23 Cdo 2382/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Hany Lojkáskové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci
žalobkyně BLANÁŘ NÁBYTEK, a.s., se sídlem v Brumovicích 410, PSČ 691 11, IČO:
26259842, zastoupené Mgr. Janem Hrazdírou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na
Příkopě 583/15, proti žalované NÁBYTEK POHODA s.r.o., se sídlem v Praze 8,
Sokolovská 366/84, PSČ 186 00, IČO: 26946912, zastoupené JUDr. Dagmar
Křesťanovou, advokátkou, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 9, o ochranu práv
z průmyslového vzoru a ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 19 Cm 78/2009, o dovolání žalobkyně i žalované proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2012, č. j. 3 Cmo 251/2011-214, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž
byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I tak, že se
zamítá žaloba o uložení zde uvedených povinností žalované nad dobu platnosti
průmyslového vzoru č. 34420, č. vzoru 3.1, 4.1, se zamítá.
II. Dovolání žalované proti potvrzujícím částem výroku rozsudku
odvolacího soudu se odmítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“)
v pořadí druhým rozsudkem ze dne 22. března 2011, č. j. 19 Cm 78/2009-183,
uložil žalované povinnost zdržet se výroby, distribuce, propagace a prodeje
výrobku - postele
(výrok pod bodem I) a zajistit stažení již vyrobených výrobků
- postelí
z běžného prodeje v rámci prodejní sítě v České republice (výrok pod bodem II)
a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). Soud prvního stupně tak rozhodl poté, co jeho předchozí vyhovující rozsudek ze
dne 30. října 2009, č. j. 19 Cm 78/2009-92, Vrchní soud v Praze jako soud
odvolací (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. října 2010, č. j. 3
Cmo 93/2010-125, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení proto, že v době jeho
rozhodování žalobkyni již práva vyplývající z průmyslových vzorů č. 1.1 a č. 2.1, hromadně zapsaných pod č. 34420, nenáležela, neboť rozhodnutím Úřadu
průmyslového vlastnictví (dále jen „ÚPV“) ze dne 18. listopadu 2009 byl
průmyslový vzor č. 34420, pokud jde o průmyslové vzory č. 1.1 a č. 2.1,
částečně vymazán. Odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby se podrobněji
zabýval důvodností žaloby z titulu ochrany před nekalou soutěží, a rovněž tím,
zda v průběhu doby nedošlo k nivelizaci stavu, tedy zda vzhled postelí ONTARIO
vyráběných žalobkyní neztratil na originalitě a nestal se běžným stavem designu. Soud prvního stupně podle odůvodnění svého pozdějšího rozhodnutí vyšel ze
zjištění, že žalobkyně je vlastníkem průmyslového vzoru č. 34420, předmětem
jehož ochrany bylo pod vzory č. 1.1 a č. 2.1 tvarové řešení postele, kterou
vyrábí a prodává pod názvem ONTARIO:
Průmyslové vzory č. 1.1 a č. 2.1 byly rozhodnutím ÚPV ze dne 18. listopadu 2009
z důvodu nenovosti (uveřejnění průmyslového vzoru žalobkyní dne 28. února 2003)
vymazány, v platnosti zůstaly průmyslové vzory č. 3.1 a č. 4.1 týkající se
tvarového řešení čela postelí:
,
Žalobkyně postel ONTARIO vyrábí a dodává na trh od roku 2000, žalovaná pod
názvem SANDRA vyrábí, prodává, inzeruje a nabízí postel, která je s ní
prakticky (co do designu) shodná. K odstranění závadného stavu žalobkyně
žalovanou vyzvala, ta však její nároky odmítla a k jejímu návrhu ze dne 7. července 2009 ÚPV průmyslové vzory č. 1.1 a č. 2.1 vymazal. S poukazem na ustanovení § 19 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových
vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a
zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 207/2000 Sb.“) soud prvního stupně uzavřel, že postel SANDRA v části čela
zasahuje do práv z průmyslového vzoru žalobkyně, neboť jeho tvarové řešení je
prakticky shodné s vyobrazením průmyslových vzorů č. 3.1 a č. 4.1, drobné
technické odchylky (způsob čalounění - uchycení potahu čela) nejsou takového
charakteru, který by vyvolal u spotřebitele odlišný celkový dojem o tvarovém
řešení čela postelí podle § 10 zákona č. 207/2000 Sb. K otázce nekalé soutěže soud prvního stupně uvedl, že obě účastnice jsou
soutěžitelkami, jelikož se pohybují na stejném trhu s nábytkem. V řízení bylo
prokázáno, že žalobkyně uvedla na trh látkové lůžko s kovovým čelem s dřevěným
zakončením a obdobně tvarovanými nožkami, že jde o úspěšný typ vyráběný
žalobkyní dlouhodobě, a že žalovaná prodává a nabízí k prodeji prakticky
identické postele, bez ohledu na soudem nařízené předběžné opatření v této
závadné činnosti pokračuje a neučinila ničeho, aby se případné záměně vyhnula
nebo ji podstatně vyloučila.
Drobné změny v provedení postelí SANDRA nejsou
natolik výrazné, aby oba výrobky od sebe odlišily. Prokázáno bylo i to, že
žalovaná využila známosti a úspěšnosti postelí žalobkyně a prodává jejich
„napodobeniny“ a zároveň parazituje na jejich pověsti, o čemž svědčí i pokles
jejich prodeje. Žalovaná se tak dopouští nejen napodobování cizích výrobků (§
47 písm. c/ obch. zák.), ale i využívání pověsti výrobků jiného soutěžitele s
cílem získat pro vlastní podnikání prospěch (§ 48 obch. zák.). Žalobkyně
předmětné tvarové řešení užívá více než 10 let a žalovaná na něm začala
parazitovat až v roce 2008 až 2009, v roce 2010 došlo k poklesu prodeje z 500
na 179 kusů ročně. Nelze tedy argumentovat tím, že (na trhu zavedený) výrobek
se vyrábí již „dlouho“ a nelze mu přiznat ochranu proti nekalé soutěži. Soud
prvního stupně nesdílí názor žalované, že tvarové řešení použité žalobkyní je
již běžné, neboť z provedených důkazů vyplývá, že zcela běžným řešením na trhu
postelí je látkové lůžko s kovovým (trubkovým) čelem. Všichni ostatní výrobci
postelí obdobného typu si však zvolili odlišné tvarové řešení čela, tudíž
učinili to, co po nich lze požadovat, aby své výrobky od výrobků žalobkyně
odlišili. Proto je namístě vyhovět nejen zdržovacímu nároku, ale i
odstraňovacímu nároku, jelikož žalovaná v závadné činnosti pokračuje (byť
postele nabízí pod jiným názvem, avšak ve stejném provedení). Odvolací soud tento druhý rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 28. února 2012, č. j. 3 Cmo 251/2011-214, ve výroku pod bodem I potvrdil v rozsahu
povinnosti žalované zdržet se výroby, distribuce, propagace a prodeje výrobku -
postele tam vyobrazené - po dobu platnosti průmyslového vzoru č. 34420, č. vzoru 3.1, 4.1, ve zbytku výrok pod bodem I změnil tak, že nad dobu takto
stanovenou žalobu o uložení uvedených povinností zamítl. Ve výroku pod bodem II
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že provedení čela postele
žalované
zasahuje do práv z průmyslových vzorů č. 3.1 a č. 4.1 žalobkyně. Z pohledu
informovaného uživatele nepůsobí čelo postele žalované celkově odlišným dojmem
než čelo postele zachycené v uvedených průmyslových vzorech a nejsou zde žádné
markantní rozdíly, jež by výrobky účastnic odlišily. Odlišnosti v provedení
obou výrobků zdůrazňované žalovanou jsou podrobnostmi, jež nevyvolávají u
informovaného uživatele celkový odlišný dojem. Soud prvního stupně podle
odvolacího soudu sice ve svém rozhodnutí neodůvodnil splnění všech předpokladů
nekalé soutěže ve smyslu § 44 odst. 1 obch. zák., když se omezil na
konstatování, že účastnice jsou soutěžitelkami v hospodářské soutěži, a dále se
již zabýval naplněním skutkových podstat zlehčování (§ 47 obch. zák.) a
parazitování na pověsti (§ 48 obch. zák.).
Protože ale správně dovodil, že
jednání žalované tyto speciální skutkové podstaty nekalé soutěže naplnilo, je
zjevné, že považoval za splněné i zbývající dva znaky nekalé soutěže - rozpor
jednání s dobrými mravy soutěže a objektivní způsobilost jednání přivodit újmu
jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům (od 1. července 2010 i dalším zákazníkům). Odvolací soud však nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že závadným
jednáním, splňujícím znaky nekalé soutěže, je výroba a prodej postelí jako
celku. Zjistil totiž, že „základna“ postele sestávající z různě tvarovaných noh
a matrace, popř. dvou matrací, je běžným designem postelí, nadto jde o prvky
technicky předurčené - každá postel musí být opatřena matrací a každá musí být
(z důvodu úklidu) opatřena nohami. Postel žalované, jak je vyobrazena ve výroku
napadeného rozsudku, tak nemůže být jako celek způsobilým zásahem do práv
žalobkyně. Jak bylo soudy obou stupňů zjištěno, podstatným markantem, který
postele daného typu jednotlivých výrobců odlišuje, je čelo, tedy pouze ve
vztahu k tomuto prvku je třeba zvažovat porušení práv na ochranu před nekalou
soutěží. Žalovaná své postele opatřuje čelem, jehož provedení odpovídá
průmyslovým vzorům č. 3.1 a č. 4.1 hromadně zapsaným pod č. 34420, a toto její
jednání je třeba kvalifikovat jako zásah do průmyslového vzoru žalobkyně, neboť
z pohledu informovaného uživatele nepůsobí čelo postele žalované celkově
odlišným dojmem než čelo postele formálně chráněné pro žalobkyni. Popsané
jednání žalované znamená snížení možností žalobkyně uplatnit se na trhu s
výrobkem podle průmyslového vzoru, je tedy nepochybně způsobilé přivodit
žalobkyni újmu ve snížení jejího uplatnění v hospodářské soutěži. Neoprávněné
využití průmyslového práva žalobkyně je třeba mít vždy za rozporné s dobrými
mravy soutěže. Jednání žalované je tedy jednáním nekalé soutěže ve smyslu
ustanovení § 44 odst. 1 obch. zák. a současně naplňuje speciální skutkové
podstaty vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti. Pokud tedy soud prvního stupně uplatněným nárokům vyhověl, je jeho rozhodnutí
podle odvolacího soudu věcně správné. Je však třeba zohlednit, že podstatou
závadného jednání žalované je porušení průmyslového práva žalobkyně, tedy i
uložené povinnosti je nutno spojit s existencí práv žalobkyně z průmyslového
vzoru. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I
potvrdil v rozsahu tam uložených povinností po dobu platnosti průmyslového
vzoru č. 34420, č. vzoru 3.1, 4.1, ve zbývající části výrok pod bodem I změnil
tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. Výrok pod bodem II rozsudku soudu
prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Pro úplnost odvolací soud uvedl, že ač na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl
k závěru, že porušením práv je nikoli výroba a distribuce postelí jako celku,
nýbrž pouze použití čela, nebylo možné změnit výroky napadeného rozsudku tak,
aby se v nich uložené povinnosti vztahovaly jen k čelu postele, neboť žalobkyně
tím, jak formulovala své nároky (pomocí vyobrazení celé postele), vymezila
jejich rozsah.
Pokud by odvolací soud výroky rozsudku soudu prvního stupně
omezil pouze na vyobrazení čela postele, přiznal by de facto žalobkyni více,
než požadovala - takto formulované výroky by totiž sice dopadaly na vyobrazené
čelo postele, ale při jeho použití na jakémkoli typu postele, zatímco podle
žalobkyní formulovaných výroků se ukládané povinnosti vztahují k použití čela
jen na vyobrazeném typu postele. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podaly dovolání obě účastnice. Dovolání žalobkyně ze dne 19. června 2012 směřuje proti měnící části výroku pod
bodem I rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z
ustanovení § 237 odst. l písm. a) o. s. ř. a důvody z ustanovení § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu v této části podle jejího
názoru spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a rovněž z ustanovení §
241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť řízení je postiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně v odůvodnění dovolání namítá, že ani jednotlivé prvky postele (nohy a
matrace), natož pak její celkový vzhled, nemohou být z hlediska designu něčím
běžným. Byť se jedná o prvky, které jsou částečně předurčeny svým účelem,
existuje mnoho variant a způsobů, jak je odlišit. Podle konstantní judikatury i
odborné literatury tzv. otrocké napodobeniny zasahují do práv soutěžitelů a
jsou považovány za nekalosoutěžní praktiky, zejména pokud soutěžitel neučinil
všechna opatření, která lze od něho požadovat, k vyloučení či podstatnému
omezení vyvolání nebezpečí záměny. A právě k takovémuto otrockému napodobení
vzhledu postelí jednoho výrobce (žalobkyně) druhým výrobcem (žalovanou) v tomto
případě došlo. Vzhled žalobkyní vyráběných postelí je jedinečný a žalobkyně je
uvedla na trh jako první. Jedinečnost spočívá nejen v originálním řešení čela,
ale i ve tvaru nohou, vzoru čalounění a v dalších prvcích, které utvářejí
celkový vzhled postele. V řízení nebylo prokázáno, že by se celkový vzhled
žalobkyní vyráběných postelí stal běžným, ani že by žalovaná učinila všechna
opatření, která lze od ní požadovat, k vyloučení či podstatnému omezení
vyvolání nebezpečí záměny. Její jednání je tak v rozporu s dobrými mravy
soutěže, je způsobilé přivodit žalobkyni újmu, a proto žalobkyně požaduje, aby
žalované byla zakázána výroba, distribuce, propagace a prodej jí vyráběných
postelí jednou provždy. Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu
a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Žalovaná svým dovoláním napadla potvrzující části rozsudku odvolacího soudu a
jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. l písm. c) o. s. ř. Podává
je z důvodu, že řízení je podle jejího názoru postiženo vadou, která mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci.
Napadený rozsudek odvolacího soudu podle žalované neakceptuje dosavadní praxi
poskytování ochrany před nekalosoutěžním jednáním a ochrany práv k průmyslovému
vzoru, pokud jde o časové omezení poskytování soudní ochrany z důvodu nivelace
stavu, tedy zda vzhled postelí vyráběných žalobkyní pod označením ONTARIO
neztratil na originalitě a nestal se běžným stavem designu (viz rozhodnutí
Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 32 Odo 189/2005 a sp. zn. 32 Odo
267/2005). Ani přes závazný pokyn odvolacího soudu v usnesení ze dne 12. října
2010, č. j. 3 Cmo 93/2010-125, se soud prvního stupně s nivelací stavu řádně
nevypořádal a tento nedostatek nebyl napraven ani odvolacím soudem. Dále žalovaná namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že by porušila průmyslové
vzory žalobkyně č. 3.1 a č. 4.1, zapsané pod č. 34420. Žádný ze žalobkyní
předložených listinných důkazů totiž nezobrazuje ty části postele, které jsou
těmito průmyslovými vzory chráněny, a na žádném z vyobrazení postele SANDRA
není vyobrazena konstrukce, neboť na jejím čelu jsou polštáře a matrace zakryty
přehozem. Žalovaná soudům obou stupňů dále vytýká, že se nezabývaly naplněním všech znaků
generální klauzule nekalé soutěže, zejména, zda jde o jednání v rozporu s
dobrými mravy a zda je takové jednání způsobilé přivodit újmu jinému
soutěžiteli, což je v rozporu s rozhodovací praxí (viz rozhodnutí Nejvyššího
soudu České republiky sp. zn. 23 Cdo 866/2009, sp. zn. 23 Cdo 1057/2009 a
další). Žalovaná je přesvědčena, že se vyvolání nebezpeční záměny podle § 47
písm. c) obch. zák. nedopustila. Obě postele se od sebe liší v podstatných
markantech, zejména tvarem nohou, tvarem postele a materiálovým složením. Dalším odlišitelným znakem byl název postele žalované a odkaz na jejího výrobce
(žalovanou). Čelo postele je nedílnou součástí většiny postelí, jehož
originální řešení není v dnešní době proveditelné. Ke svému tvrzení o
parazitování žalované na pověsti žalobkyně podle § 48 obch. zák. žalobkyně
nedoložila jediný důkaz. V souvislosti se závěrem odvolacího soudu, kterým poskytl ochranu posteli
žalobkyně jako celku, ačkoliv uzavřel, že ochranu je třeba poskytnout toliko
použití čela postele, považuje žalovaná za otázku zásadního právního významu,
zda lze stanovit účastníku řízení povinnost zdržet se výroby, distribuce,
propagace a prodeje výrobku, i když samotný (rozuměj celý) výrobek žádné
ochraně nepodléhá, ale podléhá jí pouze jeho část. Žalovaná navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek v potvrzující části,
včetně výroku o náhradě nákladů řízení, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení. Podle vyjádření žalobkyně ze dne 13. července 2012 odvolací soud předmětnou
právní otázku posoudil v souladu s konstantní judikaturou. Namítá-li žalovaná
nedostatek časového omezení poskytování soudní ochrany, pominula, že ji soud
omezil na dobu platnosti průmyslových vzorů č. 3.1 a č. 4.1, zapsaných pod č. 34420.
Pokud žalovaná namítá, že nebylo doloženo žádné vyobrazení čela jí
vyráběné postele z přímého pohledu, pomíjí, že to byla ona, kdo měl takové
vyobrazení doložit k prokázání svého tvrzení, že se nejedná o kopírování. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) obě dovolání projednal a rozhodl o nich podle zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen
„o. s. ř.“), neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl
vydán dne 28. února 2012, tedy před 1. lednem 2013 (srov. článek II bod 7
zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Dovolací soud zjistil, že obě dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího
soudu byla podána oprávněnými osobami (účastnicemi řízení), zastoupenými
advokáty, jimiž byla dovolání též sepsána (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), ve lhůtě
stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř.
Dovolání žalobkyně proti měnící části výroku napadeného rozsudku odvolacího
soudu pod bodem I je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Tuto část napadeného rozsudku odvolacího soudu tedy Nejvyšší soud přezkoumal z
hlediska uplatněných dovolacích důvodů, jsa jimi vázán, včetně toho, jak je
žalobkyně obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají.
Dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. žalobkyně
namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, které spatřuje ve
skutečnosti, že jí odvolací soud poskytl ochranu z titulu práv z průmyslového
vzoru a z titulu nekalosoutěžního jednání na dobu omezenou dobou trvání
platnosti průmyslových vzorů č. 3.1 a č. 4.1, souhrnně zapsaných pod č. 34420. Nesprávným právním posouzením věci se rozumí omyl soudu při aplikaci právních
předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se
jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít,
nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Žalobkyně svoji dovolací námitku nesprávného právního posouzení otázky, zda je
na místě v tomto případě práva žalobkyně z průmyslového vzoru a z titulu
nekalosoutěžního jednání časově omezit, založila na argumentaci o
zaměnitelnosti postelí vyráběných účastnicemi a o tom, že žalovaná neučinila
všechna opatření, která lze od ní požadovat, k vyloučení či podstatnému omezení
vyvolání nebezpečí záměny. Přehlíží však, že k těmto závěrům dospěl i odvolací
soud a na tomto základě založil potvrzující část svého rozhodnutí. V čem
spatřuje omyl soudu při aplikaci právních předpisů při posouzení otázky
časového omezení práv z průmyslového vzoru a z titulu nekalosoutěžního jednání,
se z dovolání žalobkyně nepodává. Již z tohoto důvodu lze uzavřít, že dovolací
důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není naplněn. Pro úplnost však dovolací soud považuje za vhodné uvést, že otázkou, zda lze
právo na ochranu proti jednání v nekalé soutěži časově omezit, se Nejvyšší soud
již v řadě svých rozhodnutí zabýval a opakovaně dospěl k závěru, že soutěžiteli
nenáleží právo výlučného užívání nového řešení v předstihu před ostatními
soutěžiteli a právo bránit se proti všem ostatním na trhu v převzetí a užívání
tohoto řešení bez jeho souhlasu jednou provždy, ale pouze po dobu odpovídající
zhodnocení postavení tohoto soutěžitele na trhu tak, aby náklady, jež bylo
třeba k prosazení konstrukce vynaložit, byly vyrovnány, a aby přínos nového
řešení byl oceněn v jeho určitém postavení na trhu. Smyslem ani účelem ochrany
proti jednání v nekalé soutěži není zakonzervovat určitý stav, který by v
důsledku vyhovění zdržovacím nárokům nastolil časově neomezené monopolní
postavení takového soutěžitele na trhu a tím znemožnil volnou tržní soutěž. Je
třeba přihlédnout k významu chráněného řešení a jeho novosti na trhu dosavadní
nabídky ve smyslu jejího vysokého obohacení i přiměřenosti délky ochrany
formálních práv, a to vše zvážit v souvislosti s návratností investic a
obdobím, v němž soutěžitel plně ustálil svoji pozici na trhu, i za analogického
hodnocení časového omezení práva na „monopolní postavení“ podle právních
předpisů upravujících formální průmyslová práva. (srov. např. usnesení ze dne
15. února 2006, sp. zn. 32 Odo 189/2005, usnesení ze dne 15. února 2006, sp. zn. 32 Odo 267/2005, či rozsudek ze dne 26. března 2013, sp. zn. 23 Cdo
1757/2012).
Pokud tedy odvolací soud v posuzované věci dospěl k závěru, že zdržovací nárok
žalobkyně je třeba časově omezit, a to na dobu platnosti průmyslového vzoru č. 3.1 a 4.1, hromadně zapsaných pod č. 34420, je jeho rozhodnutí v souladu s
konstantní judikaturou Nejvyššího soudu a nelze mu ničeho vytknout. Ohlašuje-li žalobkyně dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a)
o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že řízení je postiženo vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, žádné konkrétní vady
napadenému rozhodnutí dovolacího soudu nevytýká, proto se dovolací soud tímto
dovolacím důvodem zabývat nemohl. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně, aniž nařizoval jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty
před středníkem o. s. ř. zamítl. Přípustnost dovolání žalované přichází v úvahu jen při splnění předpokladů
stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. jestliže dovolací
soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam, neboť směřuje proti částem rozsudku odvolacího soudu, jimiž
byly potvrzeny část výroku pod bodem I a výrok pod bodem II rozsudku soudu
prvního stupně, kterými soud prvního stupně nerozhodl jinak než ve svém
dřívějším rozsudku. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se
nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho vyplývá, že jediným způsobilým dovolacím důvodem schopným založit
přípustnost dovolání podle uvedeného ustanovení je nesprávné právní posouzení
věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a případné námitky směřující proti
vadám řízení či nedostatkům ve skutkových zjištěních nejsou pro posuzování této
přípustnosti dovolání relevantní. Namítá-li žalovaná, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, což spatřuje ve skutečnosti, že se soud prvního
stupně, přes závazný pokyn odvolacího soudu, nevypořádal s otázkou časového
omezení poskytování soudní ochrany z důvodu nivelace stavu a že toto pochybení
nenapravil v dalším odvolacím řízení ani sám odvolací soud, přehlédla nejen to,
že přichází-li v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., nemá tento dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. k dispozici (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), ale i to, že se
odvolací soud otázkou časového omezení poskytování soudní ochrany zabýval a
žalobou uplatněný zdržovací nárok žalobkyně časově omezil na dobu platnosti
průmyslového vzoru č. 3.1 a 4.1, hromadně zapsaných pod č. 34420. Dovolacími námitkami založenými na argumentaci, že žádný ze žalobkyní
předložených listinných důkazů nezobrazuje ty části postele, které jsou
průmyslovými vzory č. 3.1 a 4.1, hromadně zapsanými pod č.
34420, chráněny,
když na vyobrazeném čelu postele SANDRA jsou polštáře a matrace zakryty
přehozem, a že žalobkyně nepředložila žádný důkaz ke svému tvrzení o
parazitování žalované na její pověsti, žalovaná ve skutečnosti uplatnila
dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., tedy, že napadené
rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v
podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod však
žalovaná v případě přípustnosti dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. k dispozici rovněž nemá (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Právní námitka žalované vytýkající odvolacímu soudu, že se nezabýval naplněním
všech znaků generální klauzule nekalé soutěže, zejména, zda jde o jednání v
rozporu s dobrými mravy soutěže a zda je takové jednání způsobilé přivodit újmu
jinému soutěžiteli, zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit nemůže
již proto, že se naplněním uvedených znaků generální klauzule nekalé soutěže
zabýval a dospěl k závěru, že neoprávněné využití průmyslového práva žalobkyně
(v tomto případě použití čela postele chráněného průmyslovými vzory č. 3.1 a
4.1, hromadně zapsanými pod č. 34420) je třeba mít vždy za rozporné s dobrými
mravy soutěže, a že takové jednání je způsobilé přivodit žalobyni újmu
spočívající ve snížení jejího uplatnění v hospodářské soutěži, protože znamená
snížení možnosti žalobkyně uplatnit se na trhu se svým výrobkem. Zásadně právně významným nečiní napadené rozhodnutí ani vyřešení žalovanou
předložené otázky, zda lze stanovit účastníku řízení povinnost zdržet se
výroby, distribuce, propagace a prodeje výrobku, i když samotný (rozuměj celý)
výrobek žádné ochraně nepodléhá, ale podléhá jí pouze jeho část. Jak správně
uvedl odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku, v posuzovaném případě
nebylo možno vztáhnout povinnost zdržet se výroby, distribuce, propagace a
prodeje výrobku výlučně k zadnímu čelu postele (chráněnému průmyslovým vzorem),
neboť žalobkyně tím, jak formulovala své nároky (pomocí vyobrazení celé
postele), vymezila jejich rozsah. Pokud by odvolací soud povinnost zdržet se
výroby, distribuce, propagace a prodeje výrobku omezil pouze na vyobrazení čela
postele, přiznal by de facto žalobkyni více, než požadovala, neboť takto
uložená povinnost by se sice týkala vyobrazeného čela postele, ale při jeho
použití na jakémkoli typu postele, zatímco podle žalobkyní formulovaných výroků
se ukládané povinnosti vztahují k použití čela jen na vyobrazeném typu postele. Nejvyšší soud s ohledem na uvedené proto dospěl k závěru, že dovolání žalované
není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť
neshledal právní otázku vymezenou žalovanou za právně významnou. Proto Nejvyšší
soud dovolání žalované podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první,
o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta
první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.
V Brně dne 26. června 2014
JUDr.
Zdeněk D e s
předseda senátu