Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti H. B., zastoupené Mgr. Ing. Lucií Klackovou, advokátkou se sídlem Palackého 70/1, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 7. 2025 č. j. 14 Co 173/2025-2198 a usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 2. 6. 2025 č. j. 0 P 45/2021-2127, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech jako účastníků řízení a nezletilé K. V. a M. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Před Okresním soudem v Klatovech bylo na návrh stěžovatelky zahájeno řízení o změně poměrů nezletilé vedlejší účastnice (narozené v roce 2014), dcery stěžovatelky a vedlejšího účastníka. Současně s tímto návrhem se stěžovatelka domáhala nařízení předběžného opatření, kterým by soud upravil její rodičovský styk s nezletilou (rozšířil jej na každý lichý kalendářní týden od středy od 13:00 h do následujícího pondělí do 8:00 h). Okresní soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, což následně potvrdil Krajský soud v Plzni. Stěžovatelka nyní napadá obě soudní rozhodnutí s tvrzením o zásahu do svých ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a o porušení čl. 3 odst. 1 a 2 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte.
2. Okresní soud se v napadeném usnesení opřel především o pohovor opatrovníka s nezletilou, který proběhl v její škole bez předchozího upozornění. V rámci něj nezletilá popsala, že jí matka o rozšíření styku o dva, tři dny říkala, ale nezletilá to nechce. Matka ji celý víkend nutila natáčet video, chtěla jí za to i něco dát. Protože chtěla mít nezletilá od matky pokoj, nakonec v neděli pozdě večer video natočila. Mrzí ji, že se nechala ukecat. Matka ji neposlouchá, když nezletilá říká, že nechce, aby se něco měnilo. Nezletilá dále opatrovníkovi sdělila, že chce být s rodinou u táty; u mámy nikdy neví, co přijde, nevěří jí a bojí se, že by jí některé věci měnila. Máma je fajn, má ji ráda, vidí, že se matka chce víc snažit, ale do školy chce nezletilá chodit od táty. Okresní soud uzavřel, že případné rozšíření styku si do budoucna vyžádá podrobné dokazování a nezletilá si ho nyní nepřeje, nemá k matce důvěru. Změnou režimu by mohlo dojít ke zhoršení psychického stavu nezletilé. U otce má nezletilá stabilní zázemí a s matkou má upravený styk, takže není ohroženo její právo se s nezletilou stýkat.
3. Krajský soud se v napadeném usnesení ztotožnil s okresním soudem a stěžovatelčino odvolání nepovažoval za důvodné. Zrekapituloval předchozí vývoj v rodině: posledně (v roce 2023) byla nezletilá svěřena do výlučné otcovy péče, což jednak navrhla v odvolacím řízení také matka, jednak soud vzal v úvahu přání nezletilé. Krajský soud vyjádřil stěžovatelce pochopení, že má s nezletilou omezený čas, ale ze spisu nyní nevyplývají skutečnosti, na základě kterých by bylo možné uzavřít, že rozšíření styku je aktuálně v nejlepším zájmu nezletilé. Bude na zvážení okresního soudu, zda neprovést znalecké zkoumání, které ostatně navrhují oba rodiče. Krajský soud se neztotožnil se stěžovatelčinou námitkou, že opatrovník nezletilé straní otci a jedná v jeho zájmu; nic z předloženého spisu o tom nesvědčí. O tom, že přání nezletilé (která je ve věku deseti let schopna formulovat svůj názor a je třeba mu přikládat patřičnou váhu) je jejím skutečným přáním, naopak svědčí to, že jde o její dlouhodobý postoj, kterému odpovídají skutková zjištění. Stěžovatelka opakovaně odmítla převzít nezletilou do péče, aniž to zdůvodnila, snažila se změnit její školu, neumožňovala jí návštěvu kamarádek a bránila jí v návštěvě zájmových kroužků. Krajský soud si je vědom videonahrávky, kterou stěžovatelka předložila a na níž nezletilá říká, že by si přála být víc s matkou, ale občas o ní mluví špatně, protože chce zapadnout mezi ostatní. Připomněl ale, že nezletilá opatrovníkovi popsala okolnosti vzniku tohoto videa.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti označuje jako chybný závěr obecných soudů, že nejsou dány důvody pro zatímní úpravu poměrů nezletilé a rozšíření jejího styku s nezletilou. Stěžovatelka v návrhu na vydání předběžného opatření upozorňovala na naléhavou potřebu zatímní úpravy s ohledem na to, že krajský soud opakovaně v minulosti vyjádřil předpoklad, že se řízení povede dlouhou dobu a bude třeba rozhodovat i formou předběžných opatření. Stěžovatelka se s ohledem na úzký styk s nezletilou obává maření a manipulace otce s cílem vytvořit syndrom zavrženého rodiče. O tom, že otec maří stěžovatelčiny styky s nezletilou, již soudy také rozhodly. Okresní soud vyšel pouze z vyjádření opatrovníka, který podle stěžovatelky straní otci a postupuje nestandardně. Stěžovatelka doložila řadu důkazů o vřelém vztahu nezletilé ke stěžovatelce, s nimiž se okresní soud nijak nevypořádal. Krajský soud tyto vady nenapravil a neprovedl objektivní pohovor s nezletilou. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že pokud by došlo ke změně režimu, mohlo by dojít ke zhoršení psychického stavu nezletilé; obecné soudy tento závěr nepodpořily žádnou zprávou od odborníka. Stěžovatelka dále namítá, že jí krajský soud nezaslal vyjádření vedlejšího účastníka k jejímu odvolání.
5. Všechny procesní předpoklady k projednání ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní soud ji posoudil jako zjevně neopodstatněnou, a to z následujících důvodů.
6. Ústavní soud v rodinněprávních věcech vychází z toho, že rozhodování o těchto citlivých otázkách musí být především doménou obecných soudů, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace i díky kontaktu s účastníky řízení mohou mnohem lépe proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné
situace konkrétní rodiny a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí, ale současně bude účastníky považováno za spravedlivé (nález
sp. zn. I. ÚS 1708/14
, bod 24, obdobně též usnesení
sp. zn. III. ÚS 926/24
, body 10-11).
7. Nynější věc se nadto týká rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, o jehož nařízení stěžovatelka usilovala. K přezkumu rozhodnutí o předběžných opatřeních Ústavní soud přistupuje obzvláště zdrženlivě. U rozhodnutí zatímní povahy Ústavní soud vstupuje do sféry obecných soudů jen tehdy, jsou-li napadená rozhodnutí založena na libovůli nebo jinak excesivně zasahují do základních práv účastníků řízení (srov. nález
sp. zn. III. ÚS 1858/24
, body 18 až 19, nebo usnesení
sp. zn. IV. ÚS 654/25
, bod 7). Stejně tak rozhodnutí obecných soudů, že návrhu na předběžné opatření nevyhoví, podléhají velmi zdrženlivému přezkumu Ústavního soudu. Jeho úkolem není znovu posoudit splnění podmínek pro (ne)nařízení předběžného opatření, ale zkoumat, zda rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření obstojí v testu ústavnosti, navíc limitovaného tím, že podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na soudní řízení jako celek (např. nález
sp. zn. II. ÚS 221/98
, nebo usnesení
sp. zn. IV. ÚS 1502/21
, bod 10, a
sp. zn. III. ÚS 3096/21
, bod 8). V těchto mezích napadená rozhodnutí obstojí.
8. Ústavní soud ve shodě se stěžovatelkou napadené usnesení okresního soudu vnímá jako založené v podstatě jen na názoru nezletilé, zjištěného prostřednictvím opatrovníka. Pro Ústavní soud je ale podstatné řízení o návrhu na vydání předběžného opatření jako jeden celek. To konkrétně znamená, že Ústavní soud považuje za dostačující, že se k důkazním návrhům stěžovatelky (ohledně jejího dobrého vztahu s nezletilou) vyjádřil krajský soud, který vysvětlil, proč nejsou relevantní při rozhodování o zatímním (ne)rozšíření styku stěžovatelky s nezletilou (viz bod 17 napadeného usnesení krajského soudu).
9. Samo o sobě ale to, že okresní soud vyšel z názoru nezletilé (v době pohovoru desetileté), Ústavní soud kvituje. Ve své rozhodovací praxi totiž vychází z toho, že názor nezletilého dítěte je třeba zjišťovat a náležitě zohlednit i v řízení o vydání předběžného opatření, nebrání-li tomu vážný důvod nebo nejlepší zájem dítěte (viz např. nález
sp. zn. II. ÚS 1626/22
, bod 49). Vzhledem k tomu, že názor nezletilé tak, jak jej zprostředkoval okresnímu soudu opatrovník, korespondoval s jejím dřívějším stanoviskem, neměl zřejmě krajský soud důvod názor nezletilé zjišťovat znovu. Za této situace to Ústavní soud nepovažuje za vadu řízení před krajským soudem, která by měla či mohla mít za následek porušení práv stěžovatelky (či nezletilé). Krajský soud navíc přání nezletilé zasadil do kontextu několikaletého opatrovnického sporu rodičů a oba soudy vnímaly riziko možného psychického dopadu na nezletilou, pokud by jí v současné situaci nařídily širší styk s matkou, o který nezletilá (přinejmenším prozatím) nestojí. To, že vleklý soudní spor může mít potenciálně vliv na psychiku nezletilého dítěte, je nepochybné i bez vyjádření odborníka.
10. Neopodstatněná je námitka stěžovatelky, že opatrovník straní vedlejšímu účastníkovi, kterou už ostatně vypořádal krajský soud (viz bod 9 jeho usnesení). Opatrovník v řízení hájí zájem nezletilé, což v tomto případě koresponduje s dlouhodobě konzistentním přáním nezletilé, schopné si vlastní názor vytvořit i jej formulovat. Z napadených usnesení naopak neplynou žádné indicie o tom, že by opatrovník vyjádření nezletilé zkreslil či ovlivňoval. Stejně tak vyjádření nezletilé nesvědčí o tom, že by stěžovatelku zcela odmítala nebo byla výrazně negativně ovlivněna otcem. Důvody, které nezletilá uvedla pro zachování aktuálního stavu, spočívají primárně v postoji a chování stěžovatelky vůči nezletilé.
11. Námitku nepřeposlání vyjádření vedlejšího účastníka v odvolacím řízení stěžovatelce Ústavní soud považuje rovněž za neopodstatněnou. V řízení o návrhu na předběžné opatření, jakož i v navazujícím řízení o odvolání, jsou obecné soudy povinny rozhodovat bezodkladně, s nejvyšším urychlením: nalézacím soudům to přímo ukládá § 75c odst. 2 občanského soudního řádu, ale platí to přiměřeně i pro soudy odvolací [viz Levý, J. In: Svoboda, K., Smolík, O. Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 10]. Ústavní soud s ohledem na zvýšený důraz na rychlost rozhodování v řízení o návrhu na předběžné opatření proto nespatřuje nic ústavně nesouladného na tom, že si krajský soud po odvolání stěžovatelky obstaral vyjádření vedlejšího účastníka, které již dál stěžovatelce nepřeposlal. Podstatné je, že oba rodiče měli možnost v řízení před krajským soudem přednést své stanovisko. Z ústavní stížnosti ani není zřejmé, že by stěžovatelka chtěla na něco konkrétního z vyjádření vedlejšího účastníka reagovat způsobem, který by mohl mít byť jen potenciální vliv na výsledek řízení před obecnými soudy.
12. Závěrem Ústavní soud dodává, že nevyhovění nynějšímu návrhu stěžovatelky na vydání předběžného opatření obecné soudy nevede k nezměnitelnému režimu péče o nezletilou do budoucna, ale vycházelo z aktuální situace nezletilé. To oba soudy správně zdůraznily. Tato situace se ale může změnit a jistě může v budoucnu dojít k rovnocennějšímu rozložení péče o nezletilou, třeba i bez soudní ingerence, na základě vzájemné dohody rodičů s nezletilou, o niž v této věci především jde.
13. Ústavní soud shrnuje, že neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl stěžovatelčinu ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2025
Tomáš Langášek, v. r.
předseda senátu