Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
I. ÚS 216/06
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti M. Š., zast. Mgr. Miroslavem Dosedělem, advokátem, sídlem U Sportovní haly 3, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13.2.2006, č.j. 12 Co 1/2006-140, za účasti Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako účastníka řízení, a družstva BYT A SERVIS ND DRUŽSTVO OLOMOUC, sídlem U Sportovní haly 3, Olomouc, jako vedlejšího účastníka řízení, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatelka, s odvoláním na základních práva, požaduje zrušení shora uvedeného rozsudku ve věci přivolení k výpovědi z nájmu bytu. V průběhu řízení Ústavní soud zjistil, že proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka dovolání. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán veřejné moci a zároveň Ústavní soud. Jestliže stěžovatel využije možnosti podat mimořádný opravný prostředek - dovolání, o kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, je souběžně podaná ústavní stížnost předčasná.
Podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [v praxi se jedná zjevně o postup dovolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu].
Z uvedené plyne, že pokud stěžovatel neuplatnil mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, a podal-li ústavní stížnost, nelze ji za takové situace odmítnout pro nepřípustnost. Pokud by však stěžovatel mimořádný opravný prostředek uplatnil a bylo o něm rozhodnuto tak, že nebyl přípustný, připadá v úvahu aplikace ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, dle něhož platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Stěžovateli tedy zůstává zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti tedy není v praxi důvod, neboť i v situaci, kdy by dovolací soud naznal, že dovolání není přípustné, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež tomuto rozhodnutí dovolacího soudu předcházela, odmítnout pro opožděnost. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. srpna 2006 Ivana Janů, v.r. soudce zpravodaj