Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Zdeňka Koschina, advokáta, sídlem Štefánikova 75/48, Praha 5, proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. června 2024 č. j. X, spojené s návrhem na zrušení § 34 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 315/2019 Sb., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel podáním ze dne 27. dubna 2024 požádal u České správy sociálního zabezpečení (dále jen "ČSSZ") o stanovení nové výše starobního důchodu. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 22. května 2024 č. j. R-22.5.2024 - XY byl zvýšen starobní důchod stěžovatele od 7. prosince 2023 na částku 41 179 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 25. května 2024 námitky. Rozhodnutím ze dne 26. června 2024 č. j. X ČSSZ zamítla námitky stěžovatele a potvrdila své rozhodnutí.
2. Stěžovatel podal přímo proti rozhodnutí ČSSZ o námitkách u Ústavního soudu dne 9. srpna 2024 ústavní stížnost, se kterou spojil i návrh na zrušení § 34 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 315/2019 Sb. Namítl v ní, že toto zákonné ustanovení je v rozporu se zákazem diskriminace v čl. 1 Listiny základních práv a svobod, s právem na svobodnou volbu povolání zakotveným v čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a s právem na přiměřené hmotné zabezpečení zakotveným v čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
3. Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Stěžovatelovi to musí být naprosto zřejmé, protože se s prakticky stejnou ústavní stížností za obdobných okolností a se stejnou argumentací, taktéž spojenou s návrhem na zrušení § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, na Ústavní soud obrátil již v minulosti a dostalo se mu v usnesení
sp. zn. III. ÚS 2092/20
ze dne 18. srpna 2020 odpovědi, že je - ve stručnosti - třeba nejprve vyčerpat řádné procesní prostředky k ochraně práva, zejména tedy uplatnit správní žalobu a následně kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ochrana ústavnosti totiž není, a ani z povahy věci nemůže být, pouze úkolem Ústavního soudu (viz čl. 4 Ústavy České republiky, podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci). Subsidiární ochrana Ústavním soudem nastupuje až v případě, že všechny jiné možnosti ochrany byly marně vyčerpány nebo jsou neefektivní. Obecné (správní) soudy se mohou zabývat relevantní ústavněprávní argumentací stěžovatele, pokud by ji jim předestřel, a mají k dispozici řadu procesních a interpretačních nástrojů, jak na ni reagovat; v obecnosti, mohou zaujmout ústavně konformní výklad ustanovení zákona, v úvahu přichází jeho incidenční neaplikace, tedy přednostní aplikace mezinárodní smlouvy nebo evropského práva, či mohou samy dospět k závěru o neústavnosti zákona a přerušit řízení a podat kvalifikovaný návrh Ústavnímu soudu na jeho zrušení podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky.
4. V usnesení
sp. zn. III. ÚS 2092/20
Ústavní soud stěžovateli vysvětlil, že nepřichází v úvahu ani aplikace výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, které se ostatně tehdy ani nyní stěžovatel nedomáhal.
5. V podrobnostech postačí na vyčerpávající odůvodnění usnesení
sp. zn. III. ÚS 2092/20
odkázat.
6. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
7. Akcesorický návrh stěžovatele na zrušení citovaného ustanovení zákona o důchodovém pojištění sdílí osud ústavní stížnosti, což znamená, že je odmítnut, aniž by o něm bylo, resp. mohlo být samostatně rozhodováno [podobně usnesení
sp. zn. IV. ÚS 3521/22
ze dne 11. ledna 2023, s odkazem na publikované usnesení
sp. zn. III. ÚS 101/95
ze dne 3. 10. 1995 (U 22/4 SbNU 351)].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2024
Tomáš Langášek v. r.
soudce zpravodaj