Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajka), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jiřího Blažka, 2) Ing. Jiřího Blažka, obou zastoupených Mgr. Vojtěchem Kolaříkem, advokátem, se sídlem Bělocerkevská 1037/38, Praha 10, 3) SBA - Expert, a.s., se sídlem Vinohradská 3216/165, Praha 10, 4) Mgr. Leoše Najmana a 5) TASCONER s.r.o., se sídlem Příčná 726, Rudná, zastoupených Mgr. Martinem Círem, advokátem, se sídlem Na Rybníčku 332, Mochov, proti příkazům k domovní prohlídce vydaným Obvodním soudem pro Prahu 4 dne 10. 4. 2013 sp. zn. 0 Nt 6014/2013, sp. zn. 0 Nt 6015/2013, sp. zn. 0 Nt 6016/2013, sp. zn. 0 Nt 6017/2013, sp. zn. 0 Nt 6018/2013 a sp. zn. 0 Nt 6019/2013, příkazu k prohlídce jiných prostor vydanému Obvodním soudem pro Prahu 4 dne 10. 4. 2013 sp. zn. 0 Nt 6509/2013 a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 a Policie České republiky, Obvodní ředitelství Praha IV, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že napadené příkazy k domovním prohlídkám a příkaz k prohlídce jiných prostor byly vydány soudcem obvodního soudu v rámci trestního řízení vedeného vůči neznámému pachateli ve věci zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník") a přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 trestního zákoníku. K uvedeným trestným činům mělo dojít v důsledku činnosti společnosti Drezona s.r.o., která měla vystavovat fiktivní faktury, jež byly dále využívány dalšími subjekty, číž mělo docházet ke krácení daně z přidané hodnoty. V průběhu prověřování trestné činnosti orgány činné v trestním řízení zjistily, že mezi společností Drezona s.r.o. a stěžovatelkou 3) došlo k zaslání značných finančních prostředků, přičemž společnost následně s Finančním úřadem pro Prahu - západ nekomunikovala, a tak v podstatě bránila zahájení daňové kontroly.
3. Dne 10. 4. 2013 byla konkrétně soudcem obvodního soudu pod sp. zn. 0 Nt 6014/2013 nařízena domovní prohlídka domu na adrese X1, zapsaného na listu vlastnictví č. X2, katastrální území Mnichovo Hradiště, spolumajitelů stěžovatele 1) a stěžovatele 2), jakož i prostor k nemovitosti přináležejícím. Šetřením bylo totiž zjištěno, že stěžovatel 2) komunikoval se správcem daně a bylo možné předpokládat, že je provázán se stěžovatelkou 3), jelikož figuroval jako její finanční ředitel. S ohledem na to, že byl stěžovatel 2) spoluvlastníkem nemovitosti, byl možné předpokládat, že se zde nacházejí věci důležité pro trestní řízení.
4. Dne 10. 4. 2013 byla dále soudcem obvodního soudu pod sp. zn. 0 Nt 6015/2013 nařízena domovní prohlídka v objektu na adrese X3, zapsaného na listu vlastnictví č. X4, katastrální území Horní Bukovina, spolumajitelů stěžovatele 2) a Jany Blažkové, jakož i prostor k nemovitosti přináležejícím. Podle obvodního soudu bylo totiž možné předpokládat, že se stěžovatel 2) v uvedené nemovitosti zdržuje, a že se zde mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení, případně indicie umožňující objasnění prověřované trestné činnosti.
5. Dne 10. 4. 2013 byla soudcem obvodního soudu pod sp. zn. 0 Nt 6016/2013 nařízena domovní prohlídka domu na adrese X5, zapsaného na listu vlastnictví č. X6, katastrální území Branžež, majitelů stěžovatele 4) a Andrey Najmanové, jakož i prostor k nemovitosti přináležejícím. Domovní prohlídka byla nařízena z důvodu toho, že bylo zjištěno, že osoba stěžovatele 4) byla provázána se stěžovatelkou 3), jejíž pobočka byla stěžovatelem 4) vedena, ačkoli ten již několik let nebyl v souvislosti s touto společností uveden v obchodním rejstříku. S ohledem na to, že byl stěžovatel 4) majitelem uvedené nemovitosti, se bylo možné oprávněně domnívat, že v nemovitosti mohou být věcí důležité pro trestní řízení.
6. Dne 10. 4. 2013 byla soudcem obvodního soudu pod sp. zn. 0 Nt 6017/2013 nařízena domovní prohlídka domu na adrese X7, zapsaného na listu vlastnictví č. X8, katastrální území Habartice u Frýdlantu, spolumajitelů stěžovatele 4) a Josefa Navrátila, jakož i prostor k nemovitosti přináležejícím, jelikož bylo zjištěno, že se osoba stěžovatele 4), provázána se stěžovatelkou 3), na shora uvedené adrese zdržuje. Bylo se tedy možné oprávněně domnívat, že ve shora uvedené nemovitosti mohou být věci důležité pro trestní řízení, popřípadě další indicie umožňující objasnění prověřované trestné činnosti.
7. Dne 10. 4. 2013 byla soudcem obvodního soudu pod sp. zn. 0 Nt 6018/2013 nařízena domovní prohlídka domu na adrese X9, zapsaného na listu vlastnictví č. X10, katastrálním území Hořelice, ve vlastnictví stěžovatelky 5), jakož i prostor k nemovitosti přináležejícím. Na uvedené adrese se totiž mělo nacházet bývalé a současné faktické sídlo stěžovatelky 3). Zároveň byla nemovitost ve vlastnictví stěžovatelky 5), jejímž majitelem byl stěžovatel 4).
8. Dne 10. 4. 2013 byla soudcem obvodního soudu pod sp. zn. 0 Nt 6019/2013 nařízena domovní prohlídka domu na adrese X11, zapsaného na listu vlastnictví č. X12, katastrální území Mnichovo Hradiště, spolumajitelů Jana a Petra Hájkových, jakož i prostor k nemovitosti přináležejícím. Šetřením orgánů činných v trestním řízení bylo totiž zjištěno, že předmětné prostory byly užívány stěžovatelkou 3), resp. stěžovatelem 4).
9. Dne 10. 4. 2013 byla soudcem obvodního soudu pod sp. zn. 0 Nt 6509/2013 nařízena prohlídka jiných prostor, konkrétně objektu na adrese X13, místnost č. X14 ve 4. patře nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. X15, katastrální území Nusle. Uvedené prostory totiž měla pronajaté stěžovatelka 3), proto existoval důvodný předpoklad, že zde se mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení, popřípadě další indicie umožňující objasnění prověřované trestné činnosti.
10. Výše uvedené příkazy byly shodně odůvodněny tím, že byly vydány s ohledem na to, že se bylo možné oprávněně domnívat, že se v předmětných nemovitostech mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení (zejména listiny nutné k daňové kontrole, telekomunikační zařízení, počítače, paměťová média, finanční prostředky pocházející z trestné činnosti apod.) a další indicie umožňující objasnění prověřované trestné činnosti, a že zároveň nebyla jiná možnost, jak přístup do uvedených nemovitostí zajistit. Současně ve všech příkazech obvodní soud uvedl, že se s ohledem na okolnosti případu jedná o neodkladné a neopakovatelné úkon ve smyslu § 160 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), neboť hrozí nebezpečí jejich zmaření, ztráty nebo zničení důkazů a nebude je možno před soudem opakovat. Při uskutečněných domovních prohlídkách a při prohlídce jiných prostor došlo k zajištění movitých věcí (např. listin nutných k daňové kontrole, počítačů a paměťových médií), jenž jsou specifikovány v protokolech o provedení jednotlivých prohlídek.
12. Stěžovatel 2) navíc namítá, že ani on, ani jeho manželka, nebyli o provedení domovní prohlídky nijak informováni a vzhledem k tomu, že nebyli v době domovní prohlídky přítomni v předmětné nemovitosti, nebyl proveden jejich předchozí výslech dle § 84 trestního řádu. Oba přitom v předmětné době pobývali na území České republiky a bylo je možné kontaktovat, policejní orgán měl tudíž učinit vše pro to, aby stěžovatele 2) a jeho manželku před započetím domovní prohlídky řádně vyslechl.
13. Stěžovatelka 3) dále namítá nesprávně zjištěné skutečnosti, které jsou uvedeny i v odůvodnění předmětných příkazů k prohlídkám, a to zejména že společnost Drezona s.r.o nikdy nezaslala stěžovatelce 3) žádné finanční prostředky, a že stěžovatelka 3) se správcem daně komunikovala, a to prostřednictvím svého statutárního orgánu. Stěžovatelka 3) také namítá nepravdivost a neaktuálnost informací tvrzených policejním orgánem a obvodním soudem, a to zejména že stěžovatel 2) nebyl jejím finančním ředitele, jelikož tato jeho funkce zanikla asi v září 2012, ale byl pouze řadovým zaměstnancem (účetním), a že v nemovitosti specifikované v příkaze k domovní prohlídce sp. zn. 0 Nt 6018/2013 se v době konání prohlídek již asi devět měsíců nenacházelo sídlo ani pobočka nebo provozovna stěžovatelky 3).
14. Stěžovatelé dále namítají četné vady postupu policejního orgánu v průběhu a po skončení prohlídek. Především policejnímu orgánu vytýkají, že jim nebyly doručeny příkazy sp. zn. 0 Nt 6012/2013 a sp. zn. 0 Nt 6017/2013, dále upozorňují na chybnou identifikaci nemovitosti v příkazu k domovní prohlídce sp. zn. 0 Nt 6016/2013, na překročení rozsahu domovní prohlídky provedené na základě příkazu sp. zn. 0 Nt 6019/2013, neboť původní žádost policejního orgánu se vztahovala pouze a výlučně k účetnictví stěžovatelky 3), nikoli tedy k jakýmkoli dalším účetním dokladům, a na další pochybení.
15. Stěžovatelé současně odkazují na judikaturu Ústavního soudu (nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2006
sp. zn. II. ÚS 362/061
, ze dne 25. 8. 2008
sp. zn. IV. ÚS 1780/072
a ze dne 10. 1. 2012
sp. zn. I. ÚS 3369/10
, všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupní na adrese http://nalus.usoud.cz) a mají za to, že uvedeným postupem obvodního soudu a policejního orgánu byly překročeny limity stanovené rozhodovací praxí Ústavního soudu pro postup orgánů činných v trestním řízení při tak výrazném zásahu do základních práv a svobod jednotlivců, jakým je provedení domovní prohlídky, přičemž se jedná o zásah do jejich základních práv a svobod, který je trvalého charakteru.
16. Z uvedených důvodů stěžovatelé navrhují, aby Ústavní soud svým nálezem jejich ústavní stížnosti vyhověl, v záhlaví uvedené příkazy k domovní prohlídce a příkaz k prohlídce jiných prostor zrušil, vyslovil, že provedením domovních prohlídek byla porušena jejich základní práva, zakázal pokračovat v porušování základních práv stěžovatelů a přikázal policejnímu orgánu obnovit stav před porušením tím, že vydá stěžovatelům veškeré věci zabavené při domovních prohlídkách.
26. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
27. Ústavní soud předně podotýká, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda bylo řízení vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
28. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti především namítají, že v jejich případě nebyly splněny podmínky pro nařízení a provedení domovních prohlídek a prohlídky jiných prostor jako neodkladných a neopakovatelných úkonů před zahájením trestního stíhání, přičemž argumentují tím, že se o neodkladné a neopakovatelné úkony nemohlo jednat, jelikož byly prohlídky provedeny až po dvou měsících od vydání napadených příkazů. K tomu Ústavní soud uvádí, že neodkladným je dle § 160 odst. 4 trestního řádu takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, přičemž časové vyjádření v této formulaci znamená, že v dostatečně krátké době nebude možno zahájit trestní stíhání a s ohledem na tuto skutečnost hrozí zmaření důkazu. Daná úprava tak míří především na situace, kdy je nesnadné stanovit, za jak dlouhou dobu bude trestní stíhání zahájeno, často v době, kdy není ani dáno podezření na konkrétní osobu pachatele, ale přesto je důvodné podezření ze spáchání trestného činu na místě. Neodkladnost úkonu je dána nemožností jej v požadovaném a potřebném rozsahu provést ve vyšetřování (po zahájení trestního stíhání) nebo v řízení před soudem (srov. nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 4183/12
ze dne 24. 7. 2013 a
sp. zn. Pl. ÚS 47/13
ze dne 7. 5. 2014). V souladu s předchozí judikaturou tak ze skutečnosti, že byly prohlídky provedeny až po dvou měsících po jejich nařízení, bez dalšího nevyplývá, že by se nemohlo jednat o neodkladné a neopakovatelné úkony. Kritérium neodkladnosti a neopakovatelnosti se totiž vztahuje k okamžiku zahájení trestního stíhání, a proto postačuje, bn pokud je splněna podmínka, že hrozí zmaření, zničení nebo ztráta důkazu a úkon nesnese odkladu na dobu, než bude trestní stíhání zahájeno. V tomto případě se navíc lze ztotožnit s vyjádřením policejního orgánu, že se v nyní projednávané věci jednalo o vícero domovních prohlídek a prohlídku jiných prostor prováděných na rozličných místech a u různých osob v souvislosti s prověřováním hospodářské kriminality. Jednalo se tudíž o úkony náročnější po stránce personální i organizační, a i s ohledem na to nelze vnímat dvouměsíční odstup jako exces policejního orgánu porušující ústavně zaručená práva stěžovatelů. Tím spíše, že tento časový odstup předem aproboval svým rozhodnutím i obvodní soud tím, že stanovil časové rozpětí, kdy má být prohlídka uskutečněna.
29. Stěžovatelé dále namítají porušení svých ústavně zaručených práv v důsledku nedostatečného odůvodnění napadených příkazů, jež obsahují pouze odkaz na ustanovení trestního řádu. Na jedné straně lze stěžovatelům přisvědčit v tom, že náležité zdůvodnění, proč je úkon pokládán za neodkladný, a proč je tudíž prováděn před zahájením trestního stíhání, je velmi žádoucí, protože zajišťuje transparentnost a kontrolovatelnost postupu státního orgánu. Za jistých skutkových okolností by totiž absence tohoto zdůvodnění mohla být posuzována jako porušení práva na spravedlivý proces. Na straně druhé však Ústavní soud již dříve vyslovil, že pokud ze všech okolností případu, seznatelných z příkazu k prohlídce nebo z trestního spisu, přesvědčivě vyplývá, že podmínky neodkladnosti úkonu byly skutečně dány, potom pouhý nedostatek podrobného písemného zdůvodnění neodkladnosti úkonu v příkazu k prohlídce, byť je namístě jej hodnotit negativně, nemusí být nutně posuzován jako ústavněprávní pochybení, vedoucí k nepoužitelnosti důkazu (srov. nález
sp. zn. III. ÚS 2260/10
ze dne 8. 3. 2012, nález
sp. zn. Pl. ÚS 47/13
ze dne 7. 5. 2014 nebo
sp. zn. III.ÚS 761/14
ze dne 21. 5. 2014). V nyní posuzované věci obvodní soud ve všech napadených příkazech alespoň stručně vyjádřil, že se jedná o úkony neodkladné a neopakovatelné, přičemž lze uzavřít, že důvody pro nařízení a provedení domovních prohlídek a prohlídky jiných prostor jako neodkladných a neopakovatelných úkonů byly z okolností případu a obsahu trestních spisů seznatelné a spočívaly zejména v nebezpečí zničení či ztráty důkazů (listin či dat uložených v počítačích nebo na jiných paměťových médiích). Lze tak uzavřít, že odůvodnění příkazů k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor bylo z ústavněprávního pohledu ve spojení s obsahem spisu dostatečné a nedošlo tak k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelů.
30. K námitce jednoho ze stěžovatelů, že nebyl vyzván k dobrovolnému vydání věcí a že nedošlo k jeho výslechu při domovní prohlídce (ačkoli se nacházel na území České republiky a byl telefonicky dostupný), Ústavní soud poukazuje na to, že sice je vhodné, pokud je to možné, aby majitel nemovitosti, v níž dochází k domovní prohlídce, byl při prohlídce přítomen. Nicméně v některých případech by trvání na této přítomnosti mohlo vést až ke zmaření účelu domovní prohlídky. Zákon připouští výjimku z povinnosti výslechu osoby, v jejíž nemovitosti k prohlídce dochází, pokud věc nesnese odkladu a výslech není možno provést. I ve vztahu k této námitce nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že nedosahuje ústavněprávní dimenze.
31. Pokud pak stěžovatelé poukazují na příliš dlouhé průtahy s vracením věcí, zajištěných při domovní prohlídce, Ústavní soud navazuje na svou dosavadní judikaturu, jíž připustil, že zadržení věcí (zejména výpočetní techniky) skutečně může představovat citelné omezení při provozování podnikatelské činnosti. S ohledem na subsidiaritu zásahů Ústavního soudu však je na stěžovatelích, zda a jakou formou se před příslušnými orgány a obecnými soudy budou domáhat případné škody vzniklé v důsledku průtahů s vrácením zajištěných věcí, neboť před případným zásahem Ústavního soudu je třeba vyčerpat veškeré prostředky k ochraně práv před obecnými soudy.
32. K dalším námitkám stěžovatelů ohledně nesprávných skutkových zjištění, neaktuálních informací, nepřesností označení nemovitostí, manipulace s klíči, Ústavní soud konstatuje, že i v případě, že by k vytýkaným pochybením došlo, nenaplňovaly by ani ve svém součtu zásah do některého ze základních práv stěžovatelů. Ústavní soud tedy nepovažoval za nutné se jimi podrobněji zabývat, neboť i objasnění, že k těmto zásahům skutečně došlo, by nevedlo k tomu, že by na jejich základě Ústavní soud mohl dospět k závěru o zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelů.
33. S ohledem na shora uvedené Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že napadeným rozhodnutím okresního soudu nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky ani do základních ústavních principů spravedlivého procesu, a podanou ústavní stížnost tak odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. září 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu