Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Adnar deluxe s.r.o., sídlem Zaječice 322, Zaječice, zastoupené JUDr. Petrem Šádou, advokátem, sídlem Bořice 65, Bořice, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 39/2024-1814 ze dne 27. 6. 2024, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a 1) Ing. Davida Jánošíka, Gočárova 1105/36, Hradec Králové, jako správce konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., a 2) Boženy Minářové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení pro porušení svého práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Někdejší správce konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s. se proti vedlejší účastnici 2) domáhal zaplacení částky 345 828 Kč s příslušenstvím jako nezaplacené kupní ceny za pletací příze dodané podle kupních smluv (vedeno pod sp. zn. 57 Cm 83/2009). Procesní předchůdkyně stěžovatelky se současně žalobou domáhala proti vedlejší účastnici 2) a někdejšímu správci konkursní podstaty úpadce zaplacení téže částky s odůvodněním, že pletací příze náležely do jejího vlastnictví, přestože byly zahrnuty do konkursní podstaty úpadce. Krajský soud v Hradci Králové obě řízení spojil ke společnému řízení, které bylo následně vedeno pod sp. zn. 44 Cm 230/2009.
3. Procesní předchůdkyně stěžovatelky později vzala svou žalobu na zaplacení výše uvedené částky zpět s tím, že vedlejší účastnice 2) jí pletací příze vydala (v návaznosti na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2010 č. j. 42 Cm 91/2005-420, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 2011 č. j. 13 Cmo 214/2010-463). Krajský soud však rozhodl, že zpětvzetí není účinné, a to s ohledem na nesouhlas správce konkursní podstaty úpadce.
4. Soudní spor se dále vyvíjel, mj. došlo k vyloučení části věci k samostatnému projednání (pod sp. zn. 57 Cm 83/2009). V průběhu řízení rovněž došlo ke zproštění funkce správce konkursní podstaty úpadce a k ustanovení nového správce konkursní podstaty [vedlejší účastník 1)]. Na místo původní žalobkyně vstoupila stěžovatelka (z titulu postoupení pohledávky, v průběhu odvolacího řízení).
5. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem č. j. 44 Cm 230/2009-1598 ze dne 15. 6. 2021, ve znění doplňujícího usnesení č. j. 44 Cm 230/2009-1606 ze dne 14. 7. 2021, žalobu podanou procesní předchůdkyní stěžovatelky zamítl. Opravným usnesením č. j. 44 Cm 230/2009-1615 ze dne 17. 9. 2021 pak k návrhu vedlejšího účastníka 1) následně vypustil z odůvodnění větu "Úpadce ve vztahu k žalované disponoval zbožím, které neměl ve svém vlastnictví", neboť neměla podklad ve zjištěném skutkovém stavu. Procesní předchůdkyně stěžovatelky se proti rozsudku i opravnému usnesení odvolala. Vrchní soud v Praze však rozsudek i opravné usnesení potvrdil. Stěžovatelka proti rozsudku vrchního soudu podala dovolání, které Nejvyšší soud zamítl.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že se dožadovala nikoli prostého vydání pletacích přízí, nýbrž jejich vydání po právu, tedy konstatování, že vydání přízí bylo platné a účinné. Uvádí, že v řízení prokázala, že má k pletacím přízím vlastnické právo. Obecné soudy však nerozhodly o předmětu její žaloby. Krajský soud sice v bodě 56 svého rozsudku konstatoval, že úpadce ve vztahu k vedlejší účastnici 2) disponoval zbožím, jehož nebyl vlastníkem, ale pak zcela nečekaně vyhověl návrhu správce konkursní podstaty a příslušnou větu usnesením podle § 165 odst. 1) o. s. ř. vypustil. Krajský soud k této otázce prováděl rozsáhlé dokazování, které prokázalo, že úpadce pletacími přízemi disponoval protiprávně. Stěžovatelka přitom upozorňuje, že pouhým vydáním přízí předmět řízení neodpadl. Odpadl by pouze tehdy, kdyby soudy rozhodly o tom, že vedlejší účastnice 2) pletací příze vydala po právu, resp. platně a účinně. Stěžovatelka uzavírá, že tímto postupem ji soudy zbavily soudní ochrany.
7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
8. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jinými vadami se nezabývá.
9. V nyní posuzované věci Ústavní soud ve světle stížnostní argumentace žádný exces či jiné ústavně relevantní nedostatky neshledal. Jak uvedl vrchní soud, předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 345 828 Kč s příslušenstvím vůči vedlejším účastníkům, nebo vydání specifikovaných pletacích přízí. Ty však vedlejší účastnice 2) vydala procesní předchůdkyni stěžovatelky; to je mezi účastníky nesporné a uvedené bylo ostatně důvodem (neúčinného) zpětvzetí žaloby. V takové situaci podle obecných soudů nelze uložit povinnost zaplatit kupní cenu dodané příze, a to ani ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi 1); nelze uložit ani povinnost vydat zboží.
Nosný závěr obecných soudů, že jelikož příze byla již vedlejší účastnicí 2) vydána, není třeba se v řízení zabývat otázkou jejího vlastnictví, nelze považovat v ničem za protiústavní. Stěžovatelka ostatně nijak podrobněji ústavněprávně nerozvádí, v čem dochází k tvrzenému odepření soudní ochrany. Jak uvádí Nejvyšší soud, byly-li pletací příze k okamžiku vyhlášení rozsudku žalobci druhou žalovanou již vydány, nemohlo být rozhodnuto o jejich opětovném vydání ani o uložení povinnosti k zaplacení kupní ceny; vydáním přízí totiž předmět sporu odpadl.
10. S ohledem na uvedené není současně nic závadného na tom, že se obecné soudy otázkou vlastnictví přízí již nezabývaly. Usnesení podle § 165 odst. 1 o. s. ř., kterým byla vypuštěna sporná věta v bodě 56 rozsudku krajského soudu, proto rovněž nezakládá ústavněprávní pochybnosti. Jak uvádí vrchní soud a i sama stěžovatelka, otázkou vlastnictví pletacích přízí se krajský soud zabývá v řízení vedeném pod sp. zn. 57 Cm 83/2009.
11. Z uvedených důvodů Ústavní soud návrh odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu