Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. I., zastoupené Mgr. Jaroslavem Liškou, advokátem, sídlem Domažlická 800, Klatovy, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. září 2021 č. j. 16 Co 175/2021-636, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soud v Brně a přednostní projednání věci, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a nezletilé M. K., zastoupené opatrovníkem městem B. a M. K., zastoupeného Mgr. Ing. Alešem Martínkem, advokátem, sídlem Heršpická 813/5, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 8. 9. 2021 č. j. 16 Co 175/2021-636, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 7. 2021 č. j. 5 P 95/2010-603. Předmětem řízení byl návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření o udělení souhlasu za M. K., otce nezletilé M. K., se změnou bydliště a školy nezletilé. Krajský soud uložil matce, aby nezletilou M. navrátila do jejího původního bydliště v B., a aby ji rovněž navrátila do školského zařízení - Základní školy B.
2. Stěžovatelka tvrdila, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení práva na spravedlivý proces zaručené v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 38 odst. 2 Listiny, v čl. 6 a čl. 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, v čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech ve spojení se zásahem do soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny na péči a výchovu dítěte dle čl. 32 odst. 4 Listiny.
3. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplynulo, že dne 17. 6. 2021 podala stěžovatelka u Okresního soudu ve Vyškově návrh na zahájení řízení o udělení souhlasu za otce nezletilé ve věci změny bydliště a školského zařízení. Žádost o přestup nezletilé byla podána u Základní školy a Mateřské školy Š., příspěvková organizace. Rozhodnutím ze dne 29. 6. 2021 č. j. 513/21/ZŠ byla nezletilá přijata na školní rok 2021/2022. K odvolání otce nezletilé bylo dne 31. 8. 2021 č. j. 631/21/ZŠ zrušeno rozhodnutí a dne 1. 9. 2021 nebylo nezletilé umožněno nastoupit do uvedené školy. Rozhodnutí Základní školy a Mateřské školy Š. bylo následně potvrzeno Krajským úřadem plzeňského kraje usnesením ze dne 5. 10. 2021 č. j. ZN/1807/ŠMS/21.
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že pravomocné rozhodnutí krajského soudu je v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé a v důsledku toho bylo zasaženo do jejích základních práv. Nezletilá M. se má navrátit do jejího původního bydliště v B., ačkoli již byl rodinný dům prodán. Stěžovatelka poukázala na její rodinnou situaci, že s manželem a druhou dcerou A. I. bydlí v obci J. a navštěvuje Základní školu ve Š. V důsledku rozhodnutí krajského soudu jí nebude umožněno plnohodnotně pečovat o obě své dcery a vést rodinný život, nebo bude nucena změnit svoji bytovou situaci.
Byla by nucena zakoupený dům prodat, či najít jiné bydlení v B. a přestěhovat celou rodinu zpět, a to z důvodu zachování styku otce s nezletilou. Stěžovatelka poukazuje na to, že je srozuměna s tím, že dopravování nezletilé ke styku s otcem může jít k její tíži. Stěžovatelka se domnívá, že krajský soud, podle jejího přesvědčení, nedostál požadavkům, které jsou kladeny na odůvodnění soudního rozhodnutí, neboť rozhodnutí vykazuje zjevné znaky nedostatečnosti a nepřezkoumatelnosti. Stěžovatelka v této souvislosti zdůrazňuje, že jde o zcela výjimečnou situaci spojenou se zcela výjimečnými důsledky pro nezletilou M.; rozhodnutí podle jejího názoru nebylo učiněno v nejlepším zájmu dítěte a došlo k porušení čl.
3 Úmluvy o právech dítěte. Soudní rozhodování by proto mělo být podrobeno zvýšeným nárokům a v řízení u krajského soudu ani orgány OSPOD nebyl zjišťován názor a stanovisko nezletilé v rozporu s čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte, přestože měla 14 let, a dále odkázala na judikaturu Ústavního soudu v obdobné věci ( sp. zn. IV. ÚS 827/18 , sp. zn. I. ÚS 3425/19 , sp. zn. III. ÚS 1625/20 , sp. zn. Pl. ÚS 16/09 , sp. zn. III. ÚS 3489/13 a
).
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti označuje usnesení krajského soudu jako překvapivé, svévolné, neboť jím došlo k extrémnímu porušení práva na spravedlivý proces porušující zásady rovnosti účastníků řízení. Usnesením krajského soudu ve formě předběžného opatření bylo bez jakéhokoli legitimního důvodu zasaženo do poměrů upravených pravomocným rozhodnutím, proto stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud nálezem napadené usnesení zrušil. Stěžovatelka současně navrhla, aby Ústavní soud podle § 39 a § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu rozhodl o přednostním projednání ústavní stížnosti a odložil vykonatelnost usnesení krajského soudu do doby, než bude rozhodnuto o ústavní stížnosti. II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Procesně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena advokátem dle § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, pokud směřuje proti usnesení krajského soudu, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
15. Ústavní soud k uvedenému uvádí, že k přezkumu soudních rozhodnutí vydaných v rodinných věcech upravených občanským zákoníkem přistupuje obzvláště restriktivně. Konstantně přitom judikuje, že klíčovým kritériem, které soudy musejí brát při rozhodování obecně ve věcech péče o děti v potaz, je nejlepší zájem dítěte, který je však definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci dítěte. Je proto primárně úkolem opatrovnických soudů, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí).
Jsou to totiž právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně, s odkazem na konkrétní právní normy (popř. i judikaturu soudů), přezkoumatelné a logické odůvodnění, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní [srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 25.
2. 2020 sp. zn. II. ÚS 2925/19 ); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
16. Pokud jde o vymezení ústavněprávních kritérií týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilému dítěti, včetně jejich zatímní úpravy prostřednictvím nařízených předběžných opatření, Ústavní soud poukazuje dále např. na nález ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09
(N 32/56 SbNU 363); nález ze dne 18. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 266/10
(N 165/58 SbNU 421). Přitom zdůrazňuje zatímní charakter napadeného rozhodnutí.
17. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného soudního rozhodnutí krajského soudu o předběžném opatření, kterým uložil stěžovatelce, aby nezletilou M. navrátila do jejího původního bydliště v B., a aby ji rovněž navrátila do školského zařízení - Základní školy B., a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
18. Ústavní soud předně podotýká, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy. V souzené věci není pochyb o tom, že pro výsledek řízení o návrhu o vydání předběžného opatření k nahrazení souhlasu rodiče měla podstatný vliv skutečnost, že stěžovatelka bez předchozího souhlasu otce změnila bydliště nezletilé. Stěžovatelka podala dne 17. 6. 2021 návrh k okresnímu soudu na udělení souhlasu za otce ke změně jejího bydliště a změně školského zařízení, kam má nezletilá nastoupit od září roku 2021.
Stěžovatelka přitom neuvedla, že již došlo k přestěhování, ani zda informovala otce a požádala jej o souhlas. Vedlejší účastník se dne 3. 7. 2021 dostavil pro nezletilou dceru za účelem jejich řádného kontaktu do místa dosavadního bydliště a zjistil, že zde již bydlí neznámí lidé, proto se domáhal zvrácení tohoto stavu prostřednictvím návrhu na předběžné opatření 12. 7. 2021. Vedlejší účastník je přesvědčen, že zmíněná svévolná změna bydliště nezletilé ze strany stěžovatelky je účelová a musí být zhojena navrácením do původního stavu, ale to bude věcí obecného soudu, aby rozhodl v nejlepším zájmu nezletilé.
19. Jak již upozornil krajský soud v napadeném usnesení, z dosavadních řízení ve věci péče o nezletilou M. je zřejmé, že stěžovatelka dlouhodobě nedůvodně a bez objektivně uznatelného důvodu znemožňuje otci v jeho pravidelném kontaktu s nezletilou dcerou, aniž by respektovala pravomocná a vykonavatelná rozhodnutí o úpravě styku s nezletilou. Stěžovatelka tím porušuje povinnosti plynoucí pro ni z vykonatelného rozhodnutí, ale zároveň nerespektuje práva otce a dítěte plynoucí z Úmluvy o právech dítěte a Listiny, zaručující právo otce jako druhého rodiče se podílet na další výchově nezletilé a současně i právo dcery být v pravidelném kontaktu s druhým rodičem. Postavení otce musí být z hlediska zájmů obou rodičů rovnocenný.
20. Výše uvedené odůvodnění krajského soudu pokládá Ústavní soud vzhledem k právě řečenému za racionální a srozumitelné. Tím spíše tyto úvahy platí i pro rozhodování Ústavního soudu, tedy s plynutím času, kdy rozhodování u okresního soudu ve věci samé k návrhu stěžovatelky může trvat vzhledem k okolnostem poměrně dlouho. Nelze do doby, než bude rozhodnuto o souhlasu za otce nezletilé, aprobovat protiprávní jednání stěžovatelky, která jednostranně v neprospěch otce i nezletilé zneužila svoji rodičovskou odpovědnost, kdy ve významné věci nezletilého dítěte (§ 887 odst. 1 a 2 občanského zákoníku) rozhodla úplně sama bez ingerence druhého rodiče. Předmětem řízení ve věci samé se obecné soudy pokusí nalézt takové řešení, které by bylo vůči všem zúčastněným spravedlivé a ideální pro nezletilou zároveň.
21. Ústavní soud přitom nepřehlédl, že konfliktní stav nastal v prvé řadě v důsledku jednostranného jednání stěžovatelky - matky nezletilé a který se otci nepodařilo zvrátit. Takové jednání stěžovatelky nelze jakkoli akceptovat ani tolerovat. Tímto jednáním by mohlo fakticky dojít k definitivnímu zpřetrhání citových vazeb mezi otcem a nezletilou dcerou a v podstatě by tím byl i znemožněn jakýkoli pravidelný osobní kontakt mezi nimi. Ústavní soud přisvědčil závěrům krajského soudu, že zde existovala naléhavá potřeba navrhované zatímní úpravy právních poměrů účastníků spočívající v návratu nezletilé do jejího původního bydliště i školského zařízení, které navštěvovala. V opačném případě hrozilo trvalé odcizení nezletilé od otce a takový stav není v zájmu nezletilé.
22. Ústavní soud přiznal jistou relevanci námitce stěžovatelky, která poukázala na to, že nebylo zjišťováno stanovisko nezletilé v řízení o předběžném opatření s ohledem na rozumovou úroveň a věk nezletilé. Krajský soud přihlédl k tomu, že v řízení o předběžném opatření není prováděno dokazování v plném rozsahu s ohledem na krátké lhůty a obsah spisu, kdy matka nepřímo s nezletilou manipuluje, přičemž v rámci znaleckého zkoumání byly zjištěny dílčí znaky syndromu zavrženého rodiče, v důsledku toho by vyjádření nezletilé asi ani nebylo objektivní. Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem krajského soudu nedošlo k zásahu do práv nezletilé zaručených Úmluvou o právech dítěte a argumentace stěžovatelky judikaturou Ústavního soudu není přiléhavá.
23. Z výše uvedených důvodů ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Pro postup dle § 39 zákon o Ústavním soudu neshledal Ústavní soud relevantní důvody. Ze stejných důvodů nevyhověl návrhu na odklad vykonatelnosti dle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, o němž nerozhodoval samostatným usnesením.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. ledna 2022
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu