USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Adnar deluxe s. r. o., se sídlem v Zaječicích 322, PSČ 538 35, identifikační číslo osoby 05564271, zastoupeného JUDr. Petrem Šádou, advokátem, se sídlem v Bořicích 65, PSČ 538 62 proti žalovaným 1/ Ing. Davidu Jánošíkovi, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 1105/36, PSČ 500 02, identifikační číslo osoby 72074477, jako správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., identifikační číslo osoby 00174131, zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, a 2/ Boženě Minářové, se sídlem ve Starých Jesenčanech 119, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 16235797, zastoupené JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, PSČ 537 01, o zaplacení 345 828 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 Cm 230/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. září 2023, č. j. 2 Cmo 41, 42, 43/2022-1764,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 15. června 2021, č. j. 44 Cm 230/2009-1598, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 14. července 2021, č. j. 44 Cm 230/2009-1606, zamítl žalobu, kterou se původní žalobce (RANDA s. r. o.) domáhal po žalovaných zaplacení částky 345 828 Kč s příslušenstvím nebo vydání pletacích přízí tam specifikovaných (dále jen „pletací příze“; bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku). Usnesením ze dne 17. září 2021, č. j. 44 Cm 230/2009-1615, pak soud prvního stupně rozhodl o opravě odůvodnění uvedeného rozsudku.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání původní
3. V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 15. června 2021 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 14. července 2021 a usnesení ze dne 17. září 2021 potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
4. Odvolací soud vyšel z toho, že [1] Žalobou podanou dne 6. srpna 2009 se Mgr. Petr Stejskal, LL. M. (dále jen „P. S.“) jako tehdejší správce konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec, a. s. (dále jen „úpadce“) domáhal proti druhé žalované zaplacení částky 345 828 Kč s příslušenstvím jako nezaplacené kupní ceny za pletací příze dodané podle kupních smluv. Řízení bylo vedeno u soudu prvního stupně pod sp. zn. 57 Cm 83/2009. [2] Původní žalobce se žalobou podanou dne 13. října 2009 domáhal proti druhé žalované zaplacení částky 345 828 Kč s odůvodněním, že pletací příze náležely do vlastnictví původního žalobce, přestože byly sepsány do konkursní podstaty úpadce, kam je zahrnul dřívější správce konkursní podstaty úpadce Dr. Ing. Hálek. Žaloba směřovala rovněž proti P. S., po kterém původní žalobce požadoval zaplacení náhrady nákladů řízení. Řízení bylo vedeno u soudu prvního stupně pod sp. zn. 44 Cm 230/2009. [3] Usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. května 2010, č. j. 44 Cm 230/2009-11, byla obě shora uvedená řízení spojena ke společnému řízení s odůvodněním, že skutkově souvisejí. Řízení o obou žalobách bylo nadále vedeno pod sp. zn. 44 Cm 230/2009. [4] Podáním ze dne 12. září 2012 vzal původní žalobce žalobu na zaplacení částky 345 828 Kč zpět s tím, že druhá žalovaná pletací příze, jejichž zaplacení bylo předmětem řízení, vydala původnímu žalobci v návaznosti na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. září 2010, č. j. 42 Cm 91/2005-420, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2011, č. j. 13 Cmo 214/2010-463. S ohledem na nesouhlas prvního žalovaného se zpětvzetím soud prvního stupně usnesením ze dne 26. března 2013 rozhodl, že zpětvzetí návrhu není účinné. [5] Ve vyjádření ze dne 26. listopadu 2012 druhá žalovaná potvrdila vydání pletacích přízí původnímu žalobci. Tvrzení o vydání pletacích přízí druhou žalovanou původní žalobce zopakoval v návaznosti na výzvu soudu prvního stupně k doplnění obsaženou v usnesení ze dne 29. března 2017, č. j. 44 Cm 230/2009-1259. [6] Usnesením ze dne 13. listopadu 2019, č. j. 44 Cm 230/2009-1461, bylo řízení, v němž se první žalovaný (jako současný správce konkursní podstaty úpadce) proti druhé žalované domáhal zaplacení částky 345 8228 Kč (v řízení původně vedeném pod sp. zn. 57 Cm 83/2009), vyloučeno k samostatnému projednání. [7] Při ústním jednání dne 8. června 2021 soud prvního stupně k návrhu původního žalobce připustil změnu žaloby ve znění, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně č. j. 44 Cm 230/2009-1598.
5. V průběhu odvolacího řízení Vrchní soud v Praze k návrhu původního žalobce rozhodl usnesením ze dne 14. listopadu 2022, č. j. 2 Cmo 41, 42, 43/2022-1681, že na místo žalobce vstupuje společnost Adnar deluxe s. r. o. Návrh původní žalobce odůvodnil tím, že společnosti Adnar deluxe s. r. o. postoupil smlouvou ze dne 14. října 2022 uplatněnou pohledávku. Dovolání prvního žalovaného proti tomuto usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud zamítl usnesením ze dne 27. dubna 2023, č. j. 29 Cdo 1007/2023-1733.
6. Odvolací soud konstatoval, že předmětem řízení bylo zaplacení (ceny) za dodávku pletacích přízí, které byly původnímu žalobci druhou žalovanou (v průběhu tohoto řízení) vydány. Nelze proto uložit povinnost zaplatit kupní cenu dodaných pletacích přízí, a to ani ve vztahu k prvnímu žalovanému, vůči němuž nebylo ani řádně tvrzeno, z jakého titulu by měl cenu zboží hradit. Rovněž nelze uložit povinnost vydat předmětné zboží, když k jeho vrácení již došlo. Vydáním pletacích přízí fakticky předmět sporu odpadl. Dále odvolací soud uvedl, že s ohledem na vydání pletacích přízí již není třeba se v tomto řízení zabývat otázkou jejich vlastnictví. Ta bude předmětem řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 57 Cm 83/2009, kde se zaplacení dodávky pletacích přízí domáhá první žalovaný (při současném tvrzení, že jejich vlastníkem je úpadce).
7. Proti prvnímu výroku v záhlaví označeného rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací
důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci podle § 241a o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Zároveň dovolatel navrhuje, aby dal Nejvyšší soud pokyn soudu prvního stupně k opětovnému spojení věcí pod sp. zn. 44 Cm 230/2009 a 57 Cm 83/2009.
8. Odvolací soud se měl odchýlit od závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sp. zn. 29 Cdo 3418/2015, z nějž dle dovolatele vyplývá, že vlastník věci má právo domáhat se plnění za tyto jeho věci, které správce konkursní podstaty prodal nebo pronajal třetím osobám.
9. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
10. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí nespočívá na řešení dovolatelem předestřené právní otázky.
11. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 věty první o.
s. ř. a důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je nepřípustné jako celek. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2006, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 654/2016 (a judikaturu tam označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
června 2019, sen. zn. 29 ICdo 133/2017.
12. Tím spíše pak nemůže být přípustné dovolání, které se s argumentací odvolacího soudu zcela míjí a vyřešení těch právních otázek, na nichž toto rozhodnutí stojí, nijak nezpochybňuje. Právě o posledně uvedený případ se jedná i v této věci. Odvolací soud založil své rozhodnutí na skutečnosti, že žalobou vymáhaná povinnost vydání pletacích přízí (formulovaná i v rámci alternativního žalobního petitu) byla v průběhu řízení před soudem prvního stupně druhou žalovanou beze zbytku splněna. Byly-li pletací příze k okamžiku vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) žalobci druhou žalovanou již vydány, nemohlo být rozhodnuto o jejich opětovném vydání ani o uložení povinnosti k zaplacení kupní ceny dodaných pletacích přízí.
13. Vydáním přízí předmět sporu odpadl a nebylo již třeba se zabývat otázkou jejich vlastnictví, neboť žalobě by nebylo možné vyhovět ani při zjištění vlastnického práva původního žalobce.
14. Dovolatelem odkazované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3418/2015 řeší typově jinou situaci, totiž přechod práv pronajímatele věci, která byla vyloučena ze soupisu konkursní podstaty. Nezabývá se však ani okrajově předpoklady pro zamítnutí žaloby z důvodu, že žalobou vymáhaná povinnost byla žalovaným v průběhu řízení splněna.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2024
Mgr. Milan Polášek předseda senátu