USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Swiss Life Select a.s., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 620/3, identifikační číslo osoby 24260444, zastoupené Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, proti žalované Swiss management s.r.o., se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800/54, identifikační číslo osoby 06428801, zastoupené Mgr. Petrou Jiráskovou Málkovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 96/6, o zdržení se nekalosoutěžního jednání a uložení povinnosti změnit obchodní firmu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 42/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2024, č. j. 3 Cmo 35/2023-84, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalované.
2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala ochrany před nekalosoutěžním jednáním žalované. Dle žalobkyně jsou obě účastnice soutěžiteli se stejným předmětem podnikání (oblast finančně poradenských služeb) poskytující služby stejným klientům (lékařům). Obchodní firma žalované byla vybrána tak, aby navozovala dojem souvislosti se společností žalobkyně. Žalobkyně rovněž poukazovala na to, že jediný jednatel a společník žalované spolupracoval se žalobkyní na základě smlouvy o obchodním zastoupení. Žalovaná se tak dle žalobkyně měla dopustit nekalé soutěže podle § 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) v podobě vyvolání nebezpečí záměny podle § 2981 odst. 2 o. z., parazitování na pověsti podle § 2982 o. z., a soudcovské skutkové podstaty parazitního kořistění z výkonů soutěžitelových (černé pasažérství, free riding).
3. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 4. 2024, č. j. 3 Cmo 35/2023-84, opravil rozsudek soudu prvního stupně v záhlaví u identifikačních údajů žalované (první výrok), ve výroku I jej změnil tak, že žaloba na uložení povinnosti žalované změnit obchodní firmu tak, aby neobsahovala slovní prvek „Swiss“, a podat návrh na změnu obchodní firmy u rejstříkového soudu, se zamítá (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).
4. Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů učiněných soudem prvního stupně, neztotožnil se ovšem s jeho právními závěry. Odvolací soud poukázal na to, že žalobkyně uplatnila svůj nárok výhradně z titulu ochrany před nekalou soutěží. Dle odvolacího soudu tak není předmětem řízení jakékoliv jednání jednatele a společníka žalované ani žalované samotné (např. zneužití know-how), neboť jednak nemají odraz v žalobním petitu a jednak společník a jednatel žalované není účastníkem řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že bylo třeba zjišťovat, zda jednání žalované naplnilo znaky generální klauzule nekalé soutěže podle § 2976 odst. 1 o. z. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v naplnění podmínky jednání v hospodářském styku a ve způsobilosti jednání žalované přivodit újmu jiným soutěžitelům. Rozdílně od soudu prvního stupně odvolací soud posoudil naplnění podmínky rozporu jednání žalované s dobrými mravy soutěže. Odvolací soud porovnal názvy obou společností a dospěl k závěru, že slovní prvek „Swiss“ nepředstavuje distinktivní a dominantní prvek, nýbrž slovo obecné, které v překladu znamená „švýcarský“. Podle odvolacího soudu tak nemůže být zaměnitelnost společností dovozována bez bližšího odůvodnění jen z existence prvku „Swiss“. Odvolací soud rovněž poukázal na to, že k závěru o nezaměnitelnosti přispívá i odlišný počet prvků obou názvů společností. Odvolací soud tak uzavřel, že názvy obou společností jsou dostatečně odlišitelné z pohledu průměrného spotřebitele, nehrozí tedy nebezpečí záměny, jednání žalované tak nebylo v rozporu s dobrými mravy soutěže a žaloba podaná z titulu ochrany proti nekalé soutěže není důvodná. Rozsudek soudu prvního stupně proto změnil tak, že se žaloba zamítá.
5. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu druhého a třetího výroku včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to: (i) zda lze z jednání člena statutárního orgánu přičitatelného jím zastoupené právnické osobě vyvodit závěr o odpovědnosti jmenované z titulu nekalé soutěže; (ii) zda je kořistění z dobré pověsti, obchodního modelu, know-how a zavedené značky jiného soutěžitele v rozporu s dobrými mravy soutěže a lze ho podřadit pod některou ze skutkových podstat nekalé soutěže; (iii) zda jde při absenci logické vazby mezi skutkovými tvrzeními žaloby a jejím petitem o nedostatek povinné náležitosti žaloby a zda se v takovém případě musí soud pokusit o jeho odstranění postupem podle § 43 o. s. ř.; (iv) zda je nepřípustně překvapivé takové pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, které stojí na zcela novém právním posouzení, o kterém soud účastníky nepoučil a neumožnil jim se k němu vymezit.
6. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil v druhém a třetím výroku tak, že potvrdí rozsudek soudu prvního stupně, případně aby rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila tak, že je navrhuje jako nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je dovolání přípustné.
9. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
10. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
12. Dovolání není přípustné.
13. Otázky (i) a (ii) přípustnost dovolání nezakládají, neboť na jejich řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud ve svém rozhodnutí neučinil závěr, že by jednání člena statutárního orgánu nemohlo být přičitatelné jím zastoupené právnické osobě při posuzování jednání této právnické osoby v nekalé soutěži, stejně jako závěr, že by kořistění z dobré pověsti, obchodního modelu, know-how a zavedené značky jiného soutěžitele (tzv. free riding) nemohlo být v rozporu s dobrými mravy soutěže.
14. Odvolací soud naopak založil své rozhodnutí na závěru, že předmětem řízení v projednávané věci nebylo jakékoliv jednání žalované či jejího statutárního orgánu v hospodářské soutěži, včetně případného zneužití know-how či soutěžně závadného kořistění z jiných soutěžních výkonů dovolatelky ze strany žalované, neboť taková tvrzení dovolatelky neměla žádný odraz v žalobním petitu (dovolatelka ohledně takových jednání ničeho nežádala). Ten se týkal pouze odstranění výrazu „Swiss“ v obchodní firmě žalované, a proto odvolací posuzoval naplnění předpokladů zakázané nekalé soutěže právě ve vztahu k existenci tohoto výrazu v obchodní firmě žalované.
15. Dovolací soud přitom ve svém rozhodování ustáleně dovozuje, že skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující), je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
16. Pouze pro úplnost pak lze uvést, že judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že dobré mravy soutěže jsou jedním z předpokladů, které musí být splněny, aby určité jednání mohlo být podle § 2976 odst. 1 o. z. označeno za nekalou soutěž. Dobré mravy soutěže představují zvláštní kategorii odlišnou od dobrých mravů jako takových a spjatou s principy poctivého hospodářského styku, neboť se uplatňují v hospodářské soutěži, tj. v prostředí, kde cílem je na trhu se prosadit, získat zde oproti jiným výhodu, což předpokládá jistou míru agrese a „podnikatelské vychytralosti“. Je však třeba vždy dodržet korektní a soutěžně přijatelné metody. Samozřejmým předpokladem jednání v souladu s dobrými mravy soutěže je zachovat poctivost a slušnost (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2027/2020, nebo ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4554/2017).
17. Soutěžení na trhu připouští určitou míru agresivity, avšak ani zde se nelze dopouštět jednání, které je ve vztahu k ostatním soutěžitelům zákeřné, podvodné či parazitující nebo předstupuje před spotřebitele a zákazníky s klamavými údaji (srov. obdobně podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5184/2009, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3338/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1962/2015).
18. Zároveň dovolací soud ve svém rozhodování dovozuje, že posouzení, zda určité jednání naplňuje znaky generální klauzule nekalé soutěže podle § 2976 odst. 1 o. z., a tudíž je zakázaným jednáním v hospodářské soutěži, je třeba vždy učinit na základě individuálního posouzení a s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem věci (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2793/2020, uveřejněný pod číslem 61/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo obdobně na základě právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1125/2006, uveřejněný pod číslem 96/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
19. Konkrétně pak ve vztahu k nekalosoutěžnímu jednání v podobě vyvolání nebezpečí záměny označením výrobků a služeb dospěl odvolací soud k závěru, že takovou zaměnitelnost je třeba posuzovat z pohledu průměrného zákazníka (spotřebitele) těchto výrobků či služeb (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2007, sp. zn. 32 Odo 1125/2006, uveřejněný pod číslem 96/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
20. Hledisko průměrného (zákazníka) spotřebitele bere v úvahu zákazníka, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory. Zároveň je nutno vzít v úvahu, že průměrný zákazník má jen zřídka možnost provést přímé srovnání mezi různými označeními a musí se tak spolehnout na nedokonalý dojem, který mu utkvěl v paměti. Průměrný zákazník zásadně vnímá označení výrobku či služby jako celek a nezabývá se rozebíráním jeho různých detailů (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1757/2012, popřípadě jeho usnesení ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3199/2007, ze dne 23. 9. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2325/2010, a ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1724/2011).
21. Žádný důkaz týkající se hlediska průměrného zákazníka nemusí být v řízení proveden, tuto otázku posuzuje výhradně soud (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3845/2012).
22. Právní posouzení nebezpečí zaměnitelnosti určitého označení na straně zákaznické veřejnosti jako vlastnosti tohoto označení vyplývající z jeho samotné podoby je nutno učinit podle celkového posouzení vizuálního, fonetického a významového a je třeba vycházet z celkového dojmu, který označení vzbuzuje, s přihlédnutím k výrobkům a službám, které jsou pod takovým označením nabízeny, přičemž je nutné vzít v úvahu zejména distinktivní a dominantní prvky označení (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 23 Cdo 963/2015). 23. Nejsou-li označení zaměnitelná, tj. nevzbuzují-li u průměrného spotřebitele pocit provázanosti provozoven účastníků, pak nelze jednání soutěžitele zásadně považovat za rozporné s dobrými mravy soutěže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1724/2011). 24. Proto druhové či generické označení postrádá zpravidla právní ochranu, není však vyloučeno, aby se takové zcela obecné označení stalo pro určitý závod natolik příznačné, že je s ním v zákaznických kruzích zcela nepochybně spojováno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3367/2007). 25. V souladu se těmito judikatorními závěry pak odvolací soud na základě skutkových zjištění o konkrétních okolnostech projednávané věci (jež dovolacímu přezkumu nepodléhají, srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.) a jejich individuálního posouzení dospěl k závěru, že sporný výraz „Swiss“ není fantazijním prvkem, nýbrž popisným prvkem určitého území, a nejedná se tak o prvek distinktivní a v obchodní firmě žalované ani prvkem jediným či dominantním, a proto z existence tohoto prvku (jenž užívá ve svém názvu desítky dalších subjektů v České republice) v obchodní firmě žalované, nelze dovozovat zaměnitelnost obchodních firem účastnic. Dovolatelka si naopak nemůže osobovat právo na výlučné používání tohoto obecného výrazu ve svém názvu. Dopěl-li tak odvolací soud k závěru, že obchodní firmy obou účastnic jsou i přes existenci sporného prvku dostatečně odlišitelné z pohledu průměrného spotřebitele a nehrozí tak nebezpečí záměny služeb účastnic, a tudíž jednání žalované nepředstavuje z tohoto důvodu jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, nikterak se od shora uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. 26. K tomu pak lze doplnit, že dovolatelka v podaném dovolání nezpochybnila samotný závěr odvolacího soudu o povaze slovního prvku „Swiss“ v obchodních firmách účastnic, tedy že takový slovní prvek je obecný, jelikož v překladu znamená „švýcarský“, a nepředstavuje distinktivní slovní prvek, přičemž ve spojení s různým počtem slovních prvků v obchodních firmách účastnic nelze tyto obchodní firmy považovat za zaměnitelné. Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř., a rovněž například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2022, sp. zn. 21 Cdo 57/2022, a tam citovanou judikaturu, popřípadě nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). 27. Ve vztahu k argumentaci dovolatelky, že použitím předmětného prvku v obchodní firmě žalované dochází k parazitování na pověsti jejího závodu a jí poskytovaných služeb, je možno uvést, že dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k závěru, podle kterého jak v případě vyvolání záměny ve vztahu k určitému označení užívanému soutěžitelem, tak v případě parazitování na pověsti spjaté s takovým označením, se tyto delikty odvozují od určité míry podobnosti použitých označení a způsobů jejich využití, jež jsou právem považovány v určitých případech za škodlivé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2159/2015). Existence určitého spojení u relevantní zákaznické veřejnosti ve vztahu ke konkrétnímu soutěžiteli v souvislosti s takovým označením je proto nutnou podmínkou pro závěr o parazitování na pověsti tohoto soutěžitele při používání tohoto označení jiným soutěžitelem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2282/2020). 28. Nekalou soutěží proto může být například takové jednání v hospodářské soutěži, kdy soutěžitel využívá pověsti jiného soutěžitele s cílem získat tím v hospodářském styku prospěch užíváním označení příznačného pro tohoto jiného soutěžitele s cílem získat jeho zákazníky vyvoláním zdání organizačního, kapitálového, obchodního či jiného spojení s tímto jiným soutěžitelem a s jím vybudovanou určitou pověstí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4384/2008). 29. V projednávané věci odvolací soud na základě skutkových zjištění o konkrétních okolnostech věci nedospěl k závěru, že by užívání předmětného prvku „Swiss“ bylo v zákaznických kruzích příznačné právě pro dovolatelku, resp. že by používání tohoto označení vyvolávalo v relevantní zákaznické veřejnosti určité spojení právě se službami poskytovanými dovolatelkou. Odvolací soud naopak dospěl k závěru, že se jedná o prvek popisný a nedistinktivní pro účely rozlišení služeb poskytovaných účastnicemi z pohledu průměrného zákazníka těchto služeb. 30. Dovolací soud přitom ve svém rozhodování dospěl k závěru, podle kterého přípustnost dovolání nemůže založit otázka zakládající se na závěru, ke kterému odvolací soud v řízení nedospěl a který si na podporu svého tvrzení zformuloval sám dovolatel, neboť se tak jedná o otázku, na níž napadené rozhodnutí nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5632/2016, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2442/2020). 31. Jakkoliv pak dovolatelka staví své další námitky (že se odvolací soud se nezabýval celým skutkovým stavem, že se měl pokusit o odstranění vady žaloby a že jeho rozhodnutí je nepředvídatelné a překvapivé) jako otázky procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, představují tyto námitky ve skutečnosti námitky vad řízení. Nejvyšší soud již vícekrát judikoval, že námitky dovolatele směřující ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu, tj. do vad řízení, neodpovídají kritériím stanoveným v § 237 o. s. ř. (vzhledem k § 241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. například závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3349/2017, ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3425/2017, či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018 nebo ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3370/2021). 32. Pouze nad rámec uvedeného dovolací soud podotýká, že rozhodnutí odvolacího soudu není nepředvídatelné (překvapivé) pouze z toho důvodu, že odvolací soud rozhodne rozdílně od soudu prvního stupně. Překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu tehdy, jestliže odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně. O překvapivé rozhodnutí naopak nejde, jestliže účastníkům řízení muselo být zřejmé, že soud se danou otázkou musí zabývat, což je případ projednávané věci (srov. například rozsudky Nejvyššího soud ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2750/2009, ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2023/2013, ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1114/2016, či ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3753/2018, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 654/03, ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 777/07, či ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 451/11). 33. Z výše uvedeného plyne, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř., proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 34. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. 4. 2025
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu