Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti M. G., zastoupeného JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., advokátem se sídlem Na Spojce 610/6, Praha 10, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 44 To 200/2024-183 ze dne 10. 7. 2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 2006/2023 ze dne 20. 5. 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel byl rozsudkem ze dne 23. 6. 2021 uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Toho se dopustil tím, že pod záminkou zajištění právních služeb advokáta vylákal od svého spoluvězně částku ve výši 100 000 Kč, kterou nikdy nevrátil. Řídil také osobní motorové vozidlo navzdory zákazu činnosti. Stěžovatel byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let.
2. Stěžovatel poté podal návrh na povolení obnovy řízení podle § 277 a násl. trestního řádu. Navrhl výslech několika svědků a provedení listinných důkazů, souvisejících s porušením procesních předpisů v přípravném řízení a s údajnou nevěrohodností znalce.
3. Obvodní soud pro Prahu 4 prvním napadeným rozhodnutím návrh na povolení obnovy řízení zamítl. Konstatoval, že stěžovatel neuvádí žádné nové skutečnosti. Tvrzení stěžovatele ohledně nevěrohodnosti poškozeného, stejně jako námitky o nevěrohodnosti znalce byly již uplatněny a vypořádány v řízení o vině stěžovatele. Podle obvodního soudu jediným novým návrhem na doplnění dokazování byly návrhy na výslech tří svědků k okolnostem silniční kontroly, při níž byl odsouzený zadržen při řízení osobního motorového vozidla. K tomu však obvodní soud zdůraznil, že vina odsouzeného v tomto bodě obžaloby byla zjištěna mj. i z výpovědi samotného odsouzeného, který připustil, že vozidlo řídil. Obvodní soud proto konstatoval, že je zbytečné zjišťovat, jak byla organizována hlídka policie. Soud dospěl k závěru, že tato skutečnost nemůže odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo trestu.
4. Městský soud v Praze poté zamítl stížnost proti usnesení obvodního soudu, s jehož argumentací se plně ztotožnil. Městský soud doplnil, že v případě návrhu na vyžádání si informací z Ministerstva spravedlnosti, týkajících se osoby znalce a jeho kárných postihů, se rovněž nejedná o důkaz dříve neznámý. Nevěrohodnost znalce namítal stěžovatel rovněž již v původním řízení a taky s těmito námitkami se soudy náležitě vypořádaly. Městský soud zdůraznil, že kárné postihy znalce nijak nesouvisí s projednávanou věcí stěžovatele. Stěžovatel ani žádnou spojitost s jeho případem netvrdí.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tvrdí, že obvodnímu soudu předložil dostatek nových skutečností a označil důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly odůvodnit nové rozhodnutí ve věci. Stěžovatel zejména namítá, že důkaz informací Ministerstva spravedlnosti o kárných postizích znalce dostatečně prokazuje potřebu zabývat se případem znovu. V této souvislosti poukazuje na to, že v původním řízení nebyl proveden revizní znalecký posudek, stejně jako odborné vyjádření soudního znalce vyhotovené ke znaleckému posudku údajně nevěrohodného znalce.
6. Ústavní soud k přezkumu rozhodnutí o (ne)povolení obnovy trestního řízení setrvale judikuje, že jeho úlohou není přezkoumat správnost původního rozhodnutí, napadeného návrhem na povolení obnovy řízení. Ani obecné soudy, tím méně Ústavní soud, nemohou v rámci řízení o povolení návrhu na obnovu řízení přezkoumávat napadené meritorní rozhodnutí, ani posuzovat otázku viny či trestu. Polemika stěžovatele se závěry, které učinily obecné soudy v řízení vedoucím k odsuzujícímu rozsudku, je tedy v řízení před Ústavním soudem v zásadě irelevantní (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2517/08 ).
7. Posouzení Ústavního soudu se tak může vztahovat pouze na to, zda soud rozhodující o povolení obnovy řízení rozhodl ústavně konformním způsobem, tedy zda návrh řádně projednal, odůvodnil a zda jeho právní závěry nejsou excesem či libovůlí. Zamítne-li obecný soud návrh na povolení obnovy řízení, je stěžejní zejména, zda dostatečně odůvodnil, proč nešlo o skutečnosti dříve neznámé, které by mohly odůvodnit jiné rozhodnutí o vině (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 2959/10 ).
8. Napadená rozhodnutí těmto ústavněprávním kritériím plně vyhovují a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.
9. Předně je třeba říci, že stěžovatel svou argumentaci sice správně zaměřuje na napadená rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení, svá tvrzení však přesto zakládá na argumentaci, kterou použil již v původním řízení, a která byla soudy již dostatečně vyvrácena.
10. Obecné soudy v napadených rozhodnutích srozumitelně vysvětlily, že důkazy navrhované stěžovatelem nejenže nemohou vést k jinému rozhodnutí o vině, ale nejde ani o nové skutečnosti (důkazy). Ty byly totiž navrhovány již v původním řízení, přičemž obecné soudy se s nimi v odsuzujících rozhodnutích pečlivě vypořádaly. Například, důkaz odborným vyjádřením znalce byl proveden ve veřejném zasedání v rámci řízení o odvolání již v nalézacím řízení.
11. Stěžovatel svou argumentaci nově doplňuje pouze výpisem o kárných postizích znalce. Obecné soudy v řízení o povolení obnovy řádně odůvodnily, že tato informace neměla a ani nemohla mít vliv na rozhodnutí o vině obžalovaného, protože se nejedná o kárná provinění znalce ve spojitosti se znaleckým posudkem vypracovaným v této věci. Nadto městský soud poznamenal, že tento znalec v oboru písmoznalectví je nadále zapsán v seznamech znalců vedených Ministerstvem spravedlnosti ČR.
12. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti ani nepředkládá žádnou ústavněprávní argumentaci; napadená rozhodnutí jsou plně v souladu s judikaturou Ústavního soudu. Neplyne z nich, že by soudy přistupovaly k návrhu předpojatě (nález sp. zn. I. ÚS 2517/08 ), naopak se návrhu na povolení obnovy řízení věnovaly podrobně.
13. Lze shrnout, že napadená rozhodnutí nejsou nijak svévolná, neodůvodněná ani vnitřně rozporná. Důvodům nepovolení obnovy řízení se obecné soudy dostatečně věnovaly v souladu s judikaturou Ústavního soudu.
14. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. listopadu 2024
Jan Wintr, v. r. předseda senátu