Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. V., zastoupeného JUDr. Jitkou Dolečkovou, advokátkou se sídlem Šumperk, Hlavní tř. 904/8, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2011, čj. 33 Cdo 5302/2008 - 177, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud dále konstatuje, že ústavní stížnost tvoří, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z pojmových znaků ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti, který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci.
Z výše uvedeného vyplývá, že Ústavní soud je oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí "konečná" v dané věci. Ve své dosavadní praxi opakovaně odmítl jako nepřípustné ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, ale vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, 1. vydání 2001, str. 338, usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 650/01
,
II. ÚS 1179/08
, dostupná in http://nalus.usoud.cz).
V posuzované věci směřuje ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, čj. 33 Cdo 5302/2008 - 177, jímž došlo ke zrušení obou předcházejících soudních rozhodnutí a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Děčíně k dalšímu řízení. Je tedy zjevné, že věc stěžovatele ještě není s konečnou platností v soustavě obecných soudů uzavřena. Jelikož se tedy nejedná o konečné rozhodnutí ve věci, nelze, s ohledem na výše nastíněnou koncepci ústavního soudnictví, ústavní stížnost stěžovatele uznat jako přípustnou.
Za dané situace Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, což je v kompetenci soudce zpravodaje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 14. září 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu