozsudkem zamítl. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatelka poté podala dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl pro nepřípustnost.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení práv zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle stěžovatelky bylo vznesení námitky promlčení po téměř 5 letech řízení nemravné a protiprávní, obzvlášť vzhledem ke specifické situaci jejího manžela v době uplatnění nároku. Stát by podle ní měl být oprávněn namítat promlčení jen do určitého okamžiku v řízení (např. pouze při prvním úkonu).
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Vznesení námitky promlčení může být za specifických okolností v rozporu s dobrými mravy. To však pouze v situaci, kdy je její uplatnění výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezpůsobil a vůči němuž by zánik nároku v důsledku promlčení byl nepřiměřeně přísným postihem (srov. např. nález ze dne 6. 9. 2005 sp. zn. I. ÚS 643/04 nebo nález ze dne 1. 6. 2021 sp. zn. III. ÚS 3358/20 , bod 14). Přísněji je třeba hodnotit rozpor s dobrými mravy v případě, že námitku promlčení vznesl stát. Vždy je třeba vycházet z konkrétních skutkových okolností, včetně důvodů, proč nebylo právo uplatněno včas (nález ze dne 14. 11. 2017 sp. zn. I. ÚS 3391/15 , body 29 a 31).
5. Ústavní soud porušení dobrých mravů vznesením námitky promlčení dovodil jen ve výjimečných situacích. Nejblíže situaci stěžovatelky (resp. jejího manžela) jsou nejspíše okolnosti popsané v cit. nálezu sp. zn. I. ÚS 3391/15 , na který stěžovatelka opakovaně odkazuje. Námitka promlčení zde byla státem vznesena v rozporu s dobrými mravy. Šlo však o velmi komplikované řízení, kdy byl tehdejší stěžovatel stíhán pro jednání, které nenaplňovalo znaky ani trestného činu ani přestupku. Tehdejší stěžovatel neřešil jen důsledky trestního stíhání na jeho (do té doby úspěšné) podnikání, ale musel se navíc vypořádat se situací, kdy za tragických okolností (sebevražda) zemřela jeho manželka a matka jejich nezletilé dcery.
6. V případě stěžovatelky (resp. jejího manžela) zde nebyly dány výjimečné okolnosti, které by zakládaly nemravnost námitky promlčení. Její argumentace se soustředí především na "praktickou nemožnost" podat žalobu včas. Manžel stěžovatelky však přes svůj zdravotní stav aktivně uplatňoval svá práva za pomoci advokáta. Pokud mu jeho situace nebránila podat žádost na Ministerstvo spravedlnosti v poslední den lhůty a tuto později doplnit, pak zřejmě mohl včas podat také žalobu (která později podána skutečně byla a její obsah se od obsahu žádosti příliš nelišil).
7. Obecné soudy nepochybily tím, že došly k závěru, že námitka promlčení vznesená státem nebyla v rozporu s dobrými mravy. Svůj závěr přiměřeně zdůvodnily.
8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, protože nezjistil porušení stěžovatelčiných základních práv.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. října 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu