Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Iva Tubla, zastoupeného JUDr. Ivem Palkoskou, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504/24, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 55 Co 61/2022 ze dne 13. 7. 2022, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Mgr. Lenky Pikalové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví stěžovatele a vedlejší účastnice vydal Městský soud v Praze (jako soud odvolací) rozsudek č. j. 55 Co 61/2022-590 ze dne 6. 4. 2022. Písemné vyhotovení rozsudku se co do výroku II a jeho odůvodnění lišilo od ústně vyhlášeného znění. Jak uvádí stěžovatel a plyne i z napadeného usnesení, zatímco vyhlášen byl výrok II ve znění, podle kterého je vedlejší účastnice (žalobkyně) povinna zaplatit stěžovateli (žalovanému) 6 812 Kč, podle písemného vyhotovení výroku II takto vyhlášeného rozsudku je naopak stěžovatel povinen zaplatit vedlejší účastnici 24 780,25 Kč. Uvedený nesoulad vysvětluje městský soud v bodě 17 písemného odůvodnění rozsudku tak, že „při přípravě vyhlášení rozsudku došlo k zjevné nesprávnosti, když namísto uvedené částky placené žalovaným bylo uvedeno, že žalobkyně žalovanému zaplatí 6 812 Kč. Došlo k tomu záměnou za jinou variantu vypořádání, jež nakonec nebyla přijata.
Proto má v této části rozsudek povahu opravného usnesení dle § 164 o. s. ř.“
2. Na doručení písemného vyhotovení rozsudku uvedeného znění reagoval stěžovatel návrhem na jeho opravu, kterým se domáhal, aby bylo písemné vyhotovení rozsudku uvedeno do souladu s jeho vyhlášeným zněním, jímž je soud od toho okamžiku vázán (§ 156 odst. 3 o. s. ř.). Napadeným usnesením odvolacího soudu byl takto koncipovaný návrh stěžovatele na opravu rozsudku zamítnut s odůvodněním, že důvody opravy písemného vyhotovení jsou v něm vysvětleny; mají-li účastníci podle odvolacího soudu za to, že rozhodl věcně nesprávně, lze případnou nápravu zjednat toliko na základě mimořádného opravného prostředku. Neboť domníval-li se stěžovatel, že oprava výroku provedená odvolacím soudem bez návrhu byla nad rámec § 164 o. s. ř., platilo by podle odvolacího soudu totéž i pro jeho požadavek na opravu, kterému proto nevyhověl.
3. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“). Podána byla včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem (srov. § 30 odst. 1 a § 72 a násl. téhož zákona); není však přípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
4. Lze přisvědčit stěžovatelovu tvrzení, že proti samotnému napadenému usnesení nemá k dispozici jiný prostředek ochrany svých práv. Jelikož však návrh na opravu (podle stěžovatele ultra vires opraveného rozsudku) nepředstavuje efektivní prostředek nápravy namítaného procesního (a případně i hmotněprávního) pochybení odvolacího soudu, nezbývá Ústavnímu soudu než odmítnout i ústavní stížnost jako podanou mimo linii opravných prostředků, kterými bylo možné tvrzené vady zhojit. Navzdory zjevnému pochybení odvolacího soudu v postupu vytvářejícím nesoulad mezi zněním ústního vyhlášení rozsudku a jeho písemným vyhotovením je totiž třeba přisvědčit jeho závěru vyjádřenému v napadeném usnesení, podle kterého bylo nápravu možné zjednat jedině cestou mimořádného opravného prostředku proti rozsudku ve věci samé (dovolání), jehož využití měl stěžovatel i podle poskytnutého poučení k dispozici.
5. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. září 2022
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj