Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MAX CARS Plus s.r.o., Holečkova 789/49, Praha 5, zastoupené JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem, sídlem Malostranské náměstí 5/28, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 č. j. 23 Cdo 742/2021-440, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020 č. j. 4 Cmo 300/2019-384 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2019 č. j. 14 Cm 166/2013-352, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se začal Ústavní soud věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje všechny formální náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Po předchozím řízení bylo o návrhu vedlejší účastnice rozhodnuto ústavní stížností napadeným rozsudkem nalézacího soudu tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 186 127 Kč s příslušenstvím (výrok I.). V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 92 807 Kč, byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Výroky III. a IV. bylo k tíži stěžovatelky rozhodnuto o nákladech řízení. K podanému odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že výroky I., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil, ve vztahu k výroku II. bylo odvolací řízení zastaveno. Následně podané dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vznesla celou řadu námitek, jimiž se snažila závěry obecných soudů zpochybnit. Své výhrady směřovala především k vlastnictví havarovaného vozidla a jeho následné opravě. Podle stěžovatelky byla mezi ní a vedlejší účastnicí uzavřena smlouva o dílo, v níž byla chybně uvedena cena díla. V této části měla být stěžovatelka vedlejší účastnicí uvedena v omyl. Obecné soudy zhodnotily opravu vozidla jako bezdůvodné obohacení, přičemž související znalecký posudek byl zhotoven až po pěti letech od dopravní nehody a následné opravy vozidla. Znalec vycházel pouze a jedině z fotografií, vozidlo nebylo ohledáno a nemohlo být prokázáno, že tvrzené úkony uvedené ve faktuře byly skutečně provedeny. Znalec nemohl objektivně posoudit stav vozidla v roce 2013, neboť z fotografií nelze seznat, zda ta která součást je nová či původní.
Nejvyšší soud se podle stěžovatelky řádně nevypořádal s druhou formulovanou právní otázkou, podle níž nebyla dodržena zásada poctivosti v obchodním styku. Podle stěžovatelky není možné připustit, aby podnikatelé vystavovali smlouvy o dílo, ve kterých se zaváží k ceně díla, kterou následně několikanásobně překročí. Neplatnost smlouvy byla vykládána k tíži zákaznice, která se nachází v postavení spotřebitelky. Obecné soudy vyšly z nesprávných skutkových zjištění, což mělo za následek, že nebyly učiněny správné právní závěry. Pominutí disproporce mezi skutkovým stavem a právními závěry ze strany obecných soudů má podle stěžovatelky za následek porušení práva na spravedlivý proces.
Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatelka polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6.
1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 , publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93 , publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str.
41).
Ústavní soud je toho názoru, že obecné soudy se argumentací stěžovatelky řádně zabývaly a své závěry logicky odůvodnily. Z jejich rozhodnutí je zřejmé, jak soudy nahlížely na závazkový vztah mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí a rovněž vyložily, z jakých důvodů na něj nelze aplikovat právní úpravu smlouvy o dílo. Namítá-li stěžovatelka, že znalec vycházel při zhotovování znaleckého posudku toliko z fotografií, nelze přehlížet, že tyto byly doplněny o záznamy zhotovené pro potřeby pojišťovny. V situaci, kdy byl znalecký posudek zpracováván několik let po opravě, bylo ohledání samotného vozidla již bezpředmětné. A to i proto, že v mezidobí mohl být prakticky kterýkoliv díl z rozličných příčin vyměněn.
Stěžovatelka v části své argumentace napadla též závěry Nejvyššího soudu týkající se nepřípustnosti podaného dovolání. Přezkum Nejvyšším soudem má vedle ochrany individuálních práv především systémový význam, kterým je sjednocování a dotváření judikatury, a proto jsou na obsah dovolání zákonem kladeny poměrně vysoké obsahové a formální požadavky [srov. body 27 až 39 odůvodnění stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.)]. V případech odmítnutí dovolání je pak Ústavní soud povinen omezit svou pravomoc na zjištění, zda dovolací soud neústavně nevybočil z mezí daných mu zákonem a zda jeho rozhodnutí není založeno pouze na svévoli, popř. nevykazuje znaky přehnaného formalismu.
Taková pochybení však v nyní posuzovaném případě neshledal. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je adekvátním způsobem zdůvodněno a je z něj patrné, jaké úvahy soud vedly k odmítnutí dovolání stěžovatelky. Její ústavní stížnost je tak spíše pokračující polemikou se závěry obecných soudů, která však postrádá jak ústavněprávní dimenzi, tak de facto i jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. září 2021
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu