Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti JUDr. Jana Štefka, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 1274/2025-729 ze dne 9. června 2025, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 17 Co 208/2024-704 ze dne 18. prosince 2024 a rozsudku Okresního soudu v Náchodě č. j. 0 P 57/2011-678 ze dne 25. července 2024, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel podal dne 27. 8. 2025 nadepsanou ústavní stížnost, která vykazovala vady v podobě absence povinného zastoupení advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel si byl vědom této vady, a proto požádal o poskytnutí přiměřené lhůty k jejímu odstranění. Ústavní soud stěžovateli následně k odstranění vad stanovil lhůtu 1 měsíce, přičemž jej poučil, že pokud vady neodstraní, ústavní stížnost může být odmítnuta. Tato výzva byla stěžovateli doručena 20. 9. 2025. Dne 14. 10. 2025 stěžovatel požádal o prodloužení lhůty s tím, že jím oslovený advokát nemohl pro střet zájmů zastoupení přijmout, a proto se stěžovatel obrátil s žádostí o ustanovení advokáta na Českou advokátní komoru.
Ústavní soud stěžovateli prodloužil lhůtu k odstranění vad o další měsíc výzvou doručenou stěžovateli dne 24. 10. 2025. Dne 18. 11. 2025 stěžovatel požádal o další prodloužení lhůty s vysvětlením, že o jeho žádosti Česká advokátní komora dosud nerozhodla. Ústavní soud vyčkal a dne 19. 1. 2026 telefonickým dotazem na Českou advokátní komoru zjistil, že stěžovatelova žádost byla dne 8. 1. 2026 zamítnuta.
2. Zákon o Ústavním soudu v § 72 odst. 3 stanoví k podání ústavní stížnosti dvouměsíční lhůtu, která je obecně plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Stěžovatel, jemuž bylo napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu doručeno už 30. 6. 2025, vyčkával takřka na samý konec dvouměsíční lhůty, aby podal ústavní stížnost, o níž věděl, že vykazuje vady (což sám zmínil, nadto se na Ústavní soud bez právního zastoupení neobrátil poprvé). Následně vyčkával na doručení výzvy Ústavního soudu (kterou si vyzvedl 10 dní poté, co byla k vyzvednutí připravena) a až poté začal situaci řešit oslovením advokáta. Tento advokát mu "při druhém setkání" dne 14. 10. 2025, sdělil, že jej zastupovat nemůže. Teprve následně, tedy tři a půl měsíce po doručení napadeného rozhodnutí, se stěžovatel obrátil na Českou advokátní komoru. Ústavní soud se přesto rozhodl vyčkat na to, zda stěžovateli přece jen Česká advokátní komora advokáta neurčí.
3. Nicméně ani do dnešního dne stěžovatel vady ústavní stížnosti neodstranil. Krom toho Ústavní soud zjistil, že Česká advokátní komora stěžovateli advokáta neurčila. Nezbývá proto než ústavní stížnost - která takřka sedm měsíců po počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti, tři měsíce po uplynutí původní výzvy a skoro dva měsíce po uplynutí lhůty prodloužené nadále vykazuje vady - odmítnout. Lze dodat, že stěžovatel v žádném ze svých podání Ústavnímu soudu ani netvrdil, že by mu poměry znemožňovaly si advokáta obstarat, naopak pro případ, že mu Česká advokátní komora nevyhoví, plánoval "zajistit si advokáta popř. sám". Na to ale měl již oněch zmiňovaných takřka sedm měsíců (podobně viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3498/25
ze dne 7. 1. 2026).
4. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro vady, které nebyly v určené lhůtě odstraněny, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. ledna 2026
Tomáše Langášek v. r.
soudce zpravodaj