Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1)
V. K. a 2) T. K., zastoupených JUDr. Hanou Šupákovou, advokátkou se sídlem Brno, Nové sady 988/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2011, čj. 29 Cdo 1736/2010 - 296, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 11. 2009, čj. 9 Cmo 88/2009 - 232, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2009, čj. 4 Cm 14/2003 - 205, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé tvrdí, že zmíněnými rozhodnutími byla porušena jejich ústavně zaručená práva, zakotvená v čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Uvedli, že se žalobou domáhali, aby soud rozhodl o vyloučení nemovitostí, specifikovaných v ústavní stížnosti, ze soupisu konkursní podstaty úpadce MEDIEKOS, a. s., a určil, že jsou vlastníky těchto nemovitostí. Zástavní smlouvou bylo do katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo pro Komerční banku, a. s., která svou pohledávku za úpadcem postoupila společnosti Kompo, s.
r. o. Na společnost MEDIEKOS, a. s., byl prohlášen konkurs. Žalovaný správce vyzval stěžovatele, aby vyplatili zajištěnou pohledávku nebo složili cenu věci. Žalovaný mezitím podal návrh na provedení dobrovolné dražby. Stěžovatelé rekapitulují průběh dražby a tvrdí, že dražba proběhla v rozporu se zákonem. Namítají, že svou žalobu podali v době, kdy předmětné nemovitosti ještě nebyly vydány vydražiteli. Vzhledem k tomu, že v okamžiku zahájení soudního projednávání žaloby byly již předmětné nemovitosti vydražiteli vydány, byli stěžovatelé nuceni změnit žalobní petit.
Tím, že soud prvního stupně navrhovanou změnu petitu nepřipustil, poškodil stěžovatele v uplatnění jejich práva na spravedlivý proces. Stěžovatelé dále podrobně rozebrali pochybení, kterých se měl dopustit správce konkursní podstaty MEDIEKOS, a. s., při likvidaci majetku úpadce a pochybení, k nimž mělo dojít při konání dražby. K porušení jejich základního práva na spravedlivý proces mělo dojít též postupem soudu při zrušení jejich žaloby na neplatnost dražby, a to především z důvodu nesplnění poučovací povinnosti ze strany soudu.
Dovolání stěžovatelů bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné, neboť Nejvyšší soud neshledal zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu.
sp. zn. III. ÚS 31/97 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, str. 149). Pouze v případě, kdy jsou právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, považuje Ústavní soud takové rozhodnutí za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny.
Na základě argumentů stěžovatelů se Ústavní soud zabýval ústavností řízení před obecnými soudy a z něho vzešlých rozhodnutí. Nelze abstrahovat od skutečnosti, že věc prošla všemi stadii řízení před obecnými soudy České republiky. V dané věci obecné soudy, na základě řádného dokazování, dostatečně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily. Ve věci postupovaly v souladu s relevantními ustanoveními zákona o konkursu a vyrovnání a judikaturou Nejvyššího soudu v dané oblasti. V dalších podrobnostech stačí odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí. Stěžovateli tvrzený zásah do jejich základních práv nebyl zjištěn a pokud obecné soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 31. října 2011
Ivana Janů, v. r. předsedkyně I. senátu Ústavního soudu