Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele V. I., zastoupeného doc. JUDr. Tomášem Gřivnou Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 1044/23, proti příkazu k domovní prohlídce č. j. 6 Nt 332/2014-6 a příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. 6 Nt 333/2014-4, vydaným Okresním soudem v Českých Budějovicích dne 10. 12. 2014, a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel pro tvrzené porušení ústavně zaručených práv - práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na nedotknutelnost obydlí, garantovaného čl. 12 odst. 1 Listiny, práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny a práva na respektování soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecného soudu (příkazů k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků). Současně požadoval, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky pokračovat v porušování základních práv stěžovatele podle čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Listiny a aby uložil Policii České republiky povinnost vydat stěžovateli věci zabavené při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků (specifikované v protokolech o provedení prohlídek).
2. Stěžovatel čelí podezření ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v rozhodném znění (dále jen "tr. zák."), a zločinu zpronevěry ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 k § 206 odst. 1 a odst. 5 písm. a) tr. zák.
3. Příkazem vydaným soudcem Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 10. 12. 2014 pod č. j. 6 Nt 332/2014-6 byla k návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství nařízena domovní prohlídka, a to bytu č. X1 na adrese P., který užívá k bydlení podezřelý V. I. Domovní prohlídka byla provedena dne 15. 12. 2014 pracovníky Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, ve spolupráci s Vojenskou policií (viz protokol o provedení domovní prohlídky č. j. UOOZ-2690/TČ-2014-290020).
4. Příkazem vydaným soudcem Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 10. 12. 2014 pod č. j. 6 Nt 333/2014-4 byla k návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků, a to kanceláře ředitele Vojenského technického ústavu, s. p., se sídlem v Praze 9, kterou využívá k výkonu pracovních povinností podezřelý V. I., v pozici ředitele Vojenského technického ústavu, s. p. Prohlídka jiných prostor a pozemků byla dne 15. 12. 2014 provedena pracovníky Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, a to ve spolupráci s Vojenskou policií (viz protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků č. j. UOOZ-2690/TČ-2014-290020).
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je oprávněn pouze v případě, kdy tyto svými rozhodnutími (anebo jinak) porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje jen taková interpretace a aplikace práva, jež se ocitla ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti. Pochybení dosahující ústavněprávní intenzity a zásah do základních práv stěžovatele Ústavní soud v řešené věci neshledává.
8. V judikatuře Ústavního soudu je zastávána doktrína minimalizace zásahů do postupu a rozhodování orgánů činných v přípravném trestním procesu. Orgány činné v trestním řízení (zejména obecné soudy) mají nejlepší předpoklad pro posouzení přiměřenosti prováděného úkonu, a Ústavnímu soudu pak zásadně nepřísluší ex post posuzovat oprávněnost jejich úvah a závěrů. Ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů veřejné moci v rámci přípravného trestního řízení nachází uplatnění pouze v případech relevantního porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu a zákonnému procesnímu rámci. Jak vyplývá z trestního řádu, rozhodující obecný soud se u nařizování úkonů zasahujících základní práva osob v přípravném řízení pohybuje vždy toliko v rovině pravděpodobnosti a vyvažování ohrožených zájmů. Ústavní soud by v tomto směru mohl na ochranu základních práv a svobod domovní prohlídkou (a prohlídkou jiných prostor a pozemků) dotčených osob zasáhnout jen tehdy, došlo-li by v odůvodnění předmětných příkazů ke zjevnému excesu; tedy například, pokud by z příkazů bylo zřejmé, že se soud poměřováním zájmů vůbec nezabýval nebo vyslovené úvahy postrádají racionálnost.
9. Domovní svoboda jako ústavně zaručené právo plynoucí z ustanovení čl. 12 Listiny svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně garantovanými právy dotváří osobnostní sféru osoby. Průlom do ochrany domovní svobody, umožněný právním řádem v případě domovní prohlídky pro účely trestního řízení, je výjimkou, která vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených předpokladů její přípustnosti [viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 1997
sp. zn. III. ÚS 287/96
(N 62/8 SbNU 119)]. Před vydáním příkazu k domovní prohlídce je tak nezbytné pečlivě zkoumat, zda jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky. Obecný soud musí důvody k nařízení domovní prohlídky v odůvodnění příkazu zřetelně vyložit. V souzeném případě Ústavní soud konstatuje, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán v souladu se zákonem, byl řádně odůvodněn, a nebylo tedy zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Nelze dovodit, že by se rozhodující orgán činný v trestním řízení nezabýval věcí dostatečně. Shodný závěr je možno přijmout ve vztahu k příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků. Z odůvodnění příkazů k prohlídkám se podává srozumitelný nástin trestné činnosti, jež je prověřována, a jsou uvedeny věci důležité pro trestní řízení, o kterých bylo dáno důvodné podezření, že se v označených prostorách nacházejí.
10. K námitce stěžovatele, že nebyla řádně odůvodněna neodkladnost domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků, připomíná Ústavní soud svou ustálenou judikaturu, podle níž neodkladnost procesního úkonu musí být z odůvodnění příkazů k prohlídkám seznatelná alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009
sp. zn. I. ÚS 536/06
(N 100/53 SbNU 263) a ze dne 25. 8. 2008
sp. zn. IV. ÚS 1780/07
(N 147/50 SbNU 297)]. Dochází-li k domovním a jiným prohlídkám v počátcích trestního řízení (ve stadiu prověřování) za hrozícího prodlení jako k neodkladným či neopakovatelným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění soudních příkazů přemrštěné nároky. Odůvodnění dotčených příkazů k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků jako neodkladných procesních úkonů tedy ve smyslu ústavních kautel obstojí. Po posouzení ústavní stížností napadených příkazů Ústavní soud dospěl k závěru, že obsahově vyhovují požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudního rozhodnutí. Nadto je nutno uvést, že zabavené věci mohou mít alespoň eventuální souvislost s trestním řízením, a proto nelze jejich zajištění (jiný zásah orgánu veřejné moci) považovat za neadekvátní.
11. Uvádí-li stěžovatel, že Okresní soud v Českých Budějovicích nebyl místně příslušný k vydání příkazů k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků, Ústavní soud konstatuje, že ani tato námitka není způsobilou oprávnit zásah do činnosti orgánu veřejné moci. V ustanovení § 26 trestního řádu je určena příslušnost soudu pro provádění úkonů v přípravném řízení, a to tak, že příslušný je soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který podal návrh na vykonání úkonu. Pokud návrh podává vyšší státní zastupitelství, mj. Vrchní státní zastupitelství v Praze, judikatura připouští podání návrhu u kteréhokoli okresního (nebo obvodního) soudu v obvodu jeho působnosti, nikoli tedy toliko u obvodního soudu, v obvodu kterého má sídlo (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2013
sp. zn. II. ÚS 445/13
). K příslušnosti státního zastupitelství je možno odkázat mj. na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2012
sp. zn. IV. ÚS 3627/12
, ve kterém byl vysloven závěr, že ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny nelze vykládat natolik extenzivně, že by bylo garantováno i právo na zákonného státního zástupce, a to z důvodu odlišnosti postavení státního zástupce v trestním procesu, které má nejudiciální charakter.
12. Porušení stěžovatelem vypočtených ústavně garantovaných práv a svobod Ústavním soudem shledáno nebylo, a proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu