Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. Jana Bičiště a 2. Mgr. Adély Liškové, obou zastoupených JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem Na Perštýně 362/2, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2025 č. j. 91 Co 79/2025-962, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Ing. Marcely Vítovcové a Adama Bičiště, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 5 schválil smír mezi vedlejší účastnicí a právním předchůdcem stěžovatelů v řízení o určení vlastnictví. Stěžovatelé se proti tomuto rozhodnutí odvolali. Městský soud v Praze však dospěl k závěru, že odvolání není přípustné podle § 202 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu.
2. Stěžovatelé podávají proti usnesení městského soudu ústavní stížnost. Tvrdí, že odvolání mělo být přípustné, což výslovně plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2024 č. j. 33 Cdo 1054/2024-872, vydaného ve věci stěžovatelů, přičemž městský soud ani neodůvodnil, proč se od těchto závěru Nejvyššího soudu odchýlil. Stěžovatelé dále v ústavní stížnosti uvádějí, že jediným přípustným opravným prostředkem proti usnesení městského soudu je žaloba pro zmatečnost, kterou podali současně s ústavní stížnosti.
Stěžovatelé tedy podávají ústavní stížnost "z procesní opatrnosti". Stěžovatelé dále tvrdí, že v řízení dochází ke značným průtahům - řízení trvá již 9 let a městský soud svévolně nerespektoval závěr Nejvyššího soudu o tom, že odvolání proti usnesení o schválení smíru je za této situace přípustné, čímž opět řízení protáhl. Stěžovatelům tak vzniká majetková újma v důsledku toho, že se nadále vede řízení o pozemky v hodnotě desítek až stovek milionů, které nyní nelze plnohodnotně užívat ani prodat.
3. Stěžovatelé v bodech 33 až 55 ústavní stížnosti předkládají závažné námitky, týkající se toho, že městský soud údajně neměl jejich odvolání odmítnout jako nepřípustné, ale měl ho věcně projednat. Ústavní soud se však těmito námitkami (alespoň v této fázi řízení) nemůže zabývat; ústavní stížnost je nepřípustná. Jak totiž stěžovatelé sami uvádějí, podali ve věci žalobu pro zmatečnost s totožnou argumentací. Je to tedy obecný soud (konkrétně v posuzované věci patrně ten, jehož rozhodnutí bylo napadeno, srov. § 235a odst. 1 věta druhá občanského soudního řádu), který o jejich námitkách bude rozhodovat, a který žalobu pro zmatečnost projedná. Ústavní soud, veden zásadou subsidiarity, by neměl zasahovat do běžících řízení před obecnými soudy, v nichž mohou být, byť jen potenciálně, napraveny tvrzené vady protiústavnosti (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1976/25 ).
4. Jak uvádí komentářová literatura, z dikce § 229 odst. 4 občanského soudního řádu bez pochybností vyplývá, že důvodem žaloby pro zmatečnost je i chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr soudu o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno [Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (3. aktualizace). Beck-online, 2024, komentář k § 229, marg. č. 30]. Pokud tedy městský soud při odmítnutí odvolání skutečně pochybil (což Ústavní soud nemůže nyní předjímat), stěžovatelům se dostane nápravy v řízení o žalobě pro zmatečnost, kterou podali, jelikož jimi uplatněné námitky do zmatečnostních důvodů zřejmě spadají. I z tohoto důvodu není na místě, aby Ústavní soud nyní výjimečně zasahoval do běžícího řízení, jelikož nic nenasvědčuje tomu, že by žaloba pro zmatečnost měla být objektivně ze zákona nepřípustná.
5. Ústavní soud v tomto případě ani nemůže uplatnit výjimku z nepřípustnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. I kdyby totiž v řízení jako celku docházelo ke značným průtahům, citované ustanovení míří pouze na průtahy v řízení o podaném opravném prostředku. Jinak řečeno, stěžovatelé by se mohli domáhat "odpuštění" podmínky vyčerpání opravných prostředků jen v tom případě, kdy by docházelo ke značným průtahům v samotném řízení o podané žalobě pro zmatečnost. Nic takového však v posuzované věci nenastalo a stěžovatelé to ani netvrdí.
6. Ústavní stížnost je proto nyní podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. listopadu 2025
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj