Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele K. J., t. č. Vazební věznice Brno, zastoupeného Mgr. Karlem Sedláčkem, advokátem se sídlem Dolní 1569, Bystřice pod Hostýnem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 47 To 165/2025-80 ze dne 24. 4. 2025, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, odst. 2 a odst. 5, dále čl. 36 odst. 1 a odst. 2, čl. 37 odst. 3, čl. 40 odst. 3 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, proti stěžovateli bylo zahájeno trestní stíhání pro skutek kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu přípravy.
3. Stěžovatel byl usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 Nt 16025/2025-33 ze dne 20. 2. 2025 vzat do vazby podle § 68 odst. 1 trestního řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost.
4. Krajský soud v Ostravě usnesení okresního soudu ústavní stížností napadeným usnesením zrušil a nově rozhodl tak, že se stěžovatel bere do vazby podle § 68 odst. 1 trestního řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) trestního řádu.
5. Stěžovatel namítá, že napadené usnesení krajského soudu je nesprávné a rozporné s ústavním pořádkem, neboť nebyly naplněny podmínky pro vzetí stěžovatele do vazby a soud porušil jeho právo na osobní svobodu. Dále uvádí, že krajský soud rozhodl na základě velmi obecných a izolovaných důvodů, aniž by zhodnotil všechny podstatné okolnosti, zvláště pak jeho osobní život a jeho rodinné vazby.
Odůvodnění krajského soudu ohledně údajného motivu finančního zisku považuje za neakceptovatelné, nepodložené jediným důkazem. Krajský soud podle stěžovatele neuvedl žádný podklad pro to, že skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchal stěžovatel. Rozhodnutí je podle stěžovatele evidentně doprovázeno jistou formou nepřímého trestu v podobě vazby, jejíž nutnost soud dovodil ze skutečnosti, že stěžovatel využil svého ústavně zaručeného práva nevypovídat. Krajský soud podle stěžovatele neuvedl, z jakých skutečností plyne obava, že by stěžovatel měl ovlivňovat nějaké svědky, a proto je nutné jej vzít do vazby. Dodává, že žádná možnost vzetí do vazby z "preventivních důvodů" zákonem není dána a je v rozporu s právem na osobní svobodu.
6. Porušení svých základních práv spatřuje i v uvalení předstižné vazby. Uvádí, že jeho příjmy pocházely z podnikání, a že závěr, že páchání trestné činnosti bylo údajně jediným příjmem obviněného stěžovatele a není možné prověřit jeho podnikatelské aktivity, je ve zcela evidentním rozporu se všemi skutečnostmi, kterými se soudy nezabývaly. Krajský soud se podle něj se nevypořádal ani s vyhodnocením osobního stavu stěžovatele. Nevzal v úvahu, že stěžovatel má snoubenku, malého syna a rodiče blízko svého bydliště a že provozuje pizzerii. Krajský soud tak podle stěžovatele dospěl k nesprávným závěrům a ohledně důvodnosti vazby podle stěžovatele vycházel pouze z ničím nepodložených obav.
7. Ústavní soud opakovaně judikuje, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Základní podmínkou pro toto zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro podání obžaloby či dokonce pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jde-li o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i o další vývoj řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3301/19 ze dne 14. 11. 2019).
8. Obecné soudy se ve stěžovatelově věci otázkou existence důvodu tzv. koluzní vazby dostatečně vypořádaly. Stěžovatel má jistě pravdu v tom, že obviněný může v řízení nevypovídat. Tato skutečnost by jistě nemohla být jediným argumentem pro jeho vzetí do vazby. Okresní soud vysvětlil, že vycházel z důkazů zajištěných při domovních prohlídkách (u stěžovatele byla zajištěna sušená rostlinná hmota, sáček s 206,2 g bílého prášku a mikrováha) i z důkazního materiálu zajištěného v rámci operativních úkonů realizovaných v utajeném režimu.
Krajský soud odkázal na výpovědi obviněného Š., který uvedl, že celou výrobu drog organizuje stěžovatel s druhým obviněným a že mají kontakty na osoby v zahraničí. Obviněný dále popsal, že peníze další z obviněných vozil stěžovatelově matce (srov. bod 11 napadeného usnesení). Pokud tento fakt krajský soud zmínil v souvislosti s obavou, že by se stěžovatel mohl pokusit o ovlivnění dosud nevyslechnutých svědků, nelze v takových úvahách spatřovat žádný exces. Okresní soud přitom zmínil i konkrétní osoby (polské občany), u kterých byla dána obava, že by na ně stěžovatel mohl působit.
Pokud jsou důvody pro omezení osobní svobody dotčené osobě známy již z předchozích vazebních rozhodnutí (zde z rozhodnutí okresního soudu), nedostatky odůvodnění pozdějšího rozhodnutí nepředstavují porušení práva na osobní svobodu dotčené osoby (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1694/14 ze dne 28. 7. 2014, bod 43). Ústavní soud tedy jen stručně konstatuje, že odůvodnění napadeného usnesení v tomto smyslu je ústavně souladné a opřené o doposud zjištěné skutečnosti.
9. Ústavní soud přezkoumal i odůvodnění vazebního důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu. Ani u tohoto důvodu neshledal pochybení. U tzv. předstižné vazby se odůvodnění vždy pohybuje v rovině pravděpodobnosti. Nelze s naprostou jistotou předpovědět, jak by se stěžovatel při propuštění na svobodu choval. V případě předstižné vazby se z logiky věci jedná vždy o domněnky, předpoklady a obavy. Důležité je, že z odůvodnění rozhodnutí o vazbě vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (srov. nález sp. zn. III.
ÚS 2698/22 ze dne 14. 2. 2023). Krajský soud odkázal primárně na způsob páchání prověřované trestné činnosti a vysoký možný zisk a konstatoval, že na tomto závěru "nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že má obviněný podnikat". Dodal, že stěžovatel byl v minulosti pro shodnou drogovou trestnou činnost odsouzen, přičemž tato trestná činnost byla páchána za účelem zisku. Zároveň je patrné, že krajský soud vzal v úvahu stěžovatelovu osobní a rodinnou situaci, když právě z těchto důvodů shledal, že v jeho případě nejsou důvody pro vzetí do vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu, tedy vazby útěkové (bod 31 napadeného usnesení).
10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. srpna 2025
Dita Řepková v. r. předsedkyně senátu