Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele F. Z., zastoupeného JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem, sídlem Jiráskova 378, Dobřichovice, proti vyrozumění Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení, č. j. KRPA-175981-65/TČ-2022-000093 ze dne 18. prosince 2023 a vyrozumění státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze č. j. 4 KZN 113/2022-108 ze dne 15. července 2024, s návrhem na vyloučení vyšetřovatelky Policie České republiky, kpt. Mgr. Moniky Tomancové, z projednávání věci, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených vyrozumění s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 3, 4 a čl. 9 odst. 2 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 10, 11, 26, 33, 36 a 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, čl. 8, 13, 19, 34, 41 a 53 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), čl.
1 a 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 1 Protokolu č. 12 k Úmluvě. Stěžovatel dále požaduje, aby Ústavní soud přikázal Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie hl. města Prahy a Městskému státnímu zastupitelství v Praze "nepostupovat ve věci trestního oznámení stěžovatele ze dne 27. 3. 2022 prostřednictvím tzv. 'vyrozumění' a zajistit řádné prověření všech skutečností uvedených v tomto trestním oznámení v rámci přípravného trestního řízení". Stěžovatel rovněž ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu žádá o přednostní projednání své věci a podle § 37 téhož zákona žádá, aby "byl z projednávání vyloučen vyšetřovatel policie České republiky, kpt.
Mgr. Monika Tomancová z důvodu dlouhodobé nečinnosti ve věci".
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel dne 27. března 2022 podal trestní oznámení "ve věci podezření ze spáchání trestných činů v probíhajícím konkurzu sp. zn. 92 K 96/95, vedeného u Městského soudu v Praze (úpadce F. Z.)". Napadeným vyrozuměním Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení ("policejní orgán") byl stěžovatel informován, že podání bylo uloženo bez dalšího opatření, neboť nebyly zjištěny skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, a odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení.
Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ("městské státní zastupitelství") vyrozuměním č. j. 4 KZB 113/2022-89 ze dne 25. dubna 2024 stěžovatele informoval, že postup policejního orgánu vyhodnotil jako správný. Vyrozuměním státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze ("vrchní státní zastupitelství") byl stěžovatel informován, že na základě jeho podnětu k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o státním zastupitelství"), byl státnímu zástupci městského státního zastupitelství uložen pokyn k odstranění nedostatků spočívajících v absenci řádného odůvodnění aprobovaného postupu policejního orgánu.
3. Napadeným vyrozuměním státního zástupce městského státního zastupitelství byl stěžovatel informován, že v návaznosti na pokyn vrchního státního zastupitelství bylo policejnímu orgánu uloženo doplnit šetření a opatřit konkrétní dokumenty, a to do konce září 2024. Státní zástupce v napadeném vyrozumění uvedl, že až po provedení uložených úkonů a vyhodnocení takto doplněných podání bude rozhodnuto o dalším postupu ve věci, přičemž zmíněna byla i možnost zahájení úkonů trestního řízení.
4. Stěžovatel spatřuje porušení výše uvedených ústavně zaručených práv v tom, jak orgány činné v trestním řízení přistupují k vyřizování jeho trestního oznámení. Tvrdí, že se tyto orgány po celou dobu dvou let snaží celou kauzu "smést ze stolu". Poukazuje na některé okolnosti, kterým podle něj státní zástupce městského státního zastupitelství nevěnoval pozornost. Má za to, že orgány činné v trestním řízení postupovaly laxně a v rozporu s jeho právem na účinné vyšetřování.
5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou.
6. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).
7. Z citovaných ustanovení vyplývá, že ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, a Ústavní soud může zasáhnout až v případě věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících dané řízení.
8. V posuzované věci nejsou splněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti hned ze dvou důvodů. V prvé řadě řízení iniciované trestním oznámením stěžovatele ještě doposud nebylo ukončeno. Jak bylo uvedeno, napadeným vyrozuměním byl stěžovatel informován o tom, že policejnímu orgánu byly uloženy pokyny směřující k doplnění šetření, tedy k dalšímu objasnění věci, s cílem opatřit podklady pro rozhodnutí o dalším postupu. Lhůta ke splnění těchto pokynů byla stanovena do konce září 2024, takže v době podání ústavní stížnosti stále běžela. Jistě tedy nelze hovořit o tom, že by v daném případě šlo o pravomocně ukončenou věc, když navíc až po doplňujících šetřeních má být rozhodnuto o dalším postupu (viz výše bod 3).
9. Druhý důvod nepřípustnosti ústavní stížnosti vyplývá z toho, že stěžovatel nevyužil (alespoň to nijak nezmiňuje) možnost podat proti napadenému vyrozumění státního zástupce městského státního zastupitelství podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona o státním zastupitelství. Takový podnět je podle judikatury Ústavního soudu obecně přijímán jako účinný procesní prostředek k ochraně práv [srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2166/14 ze dne 28. srpna 2014 (U 14/74 SbNU 623), sp. zn. I. ÚS 34/19 ze dne 14. února 2019, sp. zn. I. ÚS 1511/23 ze dne 26. července 2023, sp. zn. IV. ÚS 2120/24 ze dne 8. srpna 2024 aj.; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. To znamená, že stěžovatel nevyužil všech opravných prostředků, které mu zákon k ochraně práv poskytuje.
10. V souvislosti s návrhem stěžovatele, aby Ústavní soud rozhodl o vyloučení kpt. Mgr. Moniky Tomancové z projednávání věci, Ústavní soud podotýká, že § 37 zákona o Ústavním soudu, na který stěžovatel v této souvislosti odkazuje, se týká vyloučení soudců Ústavního soudu z projednávání a rozhodování věci, nikoli vyloučení osob činných u orgánů veřejné moci z projednávání věcí, jichž se týká ústavní stížnost. K rozhodování o takovém návrhu stěžovatele tedy není Ústavní soud příslušný (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3062/21 ze dne 26. dubna 2022 či sp. zn. IV. ÚS 3065/12 ze dne 2. ledna 2013). Ústava ani zákon nezmocňují Ústavní soud ani k tomu, aby orgánům činným v trestním řízení dával příkazy ohledně konkrétní formy jejich postupu či míry objasnění určité věci, jak se domáhá stěžovatel. Ani o tomto (výše specifikovaném) návrhu proto Ústavní soud není příslušný rozhodovat.
11. Z důvodů shora uvedených Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl. V rozsahu, ve kterém byla napadena vyrozumění policejního orgánu a státního zástupce městského státního zastupitelství, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný, ve zbytku podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu pro svou nepříslušnost. O žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti podle § 39 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud pak již (výslovně) nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 30. září 2024
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka