Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele V. W., zastoupeného Mgr. ICLic. Štěpánem Šťastníkem, advokátem se sídlem v Opavě, Olomoucká 153/25, proti sdělení Krajského státního zastupitelství v Ostravě č. j. 4 KZN 3024/2023-29 ze dne 9. června 2023, usnesení Okresního státního zastupitelství v Karviné - pobočky v Havířově č. j. 11 ZN 4961/2020-56 ze dne 7. března 2023 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územního odboru Karviná, 2. oddělení obecné kriminality, č. j. KRPT-192365-99/TČ-2020-070372 ze dne 31. ledna 2023, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, Okresního státního zastupitelství v Karviné - pobočky v Havířově a Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územní odbor Karviná, 2. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), odložila trestní věc, podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, neboť ve věci nejde o podezření ze spáchání trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Okresní státní zastupitelství v Karviné, pobočka v Havířově (dále jen "státní zastupitelství") stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítlo. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě (dále jen "vyšší státní zastupitelství") stěžovateli sdělila, že jeho podnět jako nedůvodný odložila.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), spatřuje v postupu orgánů činných v trestním řízení porušení svých základních práv. Úkolem orgánů činných v trestním řízení má být kompetentní a efektivní postup k řádnému prošetření věci, což se podle stěžovatele v jeho věci nestalo a neproběhlo účinné vyšetřování, při kterém mají příslušné orgány identifikovat příčiny tvrzeného porušení práva, a je-li to nutné, přivést viníky k odpovědnosti za jejich činy.
3. Stěžovatel se podrobil lékařskému zákroku (operaci kolene), po kterém se objevila v místě operace infekce. Lékař, na kterého bylo podáno trestní oznámení, však infekci léčil konzervativně, přestože stěžovateli různí odborníci naznačovali nebezpečí amputace, nebude-li infekce podchycena a vyléčena. Stěžovatel na lékaře naléhal, "neléčení" dokumentoval, a svou dokumentaci poskytl orgánům činným v trestním řízení, avšak jeho participace nebyla akceptována. Ve věci byl vypracován znalecký posudek, podle kterého sice zvolená léčba nevedla k odstranění infekce, avšak zvolený léčebný postup byl lege artis, neboť forma léčby není přesně stanovena (předepsána).
Podle stěžovatele si stěžejní důkaz (znalecký posudek) protiřečí, uvádí-li, že byla nutná radikální léčba (provedená nakonec jinde a jiným lékařem) a současně připouští jako postačující předchozí konzervativní postup. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval porušení jeho základních práv a napadená rozhodnutí zrušil.
4. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoli dalším orgánem veřejné moci povolaným přezkoumávat všechny okolnosti konkrétního případu. Jeho zásah přichází v úvahu jen tehdy, zjistí-li pochybení porušující ústavně zaručená práva, jsou-li napadená rozhodnutí hrubě nepřiléhavá nebo jde-li o projev libovůle.
5. Stěžovatel projevuje svoji nespokojenost s postupem orgánů činných v trestním řízení a je přesvědčen, že nesprávnou aplikací trestních předpisů porušily jeho právo na život [čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")], právo na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdraví (čl. 12 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech), právo nebýt mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení [čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")] a právo na ochranu před zasahováním do soukromého života (čl. 8 odst. 1 Úmluvy a čl. 10 odst. 2 Listiny).
6. Z napadených rozhodnutí je patrné, že policejní orgán vyhodnotil provedené důkazy tak, že lékař zvolil jeden z možných postupů - nešlo o jeho o nedbalost či odborné pochybení. Státní zastupitelství i vyšší státní zastupitelství se seznámily s kompletní spisovou dokumentací a vyhodnotily stížnost i podnět k dohledu jako nedůvodné; ačkoliv mohl prověřovaný lékař zvolit i jiný harmonogram léčení stěžovatele, nebyl jím zvolený postup non lege artis.
7. Stěžovatel brojí proti nezahájení trestního stíhání třetí osoby. Posouzení, je-li konkrétní jednání trestné, vychází ze zákonné definice toho kterého trestného činu a posouzení věci příslušným orgánem veřejné moci, neodvíjí se od očekávání účastníka řízení (stěžovatele). Nárokem na trestní stíhání jiné osoby se Ústavní soud opakovaně zabýval a judikoval, že charakteristickým znakem moderního státu je vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání "věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu.
Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá" [viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 361/96 ze dne 26. února 1997 (U 5/7 SbNU 343)]. Účinné vyšetřování (povinnost tzv. náležité péče) se vztahuje k postupu daného orgánu veřejné moci, nikoliv k výsledku [viz též nález sp. zn. II.
ÚS 3436/14 ze dne 19. ledna 2016 (N 8/80 SbNU 91)]. Ústavní soud nekontroluje opodstatněnost zahájení či nezahájení trestního stíhání, ale zjišťuje, zda orgány veřejné moci provedly účinné vyšetřování a neporušily svým postupem zaručená práva účastníků řízení. Je-li o nesprávnosti závěrů orgánů veřejné moci subjektivně přesvědčen stěžovatel pouze proto, že očekával jiné rozhodnutí, neznamená to, že vyšetřování nebylo účinné.
8. Podle Ústavního soudu vyšetřování věci stanoveným standardům dostálo a nebylo zjištěno, že by orgány činné v trestním řízení porušily svá zákonné povinnosti; jejich postup i způsob, jak řízení uzavřely, byl v rámci jim zákonem svěřených kompetencí a byl dostatečně a srozumitelně odůvodněn. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny mohou orgány veřejné moci uplatňovat státní moc jen v případech, mezích a způsobem stanovených zákonem. Právo na přístup k orgánu veřejné moci (čl. 36 odst. 1 Listiny) ani právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) nezaručují účastníku řízení jím očekávaný výsledek, ale to, že řízení bude probíhat podle předem zákonem stanovených pravidel, což se v tomto případě stalo.
9. Stěžovatel nepochybně a objektivně strádá v důsledku neúspěšného léčení, je však v kompetenci orgánů činných v trestním řízení posoudit, zda intenzita a okolnosti konkrétního jednání prověřované osoby dosáhly trestně-právní roviny, anebo je namístě věc odložit. Ne každé jednání, které má negativní dopad na zdraví a život jiné osoby, je trestným činem.
10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. srpna 2023
Pavel Šámal v. r. předseda senátu