Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
I. ÚS 213/06
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Ivanou Janů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky ESCALIA, a. s., se sídlem Ostrava, Kpt. Vajdy 3046/2, zastoupené JUDr. Jiřím Matijaševičem, advokátem se sídlem v Moravské Ostravě, Na Hradbách 16, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 2. 2006, č. j. Nc 4/2006-19, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a Union Leasing, a. s., se sídlem Praha, Ovocný trh 8, jako vedlejšího účastníka řízení t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í
Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, právo vlastnit majetek zaručené článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a rovněž čl. 90 Ústavy České republiky, dle kterého jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným postupem poskytovaly ochranu právům, což se dle stěžovatelky v daném případě nestalo.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Podmínka, že ústavní stížností napadené rozhodnutí musí být v právní moci, platí i pro případ, kdy se stěžovatelka dle ustanovení § 75 odst. 2 cit. zákona domáhá přijetí ústavní stížnosti i bez splnění podmínky vyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje . Pokud tedy stěžovatelka v ústavní stížnosti napadá usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 2. 2006, č. j. Nc 4/2006-19, proti kterému současně, jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, podala odvolání, je Ústavní soud nucen konstatovat, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť napadené usnesení není pravomocné, když odvolací soud o odvolání stěžovatelky dosud nerozhodnul.
Ústavní stížností napadeným usnesením tak není ještě pravomocně ukončen spor mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem, neboť soudní řízení ve věci vedené před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. Nc 4/2006-19 dále pokračuje u Vrchního soudu v Olomouci, kterému byla předmětná věc k rozhodnutí o odvolání předložena dle zjištění Ústavního soudu Krajským soudem v Ostravě dne 10. 4. 2006. Z toho plyne, že stěžovatelka má možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu tohoto pokračujícího řízení.
Teprve v případě, pokud by - podle názoru stěžovatelky - pravomocné rozhodnutí ve věci narušilo její základní ústavně zaručená práva, mohla by se domáhat nápravy prostřednictvím ústavní stížnosti. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je totiž nepřípustné, aby stejný zásah veřejné moci souběžně a na sobě nezávisle přezkoumávaly Vrchní soud v Olomouci a zároveň i Ústavní soud. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. dubna 2006 Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj