Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu P. C., nyní ve Věznici Bělušice, zastoupeného JUDr. Markétou Tukinskou, Ph.D., advokátkou, sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti sdělení a postupu Ministerstva spravedlnosti České republiky č. j. MSP-168/2024-ODKA-SPZ/6 ze dne 27. června 2024, takto: Návrh se odmítá.
1. Shora označeným sdělením byl navrhovatel prostřednictvím své zástupkyně vyrozuměn, že ministr spravedlnosti nemá po přezkoumání spisového materiálu důvod podat stížnost pro porušení zákona a podnět odložil. Sdělení a postup považuje navrhovatel za protiprávní a požaduje, aby Ústavní soud vyslovil porušení čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu") může fyzická osoba podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práv poskytuje. Není-li takový procesní prostředek, může ústavní stížnost podat v téže lhůtě ode dne, kdy se o zásahu orgánu veřejné moci dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku od takového zásahu.
3. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně vyložil [viz například usnesení sp. zn. I. ÚS 2295/17 ze dne 14. listopadu 2017, sp. zn. IV. ÚS 3236/21 ze dne 18. ledna 2022 či sp. zn. IV. ÚS 2085/23 ze dne 18. srpna 2023 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz)], že procesním prostředkem k ochraně práva ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu není jakýkoli procesní prostředek způsobilý změnit nepříznivou situaci účastníka řízení, který mu však přímo nepřísluší. Takovým je i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. trestního řádu), která není v dispozici navrhovatele, který může dát k jejímu uplatnění pouze podnět [viz usnesení sp. zn. I.
ÚS 9/94 ze dne 12. května 1994 (U 11/2 SbNU 219)], s jehož podáním ale není spojeno zahájení žádného (soudního) řízení. Závisí pouze na ministru spravedlnosti, který může stížnost pro porušení zákona podat, aby po posouzení splnění podmínek k jejímu podání rozhodl, zda podnětu vyhoví (srov. Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V. Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 557). Žádný právní předpis nezakládá nárok na projednání podnětu ani povinnost mu vyhovět (viz usnesení sp. zn. IV.
ÚS 100/14 ze dne 6. května 2014).
4. Podnět ke stížnosti pro porušení zákona lze chápat pouze jako informaci pro subjekt oprávněný k jejímu podání (například usnesení sp. zn. II. ÚS 2138/08 ze dne 24. září 2008). Postup ministra spravedlnosti podle § 266 trestního řádu není autoritativním rozhodováním, ale realizací jeho oprávnění (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 1110/08 ze dne 20. května 2008). Proto nelze sdělení o vyřízení podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ani postup ministra, který je tímto sdělením završen, považovat za rozhodnutí nebo proces, který by mohl být podroben přezkumu Ústavním soudem.
5. V projednávané věci navíc podnět k podání stížnosti pro porušení zákona směřoval proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ a pro splnění podmínky přípustnosti dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je třeba vyčerpat opravné prostředky, které zákon k ochraně práv poskytuje [viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. března 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.)]; navrhovatel však nepodal ani odvolání ani dovolání.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a který je současně i nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 11. září 2024
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj