Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Swiss Life Select a.s., sídlem Pobřežní 620/3, Praha 8, zastoupené advokátem Mgr. Markem Hejdukem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2530/2024-111 ze dne 30. 4. 2025 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 35/2023-84 ze dne 2. 4. 2024, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a Swiss management s.r.o., sídlem Velká Hradební 2800/54, Ústí nad Labem, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Podstatou řízení před obecnými soudy byl spor dvou obchodních společností o zaměnitelnosti jejich názvu. Stěžovatelka (Swiss Life Select a.s) se domáhala ochrany před nekalosoutěžním jednáním vedlejší účastnice (Swiss management s.r.o). Požadovala, aby soud uložil vedlejší účastnici povinnost změnit svoji obchodní firmu tak, aby ve svém názvu neobsahovala výraz "Swiss" a aby podala návrh na změnu své obchodní firmy u rejstříkového soudu.
2. Zatímco Městský soud v Praze jí rozsudkem č. j. 32 Cm 42/2021-56 vyhověl, neboť v jednání vedlejší účastnice shledal naplnění dvou skutkových podstat nekalé soutěže: vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti, Vrchní soud v Praze k odvolání vedlejší účastnice rozsudek městského soudu změnil tak, že žalobu zamítl. Neztotožnil se totiž s právními závěry městského soudu a vytkl mu, že se pro rozhodnutí o petitu žaloby (odstranění "Swiss" z názvu vedlejší účastnice) zabýval skutečnostmi, které neměly odraz v žalobním petitu.
3. Předmětem řízení podle vrchního soudu byla pouze otázka, zda užíváním názvu obsahujícího výraz "Swiss" byly naplněny znaky nekalé soutěže. Tyto znaky podle vrchního soudu naplněny nebyly, neboť jednání vedlejší účastnice není v rozporu s dobrými mravy soutěže. Vrchní soud na rozdíl od městského soudu shledal, že sporné slovo "Swiss", které v překladu z angličtiny znamená "švýcarský", nepředstavuje distinktivní prvek v názvu obou společností. Shoda jen v nedistinktivním prvku přitom sama o sobě k zaměnitelnosti vést nemůže. Názvy obou společností jsou proto podle vrchního soudu z pohledu průměrného spotřebitele dostatečně odlišitelné a nebezpečí záměny nehrozí a ani nemohlo hrozit.
4. Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatelky jako nepřípustné odmítl. Stěžovatelka proto podala ústavní stížnost, v níž namítá porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Listina), práva na rovnost účastníků před soudem podle čl. 37 odst. 3 Listiny a práva být slyšen podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Jádro její argumentace spočívá v tom, že vrchní soud rozhodl v rozporu se zákazem překvapivého rozhodnutí, v důsledku čehož jí byla upřena možnost se vyjádřit k novému právnímu názoru a adekvátně na něj procesně reagovat.
5. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud se vzhledem ke své roli soudního orgánu ochrany ústavnosti a s ohledem na argumentaci stěžovatelky věnoval pouze otázce, zda vrchní soud rozhodl v rozporu se zákazem překvapivého rozhodnutí a porušil tak práva stěžovatelky na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), na procesní rovnost (čl. 37 odst. 3 Listiny) a práva být slyšen (čl. 38 odst. 2 Listiny).
7. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelkou, že zákaz překvapivých rozhodnutí souvisí s předvídatelností soudního rozhodování a vyplývá z práva na procesní rovnost, z práva být slyšen a v širším slova smyslu z práva na soudní ochranu. Tento zákaz by byl porušen, pokud by stěžovatelka nedostala příležitost vyjádřit se k zamýšlenému odlišnému právnímu posouzení odvolacím soudem. Zákaz překvapivých rozhodnutí přitom neznamená, že by účastníci řízení měli vždy znát závěry soudu ještě předtím, než soud vynese rozhodnutí; znamená však, že účastníci řízení musí mít možnost účinně argumentovat ve vztahu ke všem otázkám, na jejichž řešení bude rozhodnutí soudu spočívat (viz např. nálezy sp. zn. II. ÚS 894/25 , bod 25; IV. ÚS 377/24, bod 29 a tam citovaná judikatura; či I. ÚS 777/07 , bod 15).
8. V posuzované věci však vrchní soud zákaz překvapivého rozhodnutí neporušil. Vrchní soud své rozhodnutí o absenci rozporu s dobrými mravy soutěže založil na závěru, že sporné slovo "Swiss" není distinktivní prvek v názvu obou společností, pročež nehrozí nebezpečí záměny. Otázka naplnění znaků nekalé soutěže podle generální klauzule (§ 2976 odst. 1 občanského zákoníku) byla předmětem sporu po celou dobu řízení a konkrétně k otázce distinktivnosti slova "Swiss" se stěžovatelka vyjadřovala i v řízení před vrchním soudem (viz bod 17 rozsudku vrchního soudu; srov. také bod 25 žaloby).
9. Rozhodnutí vrchního soudu proto nelze považovat za nepředvídatelné jenom proto, že dospěl k jinému právnímu závěru než městský soud. Vrchní soud pouze právně přehodnotil závěry městského soudu a rozsahem svých právních závěrů nevybočil z rámce, k němuž měla stěžovatelka příležitost opakovaně se vyjádřit (což také činila).
10. Vrchní soud proto uvedená procesní základní práva stěžovatelky neporušil. Z toho vyplývá, že ani Nejvyšší soud neporušil základní práva stěžovatelky tím, že by namítanému porušení základních práv neposkytl ochranu. Ústavní soud tak stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu