Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
I. ÚS 262/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů ing. B.K. a T.K., zastoupených advokátkou JUDr. B.F., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 1997, č.j. 12 Co 89/97-155, t a k t o
Ústavní stížnost se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 9. 1996, č.j. 15 C 38/92-125, byli žalovaní (S. a B.D.) uznáni povinnými uzavřít se žalobci (stěžovateli) dohodu o vydání ideální poloviny domu se stavební parcelou č. 890 a polovici zahrady parcely č. 891, vše zapsáno na LV č. 822 pro obec k.ú. R. u SG pro hlavní město Prahu (dále jen "předmětné nemovitosti"). Zároveň byli žalovaní uznáni povinnými nahradit stěžovatelům náklady řízení ve výši 4 410 Kč. 1 I. ÚS 262/97
Citovaným rozsudkem městského soudu byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že žaloba stěžovatelů, aby žalovaní byli uznáni povinnými s nimi uzavřít dohodu o vydání předmětných nemovitostí, byla zamítnuta a stěžovatelům bylo uloženo nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 5 950 Kč. Tento rozsudek stěžovatelé napadli ústavní stížností v níž uvedli, že jím bylo porušeno jejich základní právo vlastnit majetek, zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 36 odst. 1 Listiny, upravující právo na soudní ochranu, čl.
95 odst. 1 Ústavy, podle něhož je soudce při rozhodování vázán zákonem a konečně čl. 90 Ústavy, podle kterého jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30.
7. 1997 Ústavní soud zjistil, že v souzené věci podali stěžovatelé dne 23. 6. 1997 dovolání a spis byl dne 30. 7. 1997 postoupen Nejvyššímu soudu ČR. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Z obsahu spisu vyplývá, že napadený rozsudek městského soudu změnil rozsudek obvodního soudu ve věci samé, neboť práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná (srov. B/D/M: Občanský soudní řád - komentář, 2.
vydání, C.H. Beck, Praha 1996). Zákonný dovolací důvod v této věci tedy naplněn byl. Podané dovolání je proto nutno považovat 2
I. Ú5 262/97 za procesní prostředek ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. např. Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, C.H. Beck Praha 1995, str. 311). Podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. jsou tedy splněny. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) citovaného zákona]. Po uč e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.