23 Cdo 2027/2020-228
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka,
Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci
žalobkyně MIVARDI s.r.o., se sídlem v Praze 9, Tlustého 2401/4, Horní
Počernice, identifikační číslo osoby 65141113, zastoupené JUDr. Františkem
Vyskočilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, proti žalované
Zfishing Sport Wholesale s.r.o., se sídlem v Praze 5, Sluneční náměstí 2583/10,
Stodůlky, identifikační číslo osoby 03798496, zastoupené JUDr. Ing. Milošem
Olíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1683/127, o ochranu
před nekalou soutěží a ochranu autorských práv, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 37 C 4/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 25. 2. 2020, č. j. 3 Co 45/2019-191, t a k t o :
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2020, č. j. 3 Co 45/2019-191, se
v rozsahu, v jakém jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, zrušuje a věc
se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
1. Napadeným rozsudkem odvolací soud částečně změnil rozsudek Městského
soudu v Praze ze dne 17. 12. 2018, č. j. 37 C 4/2017-116, tak, že uložil
žalované povinnost zdržet se výroby, distribuce a prodeje obalů na rybářské
pruty, které prodává pod názvem „Classic Rod Holdall 2 Rods“ a „Royal Rod
Holdall 3 Rods“, a to včetně veškeré reklamy na tyto výrobky a nabízení těchto
výrobků k prodeji, a tyto obaly dosud neprodané zničit, v části pak rozsudek
soudu prvního stupně potvrdil a v části zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované (mimo
jiné) zdržení se výroby, distribuce a prodeje shora uvedených výrobků a zničení
všech těchto dosud vyrobených výrobků, a to (mimo jiné) z důvodu, že žalovaná
se svým jednáním dopouští nekalosoutěžního jednání, neboť uvádí na trh dokonalé
kopie obalů na rybářské pruty, které dříve navrhla a uvedla jako jedinečné na
trh žalobkyně. Žalovaná na svoji obranu uváděla, že řešení výrobků žalobkyně
není nijak originální a je dáno konstrukčními a standardizovanými požadavky
rybářských prutů. Provedení výrobků žalované není identické s výrobky žalobkyně
a na trhu jsou běžné dostupné výrobky stejného typu i dalších soutěžitelů.
3. Odvolací soud vyšel jednak ze skutkových zjištění soudu prvního
stupně, jednak po částečném zopakování dokazování rovněž z vlastních zjištění,
a dospěl ke skutkovému závěru, podle kterého žalobkyně uvádí na trh od roku
2010 obaly na pruty pod názvy „Multi“ a „Eco“ a žalovaná od října 2016 uvádí na
trh obaly na pruty pod názvy „Classic Rod Holdall 2 Rods“ a „Royal Rod Holdall
3 Rods“. V obou případech se jedná o dva typy obalů na pruty, buď na dva nebo
na tři pruty. Takřka shodné je barevné provedení těchto výrobků, jejich tvar a
velikost. Co do umístění kapes a dalších pomocných popruhů a poutek jsou
výrobky účastnic obdobné, nikoliv totožné. Výrobky se odlišují použitým
materiálem a logem, jež je na výrobku výrazně umístěno. Obaly na pruty nabízejí
na trhu i jiné osoby, a to v různých délkách a s různým počtem pouzder na
pruty, některé varianty mají i vypouklinu kvůli navijáku.
4. Po právní stránce dospěl odvolací soud k závěru, že jednání žalované
je jednáním v hospodářském styku, když žalovaná je přímým konkurentem žalobkyně
na trhu s rybářskými potřebami. Při posouzení, zda vytýkané jednání je v
rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům
nebo zákazníkům, je třeba dle odvolacího soudu vycházet z hlediska průměrného
spotřebitele, jenž má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný
s ohledem na sociální kulturní a jazykové faktory.
5. Při posouzení zaměnitelnosti výrobků účastnic je nutno dle odvolacího
soudu posoudit prvky, které mohou být příznačné pro žalobkyni (tedy nikoli
technicky předurčené). Je nutno posuzovat celkový dojem průměrného spotřebitele
a rozlišit, zda obaly na pruty žalované mají podstatné odlišné prvky, které ve
svém souhrnu vytváří u průměrného spotřebitele celkově odlišný dojem či zda se
jedná pouze o nepodstatné detaily, jichž si průměrný spotřebitel nepovšimne.
Obaly na rybářské pruty tak mohou být ze své povahy (předurčené rozměry
přepravovaných prutů) totožné co do rozměrů (délky, šířky a hloubky), existence
zipů k uzavírání obalů, popruhů k usnadnění transportu obalů a kapes pro
uložení dalších rybářských potřeb. Dle odvolacího soudu nicméně výrobky
žalované vyvolávají stejný celkový dojem, pokud vykazují značnou podobnost až
shodu ve způsobu řešení, umístění a ve způsobu uzavírání dvou kapes na přední
straně obalu a kapsy či kapes na zadní straně obalu, v identickém řešení a
upevnění popruhů, v řešení obalu pro nošení prutů s navijáky či v přítomnosti
stahovacího pásku opatřeného suchým zipem ve stejné části obalu a ve shodném
řešení táhla zipu. Tento celkový shodný dojem nemůže narušit ani skutečnost, že
obaly účastníků jsou označeny odlišnými logy.
6. S ohledem na povahu uplatněných nároků žalobkyně není naopak dle
odvolacího soudu rozhodné, zda táhlo zipu užívané žalobkyní je či není
autorským dílem, do jaké míry jsou barevně a grafickým rozvržením podobné
e-shopy účastníků, zda jsou na trhu dostupné obaly na pruty jiných výrobců,
které rovněž obsahují některé obdobné prvky, a zda jsou obaly žalobkyně
výsledkem vývoje. Podstatné je, že žalobkyně s designem svých obalů přišla na
tuzemský trh podstatně dříve než žalovaná a na trhu jí svědčí časová priorita.
7. Jednání žalované tak dle odvolacího soudu představuje nekalou soutěž
naplněním znaků její generální klauzule podle § 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012
Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a znaků speciálních skutkových
podstat vyvolání nebezpečí záměny podle § 2981 o. z. a parazitování na pověsti
podle § 2982 o. z.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho měnící části napadla
žalovaná dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to (vzhledem k celkovému
obsahu dovolání) pro posouzení otázky hmotného práva týkající se podmínky
nekalé soutěže jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže a rovněž otázky
hmotného práva týkající se podmínky nekalé soutěže spočívající ve způsobilosti
jednání soutěžitele přivodit újmu jiným soutěžitelů nebo zákazníkům, při
jejichž řešení se odvolací soud odchýlil dle žalované od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu.
9. Nesprávné právní posouzení otázky jednání žalované v rozporu s
dobrými mravy soutěže odvolacím soudem shledává žalovaná v tom, že odvolací
soud v rozporu se závěry vyjádřenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 11.
2007, sp. zn. 32 Odo 1125/2006, nepřihlédl při řešení této otázky, jež je
otázkou právní a nikoli skutkovou, ke všem okolnostem věci. Nevzal v úvahu, že
výrobky žalované jsou, stejně jako je tomu celosvětově, vyráběny v Číně, a tím
pádem jsou tvarově shodné nebo obdobné, liší se pouze barvou, příp. detaily,
jako je délka zipu nebo použitý materiál. I kdyby byly výrobky účastnic
podobné, což nejsou, nebylo by možno učinit zjednodušený závěr, že jednání
žalované je v rozporu s dobrými mravy soutěže, jak vyplývá též ze závěrů
vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 32 Odo
267/2005.
10. Právní posouzení otázky způsobilosti jednání žalované přivodit újmu
jinému soutěžiteli nebo zákazníkům je dle žalované v rozporu se závěry
vyjádřenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo
139/2008, podle něhož pouhé způsobení újmy soutěžiteli ještě nevypovídá o
nekalém charakteru soutěžního jednání, jestliže je druhým působena hospodářská
újma takovými prostředky, které jsou v hospodářském boji považovány za slušné,
což nevylučuje určitou dávku soutěžení agresivity a lstivosti. Pokud by určité
jednání bylo zakazováno jen na základě vysoce teoretické možnosti újmy, šlo by
o málo důvodné omezení podnikatelské svobody. Újma v zanedbatelném rozsahu
vlastně újmou není.
11. Žalovaná dále namítla, že odvolací soud neprovedl v odvolacím řízení
žalovanou navržené důkazy a že jeho rozhodnutí trpí nepřezkoumatelností.
Odvolací soud se dle žalované v napadeném rozsudku nevypořádal dostatečným a
přesvědčivým způsobem s argumentací žalované, že její jednání není v rozporu s
dobrými mravy soutěže způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům či zákazníkům.
Rovněž se dle žalované jedná o rozhodnutí překvapivé, když odvolací soud
neseznámil účastníky se svým právním názorem a neposkytl účastníkům poučení
podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.
12. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud změnil v napadeném rozsahu
rozsudek odvolacího soudu tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje,
popř. aby rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná dále navrhla, aby dovolací soud v
napadeném rozsahu odložil vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu do právní
moci rozhodnutí, kterým bude dovolací řízení skončeno.
13. Žalobkyně se k dovolání žalované vyjádřila tak, že považuje rozsudek
odvolacího soudu za správný. Má za to, že odvolací soud na otázku týkající se
rozporu jednání žalované s dobrými mravy soutěže v napadeném rozsudku odpověděl
a jeho závěr je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Ve
zbytku pak žalovaná vytýká dle žalobkyně odvolacímu soudu pouze nesprávnost
skutkových zjištění, k jejichž přezkumu však dovolací soud povolán není. Dle
žalobkyně dosavadní řízení netrpí ani vytýkanými vadami a k porušení práva
žalované na spravedlivý proces tak dojít nemohlo. Žalobkyně navrhla, aby
dovolací soud dovolání žalované zamítl.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem
(§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
15. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
16. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
17. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z
důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)
uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí
napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací
návrh) (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní
posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá
nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
18. Přípustnost dovolání nezakládá námitka dovolatelky týkající se
rozsahu provedeného dokazování v řízení před odvolacím soudem, neboť tímto
dovolatelka napadá ve skutečnosti správnost skutkových zjištění odvolacího
soudu o vlastnostech výrobků účastnic, jež však dovolacímu přezkumu nepodléhá
(srov. § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř.).
19. Obdobně pak přípustnost dovolání nemůže vyplývat z námitky
nedostatečnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nebo absence
procesního poučení v odvolacím řízení, neboť tím dovolatelka nepředkládá žádnou
právní otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí,
nýbrž tvrdí jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci, k níž může dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání
přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Podle § 237 o. s. ř. přípustnost
dovolání může založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, kterými nejsou
námitky dovolatelky ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu. Vada řízení sama o
sobě přípustnost dovolání nezakládá (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1453/2014, či ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 23
Cdo 4905/2014).
20. Dovolatekou formulovaná (druhá) otázka, jež je otázkou hmotného
práva, týkající se posouzení způsobilosti jednání v hospodářském styku přivodit
újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, přípustnost dovolání rovněž nezakládá,
neboť odvolací soud se při řešení této otázky od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu neodchýlil.
21. Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k závěru, že při posuzování
otázky, zda jednání soutěžitele je či není způsobilé přivodit újmu jiným
soutěžitelům nebo zákazníkům, je nutno přihlédnout ke všem okolnostem konkrétní
věci. Pro posouzení určitého jednání jako jednání nekalosoutěžního se vyžaduje
pouhá způsobilost přivodit újmu soutěžitelům nebo zákazníkům, není tedy nutný
sám vznik újmy. Možnost, že jednomu nebo druhému z uvedených subjektů bude
způsobena újma, musí být ovšem možností reálnou, nikoliv vyspekulovanou a velmi
nepravděpodobnou. Pokud by určité jednání bylo zakazováno jen na základě vysoce
teoretické možnosti újmy, šlo by o málo důvodné omezení podnikatelské svobody.
Zákon nijak neurčuje rozsah újmy, která musí z určitého jednání alespoň hrozit,
aby takové jednání mohlo být posouzeno jako nekalosoutěžní. Nehovoří např. o
újmě značného rozsahu, újmě podstatné apod. Lze však dospět k názoru, že újma
(ať již hrozící nebo skutečně existující) v zanedbatelném rozsahu vlastně újmou
není (srov. obdobně na základě právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 podle § 44
a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, např. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 139/2008).
22. Dovolací soud dále formuloval závěr, podle kterého u podmínky nekalé
soutěže spočívající ve způsobilosti jednání soutěžitele přivodit újmu jiným
soutěžitelům nebo zákazníkům není třeba současně zkoumat snahu soutěžitele
zjednat pro sebe či jiného prospěch, neboť tuto podmínku generální klauzule
neobsahuje. Může se jednat jak o újmu materiální (škodu), tak i újmu
imateriální (srov. obdobně na základě právní úpravy účinné do 31. 12. 2013
např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1125/2006,
uveřejněný pod číslem 96/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
23. Byť tak odvolací soud ve svém rozhodnutí výslovně neuvedl, je přesto
z jeho rozhodnutí zřejmé, že shledal jednání žalované způsobilým přivodit újmu
přinejmenším žalobkyni snížením tržního odbytu jejího zboží v důsledku nabytí
výhodnějšího soutěžního postavení na straně žalované. S ohledem na zjištěné
vzájemné soutěžní postavení účastnic na relevantním trhu je pak zřejmé, že se
nejedná o způsobilost přivodit újmu pouze zanedbatelnou.
24. Lze tak uzavřít, že řešení předmětné otázky dovolatelky odvolacím
soudem je v souladu se shora uvedenými závěry ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu a odvolací soud se v napadeném rozhodnutí od této rozhodovací
praxe neodchýlil.
25. Dovolací soud nicméně shledává dovolání přípustným pro řešení
dovolatelkou vymezené první otázky, jež je otázkou hmotného práva, týkající se
podmínek jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
Posouzení existence vad řízení
26. Vzhledem k přípustnosti dovolání přezkoumal dovolací soud na prvním
místě podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., zda řízení nebylo postiženo
vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3
o. s. ř., jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, a shledal, že řízení před soudy obou stupňů takovými vadami
zatíženo nebylo.
27. Ve vztahu k dovolatelkou namítané nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku odvolacího soudu je možno uvést, že otázka, za jakých okolností je
možno považovat rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné, byla v
rozhodování dovolacího soudu již vyřešena a rozhodovací praxe dovolacího soudu
se ustálila v závěru, že měřítkem toho, zda lze v dovolacím řízení považovat
rozhodnutí odvolacího za přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na
tom, aby mohli náležitě využít dovolání jako opravného prostředku proti tomuto
rozhodnutí. I když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na
jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky
odůvodnění nejsou podle obsahu dovolání na újmu práv účastníků řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo
nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím
nesouhlasí, náležitě formulovat důvody dovolání, a ani soud rozhodující o tomto
opravném prostředku nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Nelze
pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům
nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (srov. například rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem
100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015).
28. Kromě toho Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva
na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné
oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví
vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží
tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama
o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III.
ÚS 989/08, a usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS
3122/09).
29. Z obsahu dovolacích důvodů formulovaných žalovanou vyplývá, že jí
bylo zřejmé, že odvolací soud posoudil jednání žalované jako jednání v nekalé
soutěži z důvodu vzájemné podobnosti vzhledu a provedení výrobků uváděných na
trh oběma účastnicemi v očích průměrného spotřebitele a s ohledem na dřívější
uvedení výrobků žalobkyně na trh.
30. Byť tedy dovolatelka ve svém dovolání namítá nepřezkoumatelnost
dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu, přesto je z obsahu jejího
dovolání zřejmé, že věděla, jak odvolací soud rozhodl a z jakého důvodu.
Protože ani případné nedostatky odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nemohly
být na újmu práv dovolatelky, není možné úspěšně dovozovat, že by rozhodnutí
odvolacího soudu bylo nepřezkoumatelné (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013).
31. Lze tak uzavřít, že odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího
soudu je v tomto smyslu srozumitelné a dostatečné a řízení v projednávané věci
touto vytýkanou vadou netrpí.
32. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu nelze označit ani za rozhodnutí
překvapivé, neboť mu není možno vytknout, že by předmětnou věc z pohledu
předchozího řízení posuzovalo originálně, čímž by byla účastníkům upřena
možnost adekvátní reakce a hájení jejich zájmů. Nelze nikterak dovodit, že by
účastníci měli znát výsledný závěr soudu o projednávané věci dříve, než je
vysloven v jeho rozhodnutí (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4.
2013, sp. zn. 23 Cdo 370/2011, a ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3387/2015,
či usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 245/07).
33. Otázka, zda v důsledku vzájemné podobnosti výrobků účastnic se
žalobkyně dopustila nekalé soutěže jednáním v hospodářském styku v rozporu s
dobrými mravy soutěže způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo
zákazníkům, byla v projednávané věci posuzována již v řízení před soudem
prvního stupně, navíc podle totožných hmotněprávních norem jako v napadeném
rozhodnutí odvolacího soudu, proto rozhodnutí odvolacího nelze označit za
překvapivé.
34. Důvodná není ani námitka dovolatelky o absenci poučení podle § 118a
odst. 1 a 3 o. s. ř. v odvolacím řízení, neboť odvolací soud své rozhodnutí na
neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního žalovanou nezaložil. Břemenem
tvrzení a břemenem důkazním se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za
to, že v řízení jsou vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti jím uplatněného
nároku či obrany proti tomuto nároku a tato tvrzení byla prokázána, tj. nesplní-
li účastník povinnosti vyplývající z ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.
s. ř., a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho
neprospěch. Smyslem těchto břemen je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v
tzv. skutkové (důkazní) nouzi, tedy v takových případech, kdy určitá
skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost
účastníka nebo vůbec (objektivně vzato) nebyla tvrzena a prokázána, takže
výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o existenci této
skutečnosti ani o tom, že tato skutečnost nenastala (srov. obdobně např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001).
35. Odvolací soud nicméně po zopakování dokazování v odvolacím řízení
dospěl k (pozitivnímu) skutkovému zjištění o rozsahu podobnosti výrobků
účastnic a o časové prioritě výrobků žalobkyně na trhu a na tomto svém zjištění
založil svůj právní závěr. Jeho rozhodnutí proto není ve vztahu k obraně
dovolatelky založeno na stavu tzv. skutkové (důkazní) nouze, a tudíž ani na
existenci podmínek pro rozhodování o věci na základě břemene tvrzení a břemene
důkazního, k nimž dovolatelka svoji námitku vztahuje.
Posouzení rozporu s dobrými mravy soutěže v souvislosti s uvedením shodných či
podobných výrobků na trh
36. Dovolání je důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá při
vyřešení shora uvedené otázky žalované, jež zakládá přípustnost jejího
dovolání, na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
37. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení
zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní
normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či
nikoliv.
38. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci
práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
39. Podle § 2976 o. z. kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s
dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo
zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje (odst. 1).
Nekalou soutěží podle odstavce 1 je zejména vyvolání nebezpečí záměny a
parazitování na pověsti závodu, výrobku či služeb jiného soutěžitele [odst. 2
písm. c) a d)].
40. Podle § 2981 odst. 2 a 3 o. z. nebezpečí záměny vyvolá i ten, kdo
užije zvláštního označení závodu nebo zvláštního označení či úpravy výrobku,
výkonu nebo obchodního materiálu závodu, které v zákaznických kruzích platí pro
určitý závod za příznačné (odst. 2). Stejně tak vyvolá nebezpečí záměny, kdo
napodobí cizí výrobek, jeho obal nebo výkon, ledaže se jedná o napodobení v
prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky
předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která lze na něm požadovat,
aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato
jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení se
soutěžitelem, jeho závodem, pojmenováním, zvláštním označením nebo s výrobkem
či výkonem jiného soutěžitele (odst. 3).
41. Podle § 2982 o. z. parazitováním je zneužití pověsti závodu, výrobku
nebo služby jiného soutěžitele umožňující získat pro výsledky vlastního nebo
cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.
42. Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, že
jednáním v nekalé soutěži je pouze takové jednání, které naplňuje všechny
podmínky generální klauzule nekalé soutěže podle § 2976 odst. 1 o. z. (srov.
obdobně na základě právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1125/2006, uveřejněný pod číslem
96/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dle účinné právní úpravy srov.
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 23 Cdo 4297/2018).
43. Ustanovení § 2976 odst. 1 o. z. a následující chrání hospodářskou
soutěž jako takovou. Ochrana hospodářské soutěže znamená na straně jedné
dodržení fair pravidel soutěže, zejména nastavení alespoň srovnatelných
výchozích podmínek nutných pro to, aby výsledky, jichž soutěžitel dosáhl,
odpovídaly především jeho poctivě vynaloženému úsilí, na straně druhé vyžaduje
též zachování přiměřeně „bezpečného“ trhu pro zákazníka.
44. Dobré mravy soutěže jsou tak jedním z předpokladů, které musí být
splněny, aby určité jednání mohlo být v souladu s § 2976 odst. 1 o. z. označeno
za nekalou soutěž. Právě užití pojmu dobré mravy soutěže řadí toto ustanovení k
právním normám s relativně neurčitou hypotézou. Dobré mravy judikatura ustáleně
charakterizuje jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v
historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické
tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem
základních.
45. Pojem dobré mravy soutěže je však třeba poněkud modifikovat, a to
právě proto, že se uplatňují v hospodářské soutěži, tj. v prostředí, kde cílem
je na trhu se prosadit, získat zde oproti jiným výhodu, což předpokládá jistou
míru agresivity a „podnikatelské vychytralosti“. Je však třeba vždy dodržet
korektní a soutěžně přijatelné metody. Samozřejmým předpokladem jednání v
souladu s dobrými mravy soutěže je zachovat poctivost a slušnost (srov. např.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4554/2017).
46. Dobré mravy soutěže proto představují zvláštní kategorii odlišnou od
dobrých mravů jako takových a spjatou s principy poctivého hospodářského styku.
Soutěžení na trhu připouští určitou míru agresivity, avšak ani zde se nelze
dopouštět jednání, které je ve vztahu k ostatním soutěžitelům zákeřné, podvodné
či parazitující nebo předstupuje před spotřebitele a zákazníky s klamavými
údaji (srov. obdobně podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 např. rozsudky
Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5184/2009, a ze dne 30. 10.
2014, sp. zn. 23 Cdo 3338/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5.
2015, sp. zn. 23 Cdo 1962/2015)
47. Zákaz vyvolání nebezpečí záměny v hospodářském styku vyplývá ze samé
logiky tržní konkurence. Zákazník musí mít možnost volby a hodnocení totožných
nebo podobných výrobků různých prodávajících. Výrobky proto musí být označeny
tak, aby se daly odlišit a takovou vědomou volbu umožňovaly. Pokud tomu tak
není a některý ze soutěžitelů vyvolá dojem, že jeho výrobek je vlastně výrobek
jiného soutěžitele, popírá základní vlastnost trhu - možnost svobodné volby z
nabídky výrobků různých prodávajících. Předpokladem nekalého jednání vyvoláním
nebezpečí záměny je buď skutečnost, že se daný výrobek stal pro závod určitého
soutěžitele příznačný, nebo je nemravnost jednání soutěžitele dána tím, že při
napodobení cizího výrobku neučinil veškerá opatření, která na něm lze
požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil (srov.
obdobně podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 28. 7. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2962/2009).
48. K tomu je možno doplnit, že delikt nekalé soutěže vyvoláním
nebezpečí záměny v souvislosti s napodobením výrobků jiného soutěžitele je
nutno vykládat rovněž s ohledem na znění směrnice Evropského parlamentu a Rady
2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči
spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic
Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních
praktikách), podle jejíhož čl. 5 odst. 2 ve spojení s bodem 13. přílohy I této
směrnice propagace podobného výrobku konkrétního výrobce způsobem, jenž cíleně
vede k uvedení spotřebitele v omyl tak, že uvěří, že daný výrobek je vyroben
týmž výrobcem, i když tomu tak není, je obchodní praktikou považovanou za všech
okolností za nekalou.
49. Nekalosoutěžní jednání parazitováním na soutěžních výkonech (v
širším slova smyslu) jiného soutěžitele, ať již v podobě typové skutkové
podstaty parazitování na pověsti podle § 2982 o. z. či jiného jednání v
hospodářském styku v rozporu s dobrými mravy soutěže způsobilého přivodit újmu
soutěžitelům nebo zákazníkům podle § 2976 odst. 1 o. z., předpokládá, že
soutěžitel těží z úsilí a nákladů jiného soutěžitele a získává tak soutěžní
výhodu spočívající v tom, že sám nemusí takové náklady vynakládat. Soutěžiteli
z tohoto důvodu však nenáleží kupříkladu právo výlučného užívání určitého
nového řešení výrobku v předstihu před ostatními soutěžiteli a právo bránit se
proti všem ostatním na trhu v převzetí a užívání tohoto řešení bez jeho
souhlasu jednou provždy, ale pouze po dobu odpovídající zhodnocení postavení
tohoto soutěžitele na trhu tak, aby náklady, jež bylo třeba k prosazení tohoto
řešení vynaložit, byly vyrovnány, a aby přínos nového řešení byl oceněn v jeho
určitém postavení na trhu. Smyslem ani účelem ochrany proti jednání v nekalé
soutěži není zakonzervovat určitý stav, který by v důsledku vyhovění zdržovacím
nárokům nastolil časově neomezené monopolní postavení takového soutěžitele na
trhu a tím znemožnil volnou tržní soutěž (srov. podle právní úpravy účinné do
31. 12. 2013 např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo
2382/2012).
50. Shora uvedené závěry rozhodovací praxe lze s ohledem na skutkové
okolnosti v projednávané věci vyjádřit jinými slovy tak, že samo uvedení
výrobků na trh, jež jsou svým vzhledem či provedením shodné s výrobky jiného
soutěžitele nebo jsou těmto výrobkům podobné (aniž by výrobky tohoto
soutěžitele byly zároveň vyjádřením předmětu některého z absolutních práv
duševního vlastnictví), nelze bez dalšího považovat za jednání v rozporu s
dobrými mravy soutěže. Samotná podstata (resp. samo konkurenční prostředí)
hospodářské soutěže totiž spočívá právě v tržní nabídce konkurenčně
substituovatelných výrobků.
51. Nekalosoutěžním se takové jednání stává pouze tehdy, je-li jeho
důsledkem narušení hospodářské soutěže jednáním v rozporu s jejími dobrými
mravy způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům či zákazníkům, a to zejména v
podobě klamání zákazníků, vyvolání nebezpečí záměny či parazitování na
soutěžních výkonech jiného soutěžitele. V rozporu s dobrými mravy soutěže je
uvedení takového výrobku soutěžitelem na trh kupříkladu tehdy, stal-li se
vzhled či provedení shodného nebo obdobného výrobku příznačným v zákaznických
kruzích pro závod jiného soutěžitele nebo neučinil-li soutěžitel dostatečné
opatření pro vyloučení či podstatné omezení vyvolání nebezpečí záměny nebo
klamné představy o spojení svého výrobku s jiným soutěžitelem (zpravidla např.
zřetelným umístěním svého loga na výrobek či jeho obal) nebo těžil-li
soutěžitel ze soutěžně významného úsilí a nákladů jiného soutěžitele.
Posouzení v poměrech projednávané věci
52. Při promítnutí shora uvedených závěrů do poměrů projednávané věci
nelze považovat rozhodnutí odvolacího soudu za správné, jelikož je založeno na
pouhém zjištění, že vzhled a provedení výrobků účastnic jsou z pohledu
průměrného spotřebitele podobné a že žalobkyně uvedla své výrobky na trh dříve.
Zároveň je nutno vzít v úvahu, že závěr odvolacího soudu není nikterak
opodstatněn zjištěním, že by žalobkyni svědčilo ve vztahu k jejím výrobkům
některé absolutní právo duševního vlastnictví.
53. V případě odvolacím soudem dovozeného nekalosoutěžního jednání
žalované v podobě vyvolání nebezpečí záměny výrobků účastnic není rozhodující,
zda zákazník (průměrný spotřebitel) rozliší vzhled nebo provedení jejich
výrobků či nikoli. Rozhodující je pouze zjištění, zda na straně zákazníka
(průměrného spotřebitele) existuje vzhledem ke všem zjištěným okolnostem věci
způsobilost záměny těchto výrobků jako soutěžních výkonů odlišných soutěžitelů.
Tato způsobilost je pak ve smyslu § 2981 odst. 2 a 3 o. z. dána buď tím, že v
zákaznických kruzích vznikla příznačnost určité úpravy výrobku pro závod
některého ze soutěžitelů nebo (u výrobků svojí úpravou nepříznačných) tím, že
soutěžitel při napodobení výrobků jiného soutěžitele neučinil veškerá opatření,
která lze na něm požadovat, aby nebezpečí záměny takových výrobků, resp.
klamnou představu o spojení s jiným soutěžitelem (jeho závodem, pojmenováním,
zvláštním označením, výrobkem či výkonem) vyloučil nebo alespoň podstatně
omezil.
54. Proto závěr odvolacího soudu o vyvolání nebezpečí záměny výrobků
účastnic na straně zákazníků z důvodu příznačnosti některých (tj. technicky
nepředurčených) prvků vzhledu a provedení těchto výrobků pro závod žalobkyně
nemůže vyplývat ze samotného dřívějšího uvedení výrobků žalobkyně na trh.
Takový závěr je možno učinit pouze při zjištění, že zákaznické kruhy (od
některého okamžiku) spojují dané prvky úpravy výrobku právě jen se závodem
určitého soutěžitele, přičemž tato příznačnost může vzniknout i pro závod
soutěžitele, který danou úpravu výrobku uvedl na trh později než soutěžitel
jiný (např. z důvodu rozsáhlé propagace svého výrobku). V tomto směru proto
není zjištění odvolacího soudu, že žalobkyně uvedla na trh své výrobky dříve
(ve smyslu odvolacím soudem uvedené „časové priority“ výrobků žalobkyně)
nikterak rozhodující.
55. Z hlediska způsobilosti jednání žalované vyvolat nebezpečí záměny
výrobků účastnic tím, že žalovaná napodobila výrobky žalobkyně, je možno učinit
závěr o jednání žalované v rozporu s dobrými mravy soutěže pouze tehdy,
nevyjde-li v řízení najevo, že žalovaná učinila taková opatření, která lze na
ní požadovat, aby nebezpečí záměny svých výrobků s výrobky žalobkyně či klamnou
představu o spojení se žalovanou vyloučila nebo alespoň podstatně omezila.
Proto je rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné v závěru, že pro posouzení této
podmínky nekalé soutěže není nikterak významné zjištění o označení výrobků
žalované logem jejího závodu. A to zvláště za situace, kdy podle skutkového
zjištění soudu prvního stupně, jež v odvolacím řízení nedoznalo změny, je logo
závodu žalované umístěno na předmětných výrobcích výrazně.
56. Přitom zřetelné umístění loga vlastního závodu, je-li toto logo svým
provedením způsobilé odlišovat výrobky soutěžitele od výrobků jiných
soutěžitelů, může představovat právě takovou okolnost, která v očích průměrného
spotřebitele vyloučí nebo alespoň podstatně omezí možnost vyvolání záměny
nabízených výrobků na trhu, a to podle konkrétních okolností věci i u výrobků,
jež jsou svým vzhledem či provedením shodné či podobné, resp. umožní zákazníkům
rozlišit tyto výrobky jako výrobky pocházející ze závodů odlišných soutěžitelů.
To ostatně vyplývá ze samotného účelu loga (ať již v podobě ochranné známky,
jména, názvu či obchodní firmy soutěžitele nebo prosté obchodní značky
používané soutěžitelem k označování výrobků svého závodu), jímž je právě
odlišení výrobků určitého soutěžitele od výrobků soutěžitelů ostatních, a to i
v případě výrobků vzhledově či provedením shodných nebo podobných.
57. Samotné zjištění o podobnosti výrobků účastnic pak neumožňuje učinit
ani závěr, že se žalovaná svým jednáním dopouští parazitování na soutěžních
výkonech žalobkyně. Podmínkou takového jednání v nekalé soutěži je, že
soutěžitel těží z konkrétního úsilí a nákladů jiného soutěžitele a získává tak
soutěžní výhodu spočívající v tom, že sám nemusí takové náklady vynakládat.
Přitom se z povahy hospodářské soutěže musí jednat o takové (soutěžně významné)
úsilí a náklady, jejichž těžení ze strany jiného soutěžitele představuje
jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže. Ty však (jak uvedeno shora)
připouští jistou míru agresivity a podnikatelské vychytralosti s cílem se na
trhu se prosadit. Navíc zákaz těžení z takového úsilí a nákladů jiného
soutěžitele neplatí jednou provždy, ale pouze po dobu odpovídající zhodnocení
postavení tohoto soutěžitele na trhu tak, aby toto úsilí a náklady, byly tržně
vyrovnány.
58. Odvolací soud však svůj závěr o parazitování žalované na soutěžních
výkonech žalobkyně na těchto rozhodujících skutečnostech nezaložil a naopak
nesprávně uzavřel, že pro posouzení uplatněných nároků žalobkyně není
rozhodující, zda vzhled výrobků žalobkyně je výsledkem jejího vlastního
(výrobního) vývoje. V tomto směru mají svůj význam rovněž odvolacím soudem
nezohledněná zjištění, že na trhu jsou běžně dostupné vzhledově či provedením
podobné výrobky dalších soutěžitelů a že žalobkyně uvádí na trh své výrobky
(již) od roku 2010.
59. Lze tak uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí, neboť
odvolací soud posoudil zjištěný skutkový stav (jenž sám dovolacímu přezkumu ve
smyslu § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. nepodléhá), podle
právní normy, kterou nesprávně vyložil, v důsledku čehož je jeho právní
posouzení věci neúplné, a tudíž nesprávné.
V. Závěr
60. Proto dovolací soud s ohledem na výše uvedené důvody dospěl k
závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolání je důvodné.
61. Jelikož vzhledem k dosavadním výsledkům řízení není možné v
dovolacím řízení o věci rozhodnout [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], dovolací
soud napadený rozsudek odvolacího soudu ze shora uvedených důvodů podle § 243e
odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil.
62. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g
odst. 1 věta první o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně tohoto dovolacího
řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
63. K návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku
dovolací soud uvádí, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn.
III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že lze akceptovat takový postup, kdy dovolací
soud o takovém návrhu nerozhodne tehdy, projedná-li dovolání meritorně ve lhůtě
přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu na odložení výkonu rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že dovolací soud o dovolání navrhovatelky rozhodl bez
zbytečného odkladu, nerozhodoval o jejím návrhu na odklad vykonatelnosti
napadeného rozsudku, neboť z důvodu zrušení rozsudku odvolacího soudu v rozsahu
napadeném dovoláním pozbývá toto rozhodnutí v daném rozsahu veškerých
vlastností existujícího rozhodnutí, včetně vykonatelnosti (srov. též rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod
číslem 29/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 1. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 314/2019).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 8. 2020
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu