Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti V. V., advokáta, "proti postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 21. srpna 2024, sp. zn. ZN 430/2023-43", takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelova ústavní stížnost doručená Ústavnímu soudu 26. 8. 2024 a ani následné doplnění této ústavní stížnosti ze dne 11. 9. 2024 neobsahuje nezbytné náležitosti ve smyslu § 72 zákona o Ústavním soudu. Za prvé v ní chybí alespoň základní tvrzení, jak bylo napadeným rozhodnutím porušeno stěžovatelovo základní právo nebo svoboda. Jinými slovy, schází jakákoliv argumentace zdůvodňující ústavněprávní přezkum a případný kasační nález. Za druhé, ústavní stížnost nemá petit - není v ní uvedeno, čeho se stěžovatel domáhá (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). A konečně, stěžovatel ani nepřiložil kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, což vyžaduje § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
2. Stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti ze dne 11. 9. 2024 uvádí, že ústavní stížnost ještě později doplní, neboť se od 30. 8. 2024 nachází v pracovní neschopnosti. Stěžovatel však podal ústavní stížnost již 26. 8. 2024 a netvrdí, že by mu tehdy v podání bezvadné ústavní stížnosti cokoliv bránilo.
3. Přestože obecně platí, že Ústavní soud nejprve stěžovatele vyzve k odstranění vad podání, v tomto případě je takový postup zjevně zbytečný. Stěžovatel totiž podává vadné ústavní stížnosti opakovaně a o zákonných náležitostech ústavní stížnosti byl stejně tak opakovaně a srozumitelně poučen už v řadě předchozích řízení (viz kupříkladu usnesení sp. zn. X1, X2 či X3 - anonymizováno AO ÚS). Navzdory tomu, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, stěžovatel nadále volí postup ignorující zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti (a následně je obvykle ani přes výzvu nedoplní). Také proto Ústavní soud např. usnesením sp. zn. X4, X5 či X6 (anonymizováno AO ÚS) ústavní stížnost témuž stěžovateli odmítl, aniž by jej poučil. Soudce zpravodaj v této věci volí stejný postup - stěžovateli musí být náležitosti ústavní stížnosti dobře známy a jeho další poučování by bylo jen marněním zdrojů.
4. Nadto je třeba uvést, že stěžovatel brojí proti "postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1", protože státní zastupitelství "v padělání podpisu advokáta v právním styku nespatřuje trestný čin a odmítá se vyjádřit, zda se jedná o podezření z přestupku". Taková ústavní stížnost však podle ustálené judikatury Ústavního soudu není přípustná (nejde-li o případ podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, což je třeba tvrdit a prokázat). Podmínkou podání ústavní stížnosti je totiž vyčerpání všech účinných prostředků nápravy, které právní řád stěžovateli poskytuje.
5. Rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom považuje za účinný prostředek nápravy, jenž je před podáním ústavní stížnosti nutné vyčerpat, také podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Citované ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 1565/14 , bod 31; a
, bod 51; a tyto nálezy respektující usnesení, např. sp. zn. I. ÚS 1937/23 ,
, bod 10; I. ÚS 914/22, bod 7; I. ÚS 34/19, bod 10; či IV. ÚS 1823/18 ).
6. Nejenže tedy ústavní stížnost nemá stanovené náležitosti, z jejího znění lze také dovodit, že nemůže být přípustná, protože stěžovatel nevyčerpal účinné prostředky nápravy.
7. Ústavní soud tedy návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. září 2024
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj