Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Radka Marhonze, zastoupeného JUDr. Zuzanou Kudrnovou, LL.M., advokátkou, sídlem Litoměřická 24, Žitenice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 242/2023-82 ze dne 13. 5. 2024, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Okresní soud v Litoměřicích ("okresní soud") rozsudkem č. j. 10 C 460/2022-55 ze dne 23. 8. 2023 rozhodl o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem ("odvolací soud") potvrdil rozsudek okresního soudu a uložil stěžovateli (žalovanému) povinnost nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení ve výši 193 849 Kč.
2. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku; tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
3. Dříve než lze ústavní stížnost věcně posoudit, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Stěžovatel uvedl, že spolu s ústavní stížností podal proti napadenému rozsudku odvolacího soudu dovolání, protože není podle něj jasné, zda je dovolání v podobných případech přípustné. Podání dovolání Ústavní soud ověřil z databáze Ministerstva spravedlnosti (dostupné na https://infosoud.justice.cz/) i přímou komunikací s okresním soudem, jemuž bylo dovolání doručeno dne 12. 7. 2024. Dovolací řízení je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 22 Cdo 2246/2024 a dosud nebylo skončeno.
4. V souladu se zásadou subsidiarity řízení o ústavní stížnosti může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy rozhodnutím o posledním procesním prostředku ochrany [viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06
ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)]. Za situace, kdy stěžovatel podal dovolání, kterým se Nejvyšší soud bude zabývat, nemůže Ústavní soud zasahovat do neskončeného řízení. Ústavní soud tak nemůže meritorně projednat ústavní stížnost, byť by se výsledek řízení před Nejvyšším soudem mohl zdát zjevný (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2799/23
ze dne 25. 1. 2024 či
sp. zn. IV. ÚS 3276/23
ze dne 11. 1. 2024; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz); přípustnost dovolání je totiž oprávněn zkoumat pouze Nejvyšší soud (§ 239 o. s. ř.). Ústavní stížnost je tedy v tuto chvíli předčasná.
5. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh.
6. O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, jelikož o ústavní stížnosti rozhodl bezprostředně po jejím podání.
7. Odmítnutí ústavní stížnosti nepoškozuje stěžovatele na jeho právech. Ústavní soud totiž opakovaně judikoval, že případnou novou ústavní stížnost stěžovatele proti rozhodnutím obecných soudů nelze odmítnout jako návrh opožděný, a to i tehdy, shledá-li Nejvyšší soud dovolání nepřípustným ze zákona (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 29/18
ze dne 17. 1. 2018 či
sp. zn. I. ÚS 2707/23
ze dne 14. 11. 2023). Deklaruje-li nyní Ústavní soud předčasnost ústavní stížnosti, nelze posléze uzavřít, že (případná) pozdější ústavní stížnost je pro změnu opožděná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. srpna 2024
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj