Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Zdeňky Zieglerové, zastoupené Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem, sídlem Anenská 8, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2025 č. j. 24 Cdo 803/2025-189, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. listopadu 2024 č. j. 21 Co 125/2024-155 a výroku II v části a) a b) usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. dubna 2024 č. j. 59 D 304/2021-137, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výše označených rozhodnutí, kterými podle ní byla porušena její práva zaručená v čl. 11. odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 90 a 95 Ústavy České republiky.
2. Městský soud v Brně v řízení o pozůstalosti zjistil, že zůstavitel ve své poslední závěti za dědičku veškerého svého majetku ustanovil stěžovatelku. Pro případ, že by stěžovatelka nedědila, ustanovil za náhradní dědičku Židovskou obec Brno. Dále v závěti specifikoval majetek, který v době psaní závěti vlastnil. V závěti také uvedl, že "k nemovitým věcem uvedeným výše pro případ, že je zdědí Zdeňka Zieglerová, zřizuji svěřenské náhradnictví ve prospěch Židovské obce Brno ... Toto svěřenské nástupnictví, nechť je zapsáno ve veřejném seznamu." Právě použití pojmu "svěřenské náhradnictví" je jádrem sporu.
3. Usnesením ze dne 18. 4. 2024 č. j. 59 D 304/2021-137 ve výroku II, který je nyní napaden stěžovatelkou, Městský soud v Brně v části a) potvrdil, že stěžovatelka nabyla dědictví k bytu (specifikovanému ve výroku usnesení), "a to jako přední dědička s tím, že po její smrti přejde dědictví po zůstaviteli na svěřenského nástupce, kterým je Židovská obec Brno..., jako následného dědice." Ve výroku pokračoval tím, že stěžovatelka "jako přední dědička nemůže s tímto dědictvím volně nakládat". V části b) výroku II pak soud prvního stupně potvrdil stěžovatelce nabytí pozemku, jehož součástí je rodinný dům, a stejně jako v části a) uvedl, že stěžovatelka je přední dědičkou, Židovská obec Brno svěřenským nástupcem (následným dědicem) a stěžovatelka nemůže s tímto dědictvím volně nakládat (usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2024 č. j. 59 D 304/2021-137).
4. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že v případě použití pojmu "svěřenské náhradnictví" v závěti jde o chybu v psaní, protože zákon tento pojem nezná, a dospěl k závěru, že ze závěti jasně plyne vůle zůstavitele zřídit svěřenské nástupnictví. Názor, že "svěřenské náhradnictví" je chybou v psaní, opírá soud také o vyjádření notářky, která závěť sepisovala. Ta potvrdila, že se má jednat o svěřenské nástupnictví, což je uvedeno i v následující větě.
5. Stěžovatelka se proti usnesení soudu prvního stupně odvolala. Krajský soud v Brně doplnil dokazování o úřední záznam, podle kterého notářka sepisující závěť uvedla, že termínem svěřenské náhradnictví bylo myšleno svěřenské nástupnictví. Usnesením ze dne 12. 11. 2024 č. j. 21 Co 125/2024-155 pak potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání. Svým usnesením ze dne 29. 5. 2025 č. j. 24 Cdo 803/2025-189 Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost. Podle dovolacího soudu stěžovatelkou uvedené otázky nejsou otázkami, při jejichž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Ve skutečnosti jde o nesouhlas dovolatelky s tím, jak odvolací soud vysvětlil svůj závěr, že v závěti se jedná o nástupnictví a ne náhradnictví.
7. Stěžovatelka podala ústavní stížnost, ve které brojí proti usnesení dovolacího soudu, odvolacího soudu a výše popsané části výroku II usnesení soudu prvního stupně.
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že zjevným obsahem vůle zůstavitele bylo zřídit pouze náhradnictví, obecné soudy postupovaly svévolně, když nevykládaly závěť podle okolností jejího sepsání a existují pochybnosti o vůli zůstavitele, takže se má aplikovat § 1512 odst. 2 občanského zákoníku. Kromě toho došlo k porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces tím, že nebyla přítomna vyjádření notářky, která sepisovala závěť.
9. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Obecné soudy srozumitelně a jasně vysvětlily, jak a proč došly ke svým závěrům. Nedopustily se tedy svévole. Dodržely i kritéria stěžovatelkou citované judikatury. Pokud obecné soudy neměly pochybnosti o vůli zůstavitele, pak neměly povinnost zjišťovat všechny okolnosti, za kterých byla vůle projevena.
11. Lze zdůraznit, že závěť, tak jak ji vyložily obecné soudy, tvoří logický celek, oproti tomu stěžovatelkou předestřená verze by obsah závěti podstatně měnila. Ze závěti, jak ji soudy vyložily, je zjevná zůstavitelova vůle, aby se dotčené nemovitosti dříve nebo později staly majetkem Židovské obce v Brně. A to jak v případě, že stěžovatelka po něm nebude dědit vůbec (pro tento případ zřídil náhradnictví), tak v případě, že stěžovatelka po něm dědit bude (pro tento případ zřídil svěřenské nástupnictví). Krom toho si stěžovatelka argumentačně protiřečí. V ústavní stížnosti uvedla, že je naprosto nepochybné, že zůstavitel zřídil náhradnictví. V jiné částí stížnosti však své vlastní tvrzení popírá, když píše, že je závěť do té míry neurčitá, že nelze zjistit, zda šlo o náhradnictví, nebo svěřenské nástupnictví.
12. Co se týče důkazu úředním záznamem vyjádření notářky, která sepisovala závěť, stěžovatelka ve skutečnosti pouze nesouhlasí se způsobem, jakým obecné soudy tento důkaz hodnotily. Ústavní soud přitom nenašel důvod, aby toto hodnocení zpochybňoval. Navíc ani případná absence tohoto důkazu by na závěrech obecných soudů nic nezměnila.
13. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, protože nezjistil porušení stěžovatelčiných základních práv.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. září 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu