23 Cdo 4554/2017-168
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců
JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyň a)
Asahi Chemical Europe s.r.o. se sídlem v Praze 6, Vokovicích, Lužná 591/4, PSČ
160 00, IČO 29029929, b) Arysta LifeScience Czech s.r.o. se sídlem v Praze 4 -
Lhotce, Novodvorská 803/82, PSČ 142 00, IČO 26751780, obou zastoupených JUDr.
Magdalenou Hrdličkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 6, Lomená 313/20,
PSČ 162 00, proti žalované AG NOVACHEM s.r.o. se sídlem v Praze 3 - Žižkově,
Krásova 706/5, PSČ 130 00, IČO 24220833, zastoupené JUDr. Lukášem Havlem,
advokátem se sídlem v Trutnově, Libušinka 180, PSČ 541 01, o ochranu před
nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cm 2/2015, o
dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2017,
č. j. 3 Cmo 99/2016-136, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit každé ze žalobkyň náklady řízení ve výši 1 815
Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyň.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. prosince 2015, č. j. 3 Cm 2/2015-105,
uložil žalované zdržet se po uplynutí 6 měsíců od právní moci rozsudku
distribuce, prodeje, propagace a jiného uvádění na trh v České republice
výrobku NOVASTIM, pomocný rostlinný přípravek výrobce BIOM s.r.o., IČO 26071134
(I. výrok), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zdržet se distribuce,
prodeje, propagace či jakéhokoliv uvádění na trh v České republice pomocných
rostlinných přípravků s obsahem účinných látek nitrofenolátů
(5-nitroguajakolát, 2-nitrofenolát, 4-nitrofenolát), stáhnout do 15 dnů od
právní moci rozsudku z trhu v České republice pomocný rostlinný přípravek
NOVASTIM, a zveřejnit do 3 dnů od právní moci rozsudku úvodní část a výroky
rozsudku na svých internetových stránkách www.agnovachem.cz po dobu jednoho
roku od právní moci rozsudku, vždy po dobu 10 vteřin po otevření uvedené
internetové stránky (II. výrok), a uložil žalobkyním společně a nerozdílně
nahradit žalované náklady řízení (III. výrok).
Vrchní soud v Praze rozsudkem ve výroku uvedeným potvrdil I. výrok rozsudku
soudu prvního stupně, III. výrok o nákladech řízení změnil tak, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a uložil žalované nahradit
každé ze žalobkyň náklady odvolacího řízení.
Soud rozhodovaly o žalobě, kterou žalobkyně uplatnily své, ve výroku soudu
prvního stupně vyjádřené, nároky z titulu ochrany před nekalou soutěží.
Žalobkyně tvrdily, že mateřská společnost žalobkyně a) vyrábí a žalobkyně b)
dodává na trh v České republice přípravek na ochranu rostlin ATONIK, který byl
v České republice registrován v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 o uvádění přípravků na ochranu
rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS ze dne 21.
října 2009 (dále jen „Nařízení“). Přípravek obsahuje totiž 5-nitroguajakolát
sodný, 2-nitrofenolát sodný, 4-nitrofenolát sodný (dále jen „účinné látky“),
patřící mezi tzv. nitrofenoláty. Přípravky, které je obsahují, jsou považovány
za přípravky na ochranu rostlin a lze je v členských státech Evropské unie
uvádět na trh pouze za podmínek stanovených Nařízením. Žalovaná mj. propaguje a
uvádí na trh v České republice výrobek NOVASTIM (výrobce společnosti BIOM
s.r.o.), který obsahuje totožné účinné látky jako výrobek ATONIK, přesto je v
České republice registrován „pouze“ jako tzv. pomocný rostlinný přípravek podle
zákona č 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných
rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských
půd (dále jen „zákon o hnojivech“). Žalobkyně zdůrazňovaly, že na uvedení
výrobku NOVASTIM na trh podle zákona o hnojivech vynaložila žalovaná výrazně
menší náklady, než ony vynaložily na studie potřebné podle Nařízení, které mají
doložit především, že jejich přípravek je pro použití v zemědělství bezpečný.
Připomínaly aplikační přednost evropských předpisů před předpisy národními a
přímou použitelnost Nařízení.
Soud prvního stupně vzal mimo jiné za prokázané, že přípravek NOVASTIM obsahuje
účinné látky, výrobcem je určen jako rostlinný stimulátor ovlivňující pohyb
plasmy v buňkách rostlin ke zvýšení výnosu a kvality rostlinné produkce, pro
omezení stresů rostlin během vegetace a pro rychlejší regeneraci poškozených
rostlin. Dospěl proto k závěru, že podle čl. 2 odst. 1 Nařízení jde o přípravek
na ochranu rostlin, který může být na trh v České republice podle jeho čl. 28
odst. 1 uváděn pouze tehdy, byl-li zde v souladu s Nařízením povolen. Zjistil
dále, že Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský ode dne 22. února 2013
povolil uvedení přípravku NOVASTIM na trh v České republice jako pomocný
rostlinný přípravek podle zákona o hnojivech. Tuto skutečnost soud označil za
důsledek rozporu českého práva s právem unijním. S odkazem na rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2012, sp. zn. 28 Cdo 2927/2010, připomněl
aplikační přednost předpisů unijních před předpisy vnitrostátními a
konstatoval, že přesto, že vnitrostátní úřad uvedení přípravku NOVASTIM na trh
povolil, nelze ho na trh v České republice uvádět, protože povolení nebylo
vydáno v souladu s Nařízením.
Soud prvního stupně zjistil rovněž, že v únoru 2013 zástupkyně žalobkyň
informovala žalovanou o stanovisku Evropské komise ke zmíněnému rozporu mezi
národním a unijním právem. Podle Evropské komise totiž látky obsahující
nitrofenoláty je třeba považovat za přípravky na ochranu rostlin a v případě,
že jsou přidány do hnojiva, měl by se na ně vztahovat jak český zákon o
hnojivech, tak Nařízení. (Toto stanovisko sdělila Evropská komise (tehdejší)
Státní rostlinolékařské správě dne 26. července 2012, obdobné stanovisko
adresovala dne 21. listopadu 2012 náměstku ministra zemědělství České
republiky.) Žalovaná v odpovědi poukázala na platnou registraci svého přípravku
dle zákona o hnojivech, zároveň oslovila Státní rostlinolékařkou správu a
Ministerstvo zemědělství a byla jimi ujištěna, že disponuje-li jako distributor
přípravku NOVASTIM platným povolením českých úřadů, má právní jistotu, že
přípravek je možné uvádět na český trh. Dále soud prvního stupně zjistil, že s
Českou republikou zahájila Evropská komise řízení pro porušení čl. 258 Smlouvy
o Evropské unii související s již popsaným rozporem mezi Nařízením a zákonem o
hnojivech (podle něhož je možné registrovat na území České republiky výrobek
obsahující nitrofenoláty jako pomocný rostlinný přípravek přesto, že podle
Nařízení jde o látku na ochranu rostlin, která by měla podléhat schvalovacímu
procesu podle Nařízení) a že došlo k dohodě, podle níž Evropská komise
podmínila zastavení tohoto řízení novelizací zákona o hnojivech tak, aby
nitrofenoláty byly nadále (v České republice) posuzovány ve shodě se
stanoviskem Evropské komise, tj. jako přípravky na ochranu rostlin. Ústřední
kontrolní a zkušební ústav zemědělský ještě 10. listopadu 2015 žalovanou
ujistil, že registrace přípravku NOVASTIM je platná.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná tím, že uváděla na trh v
rozporu s Nařízením přípravek NOVASTIM, naplnila všechny znaky nekalé soutěže
podle § 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.
z.“), včetně rozporu s dobrými mravy soutěže. Žalovaná totiž podle soudu
prvního stupně tím, že distribuovala uvedený přípravek přesto, že přípravek
neměl potřebné povolení v souladu s Nařízením, participovala na nekalém
soutěžním jednání výrobce, který měl příslušné povolení obstarat. To jí
přinášelo nezaslouženou soutěžní výhodu na úkor těch soutěžitelů, kteří
postupovali v souladu s právem a potřebnou proceduru nezbytnou pro vydání
povolení v souladu s Nařízením absolvovali. Jednání žalované měl soud prvního
stupně též za jednání naplňující znaky zvláštní skutkové podstaty nekalé
soutěže podle § 2987 o. z., tj. ohrožení zdraví nebo životního prostředí. Z
tohoto důvodu soudu prvního stupně vyhověl žalobkyněmi uplatněnému zdržovacímu
nároku, lhůtu k plnění stanovil s přihlédnutím „k návrhu novely zákona o
hnojivech k doprodání zásob“ poté, kdy bude z popudu Evropské komise zákon o
hnojivech uveden do souladu s Nařízením tak, že přípravky na ochranu rostlin
budou ze zákona o hnojivech vyňaty. Ostatní žalobou uplatněné nároky však
zamítl; požadavek na zveřejnění rozsudku zamítl především proto, že by
žalovanou nepřiměřeně znevážilo, jednala-li podle ujištění státních orgánů o
tom, že přípravek NOVASTIM může být v České republice prodáván.
Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně
v I. výroku potvrdil, ve III. výroku změnil tak, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Uložil dále žalované nahradit každé ze
žalobkyň náklady odvolacího řízení. (Výrok II rozsudku soudu prvního stupně,
jímž byla žaloba zčásti zamítnuta, zůstal odvoláním nedotčen.) Odvolací soud
vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za
dostatečná, vycházející ostatně ze skutečností, o nichž nebylo mezi účastníky
sporu, a ztotožnil se s právním hodnocením věci soudem prvního stupně, na jehož
závěry v podstatné části odkázal. Shodně se soudem prvního stupně připomněl, že
unijní právo má aplikační přednost před vnitrostátním právem, se soudem prvního
stupně se shodl též v tom, že ve smyslu Nařízení je výrobek NOVASTIM
přípravkem na ochranu rostlin a jako takový může být na český trh uveden pouze
tehdy, pokud byl v České republice v souladu s Nařízením povolen. Uváděním
tohoto výrobku na trh v rozporu s unijním právem podle registrace provedené k
tomu příslušným tuzemským správním orgánem (pouze) na základě zákona o
hnojivech byly porušeny normy veřejného práva. Porušení norem veřejného práva
je jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže. Povinnost
řádné registrace porušil výrobce, avšak žalovaná na tomto jednání distribucí
výrobku participuje. Odvolací soud v té souvislosti připomněl objektivní
princip, na němž je nekalá soutěž založena. Doplnil dále, že si je vědom
právního názoru, který vyjádřil v obdobné věci ve svém rozhodnutí ze dne 28.
února 2017, č. j. 3 Cmo 3/2016-73, totiž že obsahově stejné jednání dobrým
mravům neodporuje, není způsobilé přivodit újmu žalobcům jako soutěžitelům a že
konflikt mezi evropským a českým právem „nemůže být nástrojem konkurenčního
boje na českém trhu mezi soutěžiteli“. V nyní projednávané věci však dospěl k
závěru, že jeho dosavadní názor není udržitelný; nelze totiž poskytnout ochranu
soutěžiteli, který porušuje přímo aplikovatelné unijní předpisy, před
soutěžitelem, který jedná v souladu s nimi. Výsledek soukromoprávní pře mezi
účastníky nelze podmiňovat tím, aby žalobkyně iniciovaly řešení rozporu mezi
tuzemskými a právními předpisy.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za
přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc důvod nesprávného
právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Předkládá dovolacímu
soudu otázku, zda je v rozporu s dobrými mravy soutěže postup soutěžitele,
který uvedl na trh výrobek registrovaný tuzemským správním orgánem v souladu s
českým právem, avšak v rozporu s právem unijním, v situaci, kdy český správní
orgán potvrdil správnost registrace tohoto výrobku a registraci nezrušil, ač
mohl. Ve svém dovolání rekapituluje průběh řízení před soudy obou stupňů a
formuluje své výhrady vůči rozhodnutí odvolacího soudu. Ty z nich, na jejichž
základě svou otázku zformulovala, lze shrnout tak, že bylo-li jí správním
rozhodnutím (registrací výrobku) založeno právo a povinnost ve vztahu k
výrobku NOVASTIM, nelze podle jejího názoru uvedení výrobku na trh na základě
této registrace a v souladu s ní považovat za nekalé soutěžní jednání, i kdyby
správní orgán (teoreticky) při vydání tohoto rozhodnutí pochybil. Uvedením
registrovaného výrobku na trh nemohla získat neoprávněnou soutěžní výhodu.
Polemizuje dále se závěrem, že by její jednání mohlo žalobkyním způsobit újmu,
a připomíná, že podle čl. II bodu 3 přechodných ustanovení zákona č. 61/2017
Sb., jímž byl pod vlivem sporů mezi Českou republikou a Evropskou komisí
novelizován zákon o hnojivech, ústav (Ústřední kontrolní a zkušební ústav
zemědělský) do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zruší rozhodnutí
o registraci hnojiva vydaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud
hnojivo obsahuje přípravek na ochranu rostlin. Hnojiva, u kterých bylo zrušeno
rozhodnutí o registraci podle věty první, mohou být uváděna do oběhu nejdéle po
dobu 9 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Žalovaná se domnívá, že v
souladu s těmito přechodnými ustanoveními mohla distribuovat svůj přípravek do
konce jeho registrační doby. Dodává, že je jinou věcí než odpovědností
žalované, aby Česká republika zajistila soulad své právní úpravy s právem
Evropské unie, nelze však za tento nesoulad sankcionovat žalovanou.
Žalobkyně navrhly dovolání zamítnout, rozhodnutí odvolacího soudu považují za
věcně správné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z bodu 2 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241
odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 o. s. ř.
přípustné pro řešení otázky dobrých mravů soutěže v situaci, kdy soutěžitel
jedná v souladu s individuálním správním aktem, na jehož základě uvedl na trh
konkrétní výrobek v souladu s českým právem, ale v rozporu s přímo použitelným
předpisem práva Evropské unie, to vše v situaci, kdy je o správnosti vydaného
rozhodnutí příslušným správním orgánem opakovaně ujišťován. Tuto otázku v
daných souvislostech Nejvyšší soud dosud neřešil.
Dovolání však není důvodné.
Podle § 2976 odst. 1 o. z. kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s
dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo
zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje.
Dobré mravy soutěže jsou jedním z předpokladů, které musí být splněny, aby
určité jednání mohlo být v souladu s § 2976 odst. 1 o. z. označeno za nekalou
soutěž. Právě užití pojmu dobré mravy soutěže řadí toto ustanovení k právním
normám s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním
předpisem, ale je na soudu, aby ji v každém jednotlivém případě vymezil podle
své vlastní úvahy a v souladu s konkrétními okolnostmi zjištěnými v dané věci
(obdobně v souvislosti s pojmem dobré mravy srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 21. května 2014, sp. zn. 30 Cdo 4232/2013, nebo usnesení ze dne
26. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3012/2013). Dobré mravy judikatura ustáleně
charakterizuje jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v
historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické
tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem
základních. Pojem dobré mravy soutěže je však třeba poněkud modifikovat, a to
právě proto, že se uplatňují v hospodářské soutěži, tj. v prostředí, kde cílem
je na trhu se prosadit, získat zde oproti jiným výhodu, což předpokládá jistou
míru agresivity a „podnikatelské vychytralosti“ (srov. Hajn: Komunitární a
české právo proti nekalé soutěži, Masarykova universita, Brno 2010). Je však
třeba vždy dodržet korektní a soutěžně přijatelné metody, samozřejmým
předpokladem jednání v souladu s dobrými mravy soutěže je zachovat poctivost a
slušnost. Platí rovněž, že „určité jednání, jež jest o sobě bezvadné, může se
státi z hlediska dobrých mravů soutěže závadným, bylo-li předsevzato za jistých
okolností nebo v určité konstelaci“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu
Československé republiky ze dne 10. června 1932, Rv I 898/31).
Ustanovení § 2976 odst. 1 o. z. a následující chrání hospodářskou soutěž jako takovou.
Ochrana hospodářské soutěže znamená na straně jedné dodržení fair pravidel
soutěže, zejména nastavení alespoň srovnatelných výchozích podmínek nutných pro
to, aby výsledky, jichž soutěžitel dosáhl, odpovídaly především jeho poctivě
vynaloženému úsilí, na straně druhé vyžaduje též zachování přiměřeně
„bezpečného“ trhu pro zákazníka (újma nemá být jednáním v rozporu s dobrými
mravy soutěže způsobena nejen soutěžitelům, ale ani zákazníkům). Odpovědnost
za nekalé soutěžní jednání (jak správně vystihl odvolací soud, vycházeje ze
závěrů soudu prvního stupně) má objektivní charakter, což znamená, že nekalé
soutěže se může dopustit i ten, kdo rozpor s dobrými mravy soutěže nezavinil,
kdo si jednání v rozporu s pravidly soutěže ani není vědom, tedy slovy zákona
„kdo se dostane“ v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže
jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům.
V souladu s těmito východisky je třeba posuzovat okolnosti, za nichž žalovaná
uvedla na trh výrobek NOVASTIM. Odvolací soud vyšel mimo jiné ze zjištění,
jimiž je Nejvyšší soud vázán, že výrobek NOVASTIM obsahuje nitrofenoláty, a že
stejné látky obsahuje výrobek žalobkyň. Žalobkyně mají své výrobky schváleny
postupem podle Nařízení, žalovaná podle zákona o hnojivech. Evropská komise již
od r. 2012 upozorňovala příslušné orgány v České republice na rozpor mezi
zákonem o hnojivech a Nařízením a prosazovala jednoznačný názor, že výrobky
obsahující nitrofenoláty je třeba vždy považovat za přípravky na ochranu
rostlin, které před svým uvedením na trh musí projít schvalovacím procesem
podle Nařízení. Žalovaná toto stanovisko Evropské komise od r. 2013 znala,
prokázáno bylo rovněž, že byla českými úřady opakovaně ujišťována (naposledy
ještě v r. 2015) o tom, že registrace přípravku NOVASTIM podle zákona o
hnojivech je platná. Na základě dohody mezi Evropskou komisí a Českou
republikou byla v době rozhodnutí soudu prvního stupně připravena novela zákona
o hnojivech, k níž soud prvního stupně, jak uvedl, přihlédl při stanovení
pariční lhůty určené ke splnění povinnosti zdržet se uvádění výrobku NOVASTIM
na trh. (Zákon o hnojivech byl později skutečně novelizován zákonem č. 61/2017
Sb. s účinností od 1. května 2017. Rozpor mezi ním a Nařízením byl vyřešen mj.
tím, že přípravky na ochranu rostlin byly výslovně ze zákona o hnojivech
vyňaty.)
Právo Evropské unie, jak správně uvedl odvolací soud, má aplikační přednost
před právem vnitrostátním, normy vydané ve formě nařízení mají přímý účinek bez
potřeby další implementace a práva, která zakládají, se stávají součástí
souboru práv soukromých osob, které mají vnitrostátní soudy, jakož i správní
orgány, povinnost při řešení sporů s evropským prvkem aplikovat (blíže srovnej
soudem prvního stupně zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2012,
sp. zn. 28 Cdo 2927/2010). Nařízení v čl. 28 odst. 1 stanoví, že přípravek na
ochranu rostlin se neuvede na trh ani nepoužije, pokud nebyl v dotyčném
členském státě v souladu s Nařízením povolen (závěr odvolacího soudu, že
výrobek NOVASTIM je třeba považovat za přípravek na ochranu rostlin, nebyl
dovolatelkou zpochybněn).
Účastníci jsou podnikateli na trhu výrobků užívaných v zemědělství k ochraně
rostlin, tedy takových výrobků, které, jak uvádí bod 7 Nařízení, mohou mít na
rostlinnou výrobu rovněž nežádoucí účinky. Jejich používání může přinášet
rizika a nebezpečí pro člověka, zvířata a životní prostředí, zejména jsou-li
uvedeny na trh bez úředních zkoušek a povolení a jsou-li nesprávně používány.
Účelem Nařízení bylo podle bodu 8 jeho preambule takovému nebezpečí předcházet,
totiž zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví lidí a zvířat a životního
prostředí a zároveň zabezpečit konkurenceschopnost zemědělství Společenství.
Zvláštní důraz měl být kladen na ochranu zranitelných skupin obyvatelstva
včetně těhotných žen, kojenců a dětí. Měla by být uplatňována zásada předběžné
opatrnosti a toto nařízení mělo zajistit, že odvětví prokáže, že látky nebo
přípravky vyráběné a uváděné na trh nemají žádné škodlivé účinky na zdraví lidí
nebo zvířat ani nepřijatelné účinky na životní prostředí.
Uvedené deklarace nejsou ničím novým, subjekty, které se na uvedeném trhu
pohybují, si popsaných skutečností musejí být vědomy. Prevence popisovaných
nebezpečí je projevem odpovědnosti k životnímu prostředí, ke zdraví lidí a
zvířat, které může být nevhodným použitím těchto látek ovlivněno. Takto
odpovědné chování nutně patří k dobrým mravům soutěže (nejen) v tomto oboru.
Přesto, že žalovaná byla, jak zjištěno, opakovaně ujišťována k tomu oprávněnou
státní autoritou o správnosti vydané registrace, nic jí nebránilo v tom, aby se
svým výrobkem podstoupila proceduru podle Nařízení, tím spíše, znala-li
stanovisko Evropské komise.
Dovolací soud proto ve shodě s názorem soudů prvního a druhého stupně dospěl k
závěru, že uvedením výrobku NOVASTIM na trh porušila žalovaná dobré mravy
soutěže. Z pohledu nekalé soutěže je lhostejné, že žalovaná disponovala
registrací tohoto výrobku udělenou k tomu povolanou státní autoritou, jak
namítá. Nebylo totiž sporu o tom, že daná registrace nevycházela z požadavků
určených Nařízením přesto, že takové povolení bylo vzhledem k charakteru
účinných látek obsažených ve výrobku nutné. Výrobek byl uveden na trh v rozporu
se zákonem (s Nařízením), který má dopad do soutěžních vztahů, takové jednání
je vždy též v rozporu s dobrými mravy soutěže, a to, jak vysvětleno,
objektivně, tudíž bez ohledu na to, kdo rozpor takového stavu se zákonem
způsobil.
Zákon o hnojivech byl novelizován zákonem č. 61/2017 Sb. s účinností od 1.
května 2017. Rozpor mezi ním a Nařízením byl vyřešen mj. tím, že přípravky na
ochranu rostlin byly výslovně ze zákona o hnojivech vyňaty. Podle čl. II,
přechodných ustanovení ústav (míněn Ústřední kontrolní a zkušební ústav
zemědělský) bezodkladně zastaví řízení o registraci hnojiva, pokud hnojivo
obsahuje přípravek na ochranu rostlin (bod 2). Do 3 měsíců ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona ústav zruší rozhodnutí o registraci hnojiva vydaná
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud hnojivo obsahuje přípravek na
ochranu rostlin. Hnojiva, u kterých bylo zrušeno rozhodnutí o registraci podle
věty první, mohou být uváděna do oběhu nejdéle po dobu 9 měsíců ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona (bod 3).
Maximální lhůta uvedená v bodě 3 přechodných ustanovení skončila 28. února
2018. Rozhodnutí odvolacího soudu podle obsahu spisu nabylo právní moci 27.
července 2017, šestiměsíční lhůta stanovená ke splnění povinnosti uplynula dnem
27. ledna 2018.
Z uvedeného plyne, že žalovaná nebyla fakticky nikterak „sankcionována“ za to,
že Česká republika jednala rozporu s právem Evropské unie, ani tato námitka
dovolatelky není tudíž namístě. Nutno též připomenout, že popsanou okolnost
zohlednil soud prvního stupně ve svém (v této části již pravomocném) rozhodnutí
tím, že zamítl ty žalobou uplatněné nároky, které měly sankční charakter, a v
zájmu ochrany soutěže (objektivně posuzováno) žalované uložil pouze, aby se
závadného jednání nadále zdržela.
Rozhodnutí odvolacího soudu je proto z pohledu dovoláním uplatněného důvodu (§
242 odst. 3 věta první o. s. ř.) správné, Nejvyšší soud proto dovolání podle §
243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnutí podle § 243b a § 142 odst. 1 o.
s. ř. Náhrada nákladů za zastoupení advokátem účelně v dovolacím řízení
vynaložených byla přiznána žalobkyním, které měly v dovolacím řízení úspěch.
Jejich výše byla stanovena za jeden úkon právní služby (vyjádření k podanému
dovolání) podle § 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátního
tarifu, připočtena byla paušální částka podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a
podle § 137 odst. 1 o. s. ř. též 21% daň z přidané hodnoty.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou
žalobkyně podat návrh na jeho výkon (exekuci).
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu