Porušení vlastnického práva a práva na spravedlivý proces v důsledku nesprávného výpočtu náhrady nákladů řízení
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 15. prosince 2011
sp. zn. I. ÚS 2205/09
ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. F. proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 2. 2009 č. j. 23 C 41/2008-52, jehož výrokem II byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit na nákladech řízení částku 24 514 Kč, a proti potvrzujícímu usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2009 č. j. 26 Co 213/2009-64.
Výrok
Výrokem II rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 2. 2009 č. j. 23 C 41/2008-52 a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2009 č. j. 26 Co 213/2009-64 došlo k porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto se obě rozhodnutí ruší.
Odůvodnění
O odvolání stěžovatelky proti výroku o nákladech řízení rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 5. 2009 č. j. 26 Co 213/2009-64 tak, že zmíněný výrok rozsudku okresního soudu jako věcně správný potvrdil. Jako nepřesný však označil odkaz okresního soudu na § 148 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že v předmětné věci byl žalovanému ustanoven opatrovník z řad advokátů podle § 29 odst. 3 a 4 o. s. ř. z důvodu neznámého pobytu, bylo třeba při rozhodování o nákladech řízení vycházet z § 149 odst. 2 o. s. ř. Konstatoval, že tomuto ustanovení výrok rozsudku okresního soudu o nákladech řízení v podstatě odpovídá, neboť podle výsledků řízení má žalovaný na náhradu nákladů řízení právo, ale za stavu, kdy jej zastupoval ustanovený advokát, přísluší náhrada státu. Zmíněný výrok okresního soudu je tedy ve skutečnosti výrokem o nákladech řízení mezi účastníky navzájem. Odkázal na právní literaturu (Bureš, Drápal, Krčmář a kol., Občanský soudní řád, komentář, díl I., 7. vydání, C. H. BECK, Praha 2006, str. 672, bod 3, odstavec třetí), s jejímiž závěry se ztotožnil.
Stěžovatelka jako žalobkyně narozená v roce 1929 neuspěla ve sporu, ve kterém se domáhala vrácení daru ve formě ideálních 3/8 označených nemovitostí, takže ji právem stihla povinnost platit náklady řízení ve sporu úspěšnému žalovanému. Podstatnou pro daný případ byla skutečnost, že žalovanému jako osobě neznámého pobytu byl soudem ustanoven opatrovníkem advokát podle § 29 odst. 3 a 4 o. s. ř. Tuto skutečnost jak okresní soud, tak i soud odvolací nevzaly při výpočtu nákladů řízení (právního zastoupení) vůbec v úvahu. Vzhledem k tomu, že v předmětné věci byl žalovanému ustanoven opatrovník tímto způsobem a tohoto typu, bylo třeba při výpočtu vycházet z § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Podle tohoto ustanovení při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám ... se považuje za tarifní hodnotu částka 500 Kč. To znamená, že sazba za jeden úkon právní služby takto poskytnuté měla být ve výši 300 Kč (§ 7 advokátního tarifu). Obecné soudy přistoupily k výpočtu nákladů právního zastoupení podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. Tím došlo k výraznému zásahu do vlastnického práva stěžovatelky, požívajícího ochranu podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle výpočtu stěžovatelky by měla na nákladech řízení zaplatit 1 428 Kč (účtováno podle advokátního tarifu), zatímco obecné soudy jí uložily zaplatit na nákladech řízení 24 514 Kč (účtováno podle vyhlášky č. 484/2000 Sb.). Pokud je účastník občanskoprávního řízení zastoupen advokátem jako opatrovníkem ustanoveným podle § 29 odst. 3 a 4 o. s. ř., pak je třeba náklady právního zastoupení počítat podle § 9 odst. 5 a § 7 advokátního tarifu. Pokud tak obecné soudy nepostupovaly, zatížily svá rozhodnutí aplikační chybou, která v tomto konkrétním případě dosáhla ústavněprávní úrovně, neboť zasáhla do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) a na ochranu vlastnického práva (čl. 11 odst. 1 Listiny).
Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelce vyhověl a zrušil podle § 82 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, shora označená rozhodnutí obecných soudů ve výrocích, kterými rozhodly o nákladech řízení. Rozhodl tak bez ústního jednání za nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, protože účastníci souhlasili s upuštěním od ústního jednání.