23 Cdo 3349/2017-299
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu
JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka,
Ph.D., ve věci žalobkyně obce Hlincová Hora, Hlincová Hora 5, PSČ 373 71,
identifikační číslo osoby 00581321, zastoupené Mgr. Martinem Pixou, advokátem
se sídlem České Budějovice, Lannova tř. 1893/32a, proti žalované Balcar spol. s
r.o., se sídlem České Budějovice, tř. Čsl. legií 2191/11, PSČ 370 06,
identifikační číslo osoby 46682511, zastoupené Mgr. Petrem Nesporým, advokátem
se sídlem České Budějovice, Puklicova 52, o uložení povinnosti bezplatně
odstranit vady díla, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.
zn. 18 C 189/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 16. 3. 2017, č. j. 22 Co 210/2017-269, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne
16. 3. 2017, č. j. 22 Co 210/2017-269, potvrdil vyjma části výroku I. o lhůtě k
plnění rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále „soud prvního
stupně“) ze dne 7. 9. 2016, č. j. 18 C 189/2015-225, ve znění doplňujícího
rozsudku ze dne 2. 11. 2016, č. j. 18 C 189/2015-239, a opravného usnesení ze
dne 21. 11. 2016, č. j. 18 C 189/2015-241, jímž bylo žalované uloženo do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku bezplatně odstranit vady předmětu díla
„Cyklistické napojení obce Hlincova Hora na Rudolfov“ projevující se
nestabilním povrchem tělesa cyklostezky. Odvolací soud ohledně lhůty plnění
změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalované se ukládá vady
předmětu díla „Cyklistické napojení obce Hlincova Hora na Rudolfov“ projevující
se nestabilním povrchem tělesa cyklostezky bezplatně odstranit do 15. 7. 2017;
odvolací soud zároveň potvrdil výroky soudu prvního stupně o náhradě nákladů
řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně učinil správný závěr,
jestliže žalované uložil odstranit vady na předmětu díla sjednaném podle
smlouvy o dílo ze dne 29. 9. 2009, uzavřené mezi účastníky, jestliže ze
skutkových zjištění vyplynulo, že žalobkyně si objednala zhotovení povrchu
cyklostezky z kameniva zpevněného cementem KSC I a takto dílo provedeno nebylo,
jak vyplynulo ze závěrů znalce, který zjistil, že žalovaná po reklamaci díla
opravila povrch cyklostezky použitím technologie stabilizace zeminy
hydraulickým pojivem DOROSOL, DOROPORT, kdy při použití této technologie vzniká
v určitých obdobích - v zimě či v deštivých dnech - na povrchu stabilizace
cyklostezky jemná blátivá vrstvička, která po vyschnutí zmizí, zatímco u
použití materiálu KSC I blátíčko nevzniká. Pokud žalovaná namítala, že dne 25. 3. 2013 došlo mezi účastníky smlouvy ke změně zadání ohledně technologie stavby
a dohody o jiném druhu povrchu cyklostezky a poukazovala, že generální opravu
podle sjednaného ujednání provedla, odvolací soud konstatoval, že zadání, resp. předmět smlouvy nelze měnit v době, kdy již bylo dílo provedeno a předáno (dne
17. 9. 2010) a kdy žalobkyně dopisem ze dne 21. 3. 2011 ve sjednané záruční
době reklamovala u žalované vady díla spočívající v nestabilním rozbředlém
povrchu cyklostezky, pro něž se nedá stezka užívat, roste na ní tráva a došlo
zde již i k úrazu cyklisty. Druhým důvodem, proč nebylo možno podle odvolacího
soudu přistoupit na argumentaci žalované ohledně změny sjednaného předmětu díla
byla skutečnost, že ze zápisu z jednání dne 25. 3. 2013 nevyplývá nějaká dohoda
o změně v zadání předmětu díla, ale jen skutečnost, že pan B. přislíbil opravu
cyklostezky v celé její délce. Rovněž i následný dopis starosty obce směřoval k
opravě díla. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že
dílo neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě, žalovaná zaměnila kamenivo
zpevněné cementem KSC I za stabilizaci zeminy hydraulickým pojivem DOROSOL,
DOROPORT, dílo má tedy vady ve smyslu § 560 odst. 1 obchodního zákoníku (dále
jen „obch. zák.“) a smlouva tím byla porušena podstatným způsobem. Žalobkyně
proto může s ohledem na ustanovení § 436 odst. 1 obch. zák. oprávněně požadovat
odstranění vad opravou a soud prvního stupně tudíž správně rozhodl, vyhověl-li
požadavku žalované bezplatně odstranit vadu předmětu díla „Cyklistické napojení
obce Hlincova Hora na Rudolfov“ projevující se nestabilním povrchem tělesa
cyklostezky. Odvolací soud změnil pouze lhůtu k odstranění vady, když za
přiměřenou nepovažoval lhůtu 30 dnů od nabytí právní moci rozsudku, ale lhůtu
do poloviny července 2017 vzhledem k předpokládanému rozsahu oprav a zároveň
potřebě neodkladného zjednání nápravy. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním s tím, že jej považuje za
přípustné podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s.
ř.“), kdy
přípustnost svého dovolání spatřuje ve vyřešení právní otázky, která nebyla
dovolacím soudem dosud řešena, a to, zda je možné uzavřít takový dodatek
ujednání, kterým by po dokončení a předání díla bylo změněno původní zadání
díla. Podle dovolatelky je možné takový dodatek s ohledem na smluvní volnost
dohodnout tím spíše, když nebyla ještě veškerá práva povinnosti ze smlouvy
splněna, když byly žalobkyní uplatňovány nároky z odpovědnosti za vady a bylo
sjednáváno, jakým konkrétním způsobem budou nároky z odpovědnosti za vady
uspokojeny. Jestliže si smluvní strany dohodly, že oprava cyklostezky bude
provedena cementovou stabilizací nebo obdobnou technologií, nikoliv materiálem
KSC I, jak bylo dohodnuto v původní smlouvě, nemůže podle žalované, jako
zhotovitelky, následně žalobkyně, jako objednatelka, oprávněně namítat, že
provedený způsob opravy je v rozporu s původně uzavřenou smlouvou o dílo.
Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení této otázky a zároveň otázky, zda
za situace, kdy se objednatel se zhotovitelem dohodli na tom, že vady díla mají
být odstraňovány takovým způsobem, že výsledek bude v rozporu s původně
uzavřenou smlouvou, může objednatel následně namítat rozpor původně uzavřenou
smlouvou. Tuto otázku považuje též za otázku v rozhodovací praxi dovolacího
soudu dosud neřešenou.
Dovolatelka v této souvislosti zároveň namítá, že odvolací soud nesprávně
posoudil skutková zjištění. Podle dovolatelky je zásadní rozpor mezi zjištěním,
že na cyklostezce se tvoří jemná blátivá vrstvička, která po vyschnutí zmizí a
přiznaným nárokem na odstranění vad předmětu díla projevující se nestabilním
povrchem tělesa vozovky. Má za to, že výraz „nestabilita povrchu vozovky“ lze
považovat za širší okruh situací, než kdy v případě dešťů se na cyklostezce
tvoří jemná blátivá vrstvička, která po vyschnutí mizí. Podle dovolatelky tak
bylo žalobkyni přiznáno více, než co odpovídá zjištěnému skutkovému stavu a to
je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší
soud“), např. rozhodnutím sp. zn. 30 Cdo 4195/2016, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009 a
sp. zn. 33 Cdo 2299/2014. Výrok o odstranění vad předmětu díla projevující se
nestabilním povrchem tělesa vozovky považuje dovolatelka za nejasný, nepřesný,
neurčitý a nesrozumitelný, když není jasně stanoveno, jaké vady má žalovaná
odstranit, což je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu týkající se
požadavků na výrok rozhodnutí (viz např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2770/2015,
sp. zn. 33 Cdo 1855/99 a sp. zn. 22 Cdo 2989/2006). Dovolatelka rovněž namítá
neúplné, nepřezkoumatelné odůvodnění rozsudků obou soudů, které podle jejího
názoru postrádají řádné odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř., což je v
rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 809/2002.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu
prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání
žalované bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněným subjektem
– účastnicí řízení, která je řádně zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.
s. ř.), posuzoval přípustnost podaného dovolání.
Předestřela-li dovolatelka v dovolání otázky, které považuje za otázky v
rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené, tj. otázku, zda je možné uzavřít
dodatek ujednání, kterým by po dokončení a předání díla bylo změněno původní
zadání díla a otázku, zda za situace, kdy se objednatel se zhotovitelem dohodli
na tom, že vady díla mají být odstraňovány takovým způsobem, že výsledek bude v
rozporu s původně uzavřenou smlouvou, může objednatel následně namítat rozpor s
původně uzavřenou smlouvou, nutno konstatovat, že tyto otázky vychází z jiných
skutkových zjištění, než k jakým dospěl při řešení věci odvolací soud. Ze
skutkových zjištění, která nemohou být v dovolacím řízení přezkoumávána,
nevyplývá, že by účastníci řízení projevili shodnou vůli k uzavření dodatku
smlouvy o dílo, resp. k uzavření nové smlouvy o dílo ohledně změny předmětu
díla. Ze skutkových zjištění se podává, že byla mezi účastníky shoda o opravě
díla, a na základě těchto skutkových zjištění soudy řešily odpovědnost za vady
díla žalované, jako zhotovitelky, jeho opravou, kdy dílo bylo řádně žalobkyní v
záruční době reklamováno. Dovolatelka však zakládá údajně dovolacím soudem
neřešené právní otázky na vlastním skutkovém závěru, odlišném od skutkového
závěru odvolacího soudu, že účastníci si v zápisu ze jednání ze dne 25. 3. 2013
ujednali změnu předmětu díla. Odvolací soud však ze skutkových zjištění učinil
skutkový závěr, že z uvedeného zápisu žádná dohoda ohledně změny v zadání díla
nevyplývá, když podle zápisu ze dne 25. 3. 2013 pan B. přislíbil opravu
cyklostezky v celé její délce a i následný dopis starosty obce směřoval k
opravě díla. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry
odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů
odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v
ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle
občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout
žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9.
2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod označením 4/2014). Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.
nemůže založit právní otázka, která je založena na vlastních skutkových
závěrech dovolatelky, odlišných od závěrů odvolacího soudu, resp. na
zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů.
Nejvyšší soud se k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové
náležitosti dovolání, již vícekrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi, např. i v
usnesení ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, kdy Nejvyšší soud
judikoval, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro
rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné.
Nelze ani učinit závěr, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s
dovolatelkou citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu, řešící situaci, kdy
odvolací soud věc posuzoval podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav
nedopadala, resp. kdy ze zjištěných skutkových zjištění přiznaný nárok
nevyplýval. Odvolatelka zakládá své tvrzení o tom, že odvolací soud se odchýlil
od poukazované judikatury Nejvyššího soudu opět na zpochybňování skutkových
závěrů odvolacího soudu ohledně vad díla, k nimž dospěly soudy na základě
provedeného důkazu znaleckým posudkem, z něhož vyplynulo, že při absenci
provedení cyklostezky materiálem KSC I vzniká v určitých obdobích na povrchu
stabilizace cyklostezky za použití technologie stabilizace zeminy hydraulickým
pojivem DOROSOL, DOROPORT jemná blátivá vrstvička, která po vyschnutí zmizí,
zatímco u použití materiálu KSC I blátíčko nevzniká. Odvolací soud po
zhodnocení tohoto důkazu svědčícího o tom, že na povrchu stabilizace zhotovené
cyklostezky se v určitých obdobích tvoří jemná blátivá vrstvička, učinil
skutkový závěr, že vada díla se projevuje nestabilním povrchem tělesa
cyklostezky. Jak již shora uvedeno, Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že
skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu, a že samotné
hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení
důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř., jako to bylo i v posuzované
věci) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve
znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Namítá-li dovolatelka, že soudy řádně neodůvodnily ve smyslu § 157 odst. 2 o.
s. ř. právní závěr o přiznaném nároku a namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí
odvolacího soudu, je nutno konstatovat, že přípustnost dovolání podle § 237 o.
s. ř. nemohou založit námitky týkající se případných vad řízení, i kdyby se
soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014 či usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014- veřejnosti
dostupných na www.nsoud.cz). Ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř.
stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání tedy nemohou založit jen samotné námitky proti vadnému
procesnímu postupu soudu, ale ani námitky k nesprávnému právnímu posouzení věci
založené na kritice zjištěného skutkového stavu věci.
S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání žalované
není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky
uplatněného nároku na odstranění vad díla neodchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu, která by byla případná pro posouzení dané věci a
Nejvyššímu soudu tedy nezbylo jinak, než podle ustanovení § 243c odst. 1 věty
první o. s. ř. dovolání žalované odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s.
ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. října 2017
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu