Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ENERGY GEM s. r. o., sídlem Alšova 1937/27, Český Těšín, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 907/2024-301 ze dne 19. června 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 232/2023-278 ze dne 18. října 2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 12 C 134/2021-240 ze dne 8. března 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky – Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 – Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka byla zúčastněnou osobou v rozsáhlém trestním řízení vedeném Krajským státním zastupitelstvím v Ostravě („krajské státní zastupitelství“) pod sp. zn. 1 KZN 4188/2016 a Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Moravskoslezského kraje, Odborem hospodářské kriminality, pod č. j. KRPT-262326/TČ-2016-070082 pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) a odst. 4 písm. a), b) a c) trestního zákoníku (ve znění účinném do 31.
1. 2019) a zločinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 a odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Trestné činnosti se měla od roku 2016 dopouštět skupina osob polské, české a ukrajinské státní příslušnosti prostřednictvím jimi ovládaných obchodních společností v Polské republice, České republice, Velké Británii, Kyperské republice a Bulharské republice, tyto osoby zastíraly převody peněz pocházejících z podvodného obchodování s minerálními oleji. Mezi tyto společnosti měla patřit i stěžovatelka ovládaná jedním z podezřelých, který je občanem Polské republiky.
3. V rámci prověřování byly v listopadu 2016 zajištěny peněžní prostředky podle § 79a odst. 1 trestního řádu na 14 bankovních účtech, z nichž jeden byl stěžovatelky. Stěžovatelčina ústavní stížnost proti zajištění peněžních prostředků byla usnesením sp. zn. II. ÚS 894/17 ze dne 9. května 2017 odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
4. Trestní stíhání bylo v prosinci 2017 předáno do Polské republiky a polskou prokuraturou vedeno pod sp. zn. RP I Ds.2.2016. Přípisem ze dne 12. ledna 2018 o tom peněžní ústavy informovalo krajské státní zastupitelství, současně jim sdělilo, že polská prokuratura rozhodla o uznání peněžních prostředků za věcné důkazy a že z rozhodnutí pro ně vyplývá povinnost převést zajištěné peněžní prostředky na konkrétní účet polské prokuratury; rozhodnutí polské prokuratury bylo přiloženo. Peněžní ústavy informovaly krajské státní zastupitelství v průběhu ledna a února roku 2018 o převedení prostředků na účty polské prokuratury. Stěžovatelky se týkala částka 12 709,09 PLN.
5. Stěžovatelka se proti postupu bránila ústavní stížností, které Ústavní soud vyhověl nálezem sp. zn. IV. ÚS 1355/18 ze dne 12. května 2020 (N 88/100 SbNU 63) a vyslovil, že popsaným postupem (tedy informováním peněžních ústavů a příkazem, aby převedly finanční prostředky stěžovatelky do Polské republiky) byla porušena stěžovatelčina ústavně zaručená základní práva. Dále Ústavní soud přikázal krajskému státnímu zastupitelství, aby se pokusilo obnovit stav před porušením základních práv žádostí o vrácení peněžních prostředků z Polské republiky.
6. V řízení před obecnými soudy, z něhož vzešla napadená rozhodnutí, se stěžovatelka domáhala náhrady škody, jež jí měla nesprávným úředním postupem krajského státního zastupitelství vzniknout. Celkem stěžovatelka požadovala 12 177 956 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka sestávala z dluhu vzniklého stěžovatelce (7 545 899 Kč) a ušlého zisku (4 632 057 Kč).
7. Obvodní soud pro Prahu 2 („obvodní soud“) napadeným rozsudkem žalobu zamítl a uložil stěžovatelce nahradit vedlejší účastnici náklady řízení. Vyšel z toho, že krajské státní zastupitelství se pokynem peněžním ústavům ze dne 12. ledna 2018 dopustilo nesprávného úředního postupu. Mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou však obvodní soud neshledal příčinnou souvislost. Dluh měl stěžovatelce vzniknout v roce 2016, ušlý zisk stěžovatelka vyčíslila od počátku roku 2017. Vzhledem k tomu, že nesprávný úřední postup byl z ledna 2018, nemohl mít vliv na dění v letech 2016 a 2017.
8. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze („městský soud“) napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu a uložil stěžovatelce nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení. Po skutkové i právní stránce se městský soud ztotožnil se závěry obvodního soudu. Poukázal též na (nevysvětlenou) absurditu tvrzení stěžovatelky, že zajištění částky ve výši přibližně 78 tisíc Kč mělo vést ke vzniku škody v řádu milionů Kč.
9. Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Otázky předložené stěžovatelkou v dovolání nemohly založit jeho přípustnost, neboť na těchto otázkách nebylo založeno rozhodnutí městského soudu. Naproti tomu závěr městského soudu, že nebyla dána příčinná souvislost, stěžovatelka relevantním způsobem nezpochybnila. Další stěžovatelčiny námitky nemohly založit přípustnost dovolání, neboť nesměřovaly k jedinému přípustnému dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci, popřípadě šlo o námitky jiných vad řízení, k nimž by mohl Nejvyšší soud přihlédnout pouze, bylo-li by dovolání přípustné z jiného důvodu.
10. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti soudům vytýká, že nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1355/18 odepřely jakýkoliv materiální efekt tím, že jí odmítly přiznat náhradu újmy, která jí vznikla nesprávným úředním postupem krajského státního zastupitelství. Stěžovatelka připomíná, že proti ní nikdy v žádném státě nebylo zahájeno trestní stíhání. Upozorňuje rovněž na vyjádření policejního orgánu založené v trestním spise, podle něhož je nepřiměřené zadržovat finanční prostředky bez zahájení trestního stíhání po dobu delší než rok. Stěžovatelka namítá, že unesla břemeno tvrzení, a proto jsou napadená rozhodnutí vadná, vycházela-li z opaku. Nejvyššímu soudu stěžovatelka vytýká, že její dovolání odmítl, ač ho podle ní měl projednat meritorně.
11. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a je přípustná. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
12. Stěžovatelčiny argumenty se ve významném rozsahu míjejí s argumentací, na které byla založena napadená rozhodnutí. Soudy nezpochybnily, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Zpochybnily, že mohl být příčinou tvrzené škody. Samotné zajištění finančních prostředků stěžovatelky přezkumem ústavnosti prošlo, Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti němu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
13. Ač má ústavní stížnost 32 stran, stěžovatelka ani v ní nevysvětlila, jak jí mohla pokynem krajského státního zastupitelství k zaslání částky ve výši přibližně 78 tisíc Kč do Polské republiky vzniknout škoda v řádu milionů Kč, ani to, jak mohlo ke vzniku škody z nesprávného úředního postupu dojít ještě předtím, než se krajské státní zastupitelství takového postupu dopustilo. Závěr obecných soudů, že mezi vzniklou škodou a nesprávným úředním postupem nebyla dána příčinná souvislost, a tudíž za uplatněnou škodu stát neodpovídá, nevykazuje prvky svévole a z ústavního hlediska obstojí.
14. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, neboť neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 5. listopadu 2024
Veronika Křesťanová v. r. předsedkyně senátu