Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti M. K., zastoupeného JUDr. Martinem Supem, Ph.D., advokátem se sídlem Tikovská 2198/14, Praha 9, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 18. července 2025 č. j. 2 KZN 129/2025-16, usnesení Okresního státního zastupitelství v Příbrami ze dne 14. května 2025 č. j. 3 ZN 680/2024-93 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Příbram, oddělení hospodářské kriminality, ze dne 26. března 2025 č. j. KRPS-212358-50/TČ-2024-011181, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze, Okresního státního zastupitelství v Příbrami a Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Příbram, oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel podal trestní oznámení na pana B. H., který měl údajně spáchat zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Tohoto zločinu se měl dopustit tím, že jako jeden z jednatelů společnosti S. (druhým jednatelem je právě stěžovatel) měl v souvislosti s rekonstrukcí objektů této společnosti předložit do účetnictví fiktivní fakturu s cílem, aby tato faktura byla proplacena na účet společnosti B., jíž byl B. H. rovněž jednatelem.
2. Policejní orgán trestní věc odložil. Prověřováním zjištěné a odůvodněné skutečnosti podle něj nenasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin. Policejní orgán uvedl mj., že se nepodařilo získat originály smluv o dílo mezi společnostmi B. a S., které měly být údajně padělané (str. 17 usnesení o odložení trestní věci). Neexistují navíc přesné podklady, které by umožnily posoudit rozsah prací, které společnost B. skutečně provedla (str. 19 usnesení o odložení trestní věci). Policejní orgán se také podrobně zabýval vstupem B. H. do společnosti S. a dalšími souvislostmi.
3. Okresní státní zastupitelství v Příbrami následně zamítlo stížnost stěžovatele proti odložení věci. Policejní orgán veškeré okolnosti a tvrzení stěžovatele řádně prověřil a své závěry podrobně rozvedl v odůvodnění usnesení o odložení věci. Policejní orgán se navíc již v minulosti částí trestního oznámení zabýval.
4. Také Krajské státní zastupitelství v Praze (KSZ), které se zabývalo podaným podnětem k dohledu, neshledalo v postupu policejního orgánu žádné vady. Všechny významné okolnosti věci byly zjišťovány a k porušení práva na účinné vyšetřování nedošlo. KSZ se rovněž ztotožnilo s tím, že závěr učiněný z pouhých kopií smluv o dílo by nemohl být bez výhrad přijatelný a nemá ani faktický význam pro posouzení skutku, který se týkal vystavení faktury. Navíc společnost S. fakturu neproplatila. KSZ zdůraznilo, že to byl sám stěžovatel spolu s druhým jednatelem (údajným pachatelem), kdo vytvořil nepřehlednou situaci v hospodaření společnosti. Policejní orgán ve věci postupoval aktivně, nicméně podklady společnosti S. neposkytly úplný obraz, vznikly rozpory ohledně skutečného rozsahu prací provedených společností B., jejíž zapojení nebylo zpochybněno. Další oznámené skutečnosti byly již předmětem jiných trestních řízení.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí především porušení práva na účinné vyšetřování. Orgány činné v trestním řízení (OČTŘ) nepostupovaly důkladně a dostatečně neprošetřily celou věc. Nebyl např. zadán posudek k ověření možného padělání smluvní dokumentace. Dále stěžovatel podrobně rozebírá konkrétní příklady toho, v jakých ohledech napadená rozhodnutí údajně neodpovídají skutečnému skutkovému stavu. Vzhledem k obsáhlosti a skutkové detailnosti těchto námitek je však Ústavní soud na tomto místě nerekapituluje (není to ani dobře možné); pro předejití jakýmkoli pochybnostem však Ústavní soud uvádí, že se s nimi seznámil. Závěrem stěžovatel shrnuje, že OČTŘ dle jeho názoru "naprosto zásadně zasáhly do základních práv poškozeného", konkrétně do základních práv zakotvených v čl. 2, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V případě usnesení Ústavního soudu o zjevné neopodstatněnosti přitom postačí, je-li stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
7. Byť stěžovatel celou stížnost rámuje jako tvrzené porušení základního práva na účinné vyšetřování, ve skutečnosti ústavní stížnost představuje pouhý (opakovaný) nesouhlas se skutkovými závěry, ke kterým dospěly OČTŘ. Stěžovatel představuje vlastní skutkovou verzi, kterou se však s ohledem na důkazní nouzi nepodařilo prokázat, a to ani po poměrně rozsáhlém dokazování, které provedl policejní orgán. Právě rozsáhlost dokazování, které policejní orgán provedl, ukazuje na to, že k porušení práva na účinné vyšetřování ani podle Ústavního soudu nedošlo. Policejní orgán provedl několik účastnických výslechů, opatřil si podklady ze spisu Krajského soudu v Praze, vycházel z podaných vysvětlení, znaleckého posudku v oboru stavebnictví atd. Procesní povinnost účinného vyšetřování, jejíž porušení stěžovatel namítá, tak OČTŘ splnily - stěžovatel ve skutečnosti jen nesouhlasí se závěrem, který OČTŘ nakonec učinily.
8. Není rolí Ústavního soudu, aby znovu podrobně rekapituloval veškeré skutkové závěry OČTŘ. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat důkazy provedené orgány činnými v trestním řízení. To vyplývá mimo jiné i ze zásad bezprostřednosti a ústnosti v trestním řízení (§ 2 odst. 11 a 12 trestního řádu). Ústavní soud posuzuje jen vybočení OČTŘ z ústavních mezí, které může být dáno např. extrémním nesouladem mezi prováděnými důkazy, zjištěními, která z těchto důkazů orgán činný v trestním řízení učinil, a jeho právními závěry.
9. Žádné takové protiústavní vady však Ústavní soud v napadených rozhodnutích nezjistil. Z napadených usnesení i z vyrozumění jsou patrné důvody, pro které policejní orgán věc odložil a proč takový postup považují státní zastupitelství za správný. Ústavní soud jejich postup považuje za ústavně konformní. Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by se OČTŘ některým z tvrzení stěžovatele vůbec nezabývaly; OČTŘ pouze dospěly k jiným závěrům, než stěžovatel. To však porušení jeho základních práv, zejména práva na účinné vyšetřování, nezakládá.
10. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2025
Tomáš Langášek, v. r.
předseda senátu