Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti 1/ V. M. a 2/ nezletilého L. N. R., zastoupeného zákonnou zástupkyní V. M., obou právně zastoupených Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou, se sídlem Stroupežnického 525/20, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2019 č. j. 18 Co 39/2019-3799 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. října 2018 č. j. 32 P 22/2016-2970, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla dne 15. 7. 2019 doručena ústavní stížnost stěžovatelů, doplněná podáními ze dne 17. 7. 2019, 23. 7. 2019, 18. 11. 2019, 19. 11. 2019, 18. 12. 2019 a 20. 12. 2019, ve které podle ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 32 P 22/2016, vyžádaného Ústavním soudem v souvislosti s řízením vedeným pod sp. zn. II. ÚS 455/19 , bylo zjištěno, že prvá stěžovatelka proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2019 č. j. 18 Co 39/2019-3799 podala dne 15. 7. 2019 dovolání (č. listu 3863).
3. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
5. V citovaných ustanoveních zákona o Ústavním soudu má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná [srov. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79).
6. Ústavní soud dovodil, že v nyní posuzovaném případě se jedná o nepřípustnou ústavní stížnost, jelikož je věcí samotného Nejvyššího soudu, zda podané dovolání shledá přípustným a teprve poté je ze strany stěžovatelů namístě zvážit případné podání ústavní stížnosti. Je věcí výhradně Nejvyššího soudu, do jehož kompetence v této procesní situaci nemůže Ústavní soud nijak zasahovat, jakým způsobem dovolání prvé stěžovatelky (v závislosti na jeho obsahu, k němuž nyní Ústavní soud samozřejmě není oprávněn se jakkoliv vyjadřovat) posoudí.
7. S ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze, nýbrž stále pokračuje, nedošlo dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelů, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; v dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. K aplikaci této výjimky totiž Ústavní soud přistupuje jen velmi zdrženlivě. Ústavní soud proto konstatuje, že stěžovatelé nedostáli požadavku subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčkali rozhodnutí o podaném dovolání a ústavní stížnost tak podali předčasně.
8. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutím této ústavní stížnosti pro nepřípustnost nedochází k vyloučení soudní ochrany proti nyní napadeným rozhodnutím, jelikož podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že "byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku."
9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud proto postupoval podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a předložený návrh odmítl jako nepřípustný ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. ledna 2020
David Uhlíř v. r. soudce zpravodaj