Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Zbyňka Lanštiaka, zastoupeného Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2025 č. j. 25 Co 97/2025-148 a rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 17. září 2024 č. j. 19 C 91/2023-109, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Berouně, jako účastníků řízení, a Bac Nguyen Thanh, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť podle něj porušují jeho ústavně chráněné právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a porušují i čl. 1 odst. 1 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel se u Okresního soudu v Berouně (dále jen "okresní soud") domáhal zaplacení majetkové újmy v celkové výši 18 790 Kč. Podle něj mu škoda vznikla v důsledku protiprávního jednání vedlejšího účastníka. Podle okresního soudu se stěžovateli nepodařilo prokázat, že rozlomení brýlí, které představovalo největší část uplatněného nároku (spolu s navazujícím nárokem na zaplacení vynaložených nákladů na odměnu řidiče najatého po dobu zhotovování nových brýlí), způsobil vedlejší účastník. K potyčce mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem nadto došlo poté, co stěžovatel odmítal opustit prodejnu vedlejšího účastníka a snažil se si v ní pořídit fotografie. Stěžovatel první uhodil vedlejšího účastníka. Nemůže se proto domáhat náhrady majetkové újmy vzniklé v potyčce, kterou sám vyvolal.
3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Zopakoval důkaz videozáznamem, který je součástí spisu Městského úřadu v Berouně sp. zn. 12023/2020. Stěžovatel podle krajského soudu neunesl důkazní břemeno. Ani po poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, totiž neprokázal vznik škody na zničených brýlích, ztracené náhradní baterii a krytce fotoaparátu a její způsobení právě vedlejším účastníkem.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti nejprve popsal svou verzi skutkového stavu. Z té přitom vyplývá, že k fotografování prostor prodejny vedlejšího účastníka přistoupil poté, co zjistil, že při šetření stavebního úřadu v této prodejně nebyla pořízena odpovídající fotodokumentace. Prodejna podle stěžovatele nebyla řádně povolena a zasahovala do přístupové cesty k jeho rodinnému domu. Vedlejší účastník aktivně pořizování snímků bránil, což přerostlo ve fyzický konflikt, při němž mu vedlejší účastník zasadil úder loktem do obličeje. Tím rozbil dioptrické brýle, které v té chvíli měl stěžovatel nasazené. Vedlejší účastník pokračoval v útoku na stěžovatele, přestože ten se aktivně nebránil. Bylo přitom poškozeno i příslušenství fotoaparátu.
5. Závěr soudů o neunesení důkazního břemene ohledně nasazení brýlí při konfliktu je zjevně rozporný s provedenými důkazy. To plyne z videozáznamu, který byl proveden jako důkaz. Soudy jej však hodnotily "běžným okem", bez využití jakýchkoliv technických prostředků. Pokud soud záměrně či z nedbalosti přehlédne skutečnosti, které jsou na záznamu objektivně zjistitelné, popírá tím podstatu soudní ochrany. Rezignace na využití běžně dostupných technických prostředků (zpomalování, zastavování či zvětšení obrazu) vedly ke zbavení ochrany práv stěžovatele. Jednání vedlejšího účastníka nadto bylo objektivně způsobilé stěžovatele ponížit, zasáhnout jeho důstojnost a narušit jeho osobní integritu. Soudy porušily princip rovnosti účastníků řízení, neboť přejaly argumentaci vedlejšího účastníka. Rozhodnutí jsou nadto přepjatě formalistická.
6. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 83 a čl. 90 Ústavy). V řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí.
8. V právě posuzované věci je částka, které se stěžovatel domáhá, bagatelní (18 790 Kč). Podle judikatury Ústavního soudu je tato okolnost (bez dalšího) důvodem pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13
(N 55/73 SbNU 89)]. Právní hranice bagatelnosti nemusí být určující také s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou. Stejně tak ústavněprávní relevance může být dána vzhledem k intenzitě faktických (kvantitativních) dopadů na osobu stěžovatele [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 , bod 33, nebo usnesení ze dne 1. 8. 2011 sp. zn. IV. ÚS 1393/11 ].
9. Stěžovatel žádné okolnosti, které by svědčily o ústavněprávním přesahu věci i přes její bagatelnost, netvrdí. Brojí primárně proti závěru obecných soudů, že neunesl důkazní břemeno o příčinné souvislosti mezi jednáním vedlejšího účastníka a stěžovateli vzniklou škodou. Jeho námitky směřují proti hodnocení důkazů a v této souvislosti zjištěným skutkovým závěrům. Do hodnocení provedených důkazů obecnými soudy není Ústavní soud zásadně oprávněn zasahovat, a to i kdyby mohl mít za to, že jiné hodnocení by bylo přiléhavější. Důvodem k jeho zásahu je až stav, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry vybočují ze zásad spravedlivého procesu [srov. nález ze dne 26. 1. 2016 sp. zn. IV. ÚS 2273/14
(N 14/80 SbNU 181), bod 37, nebo ze dne 22. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 564/08
(N 110/65 SbNU 491)].
10. Ústavní soud si přesto od Městského úřadu v Berouně vyžádal videozáznam, který je součástí spisu Městského úřadu v Berouně sp. zn. 12023/2020. Videozáznam má přitom nízkou kvalitu. S ohledem na ni jsou i velmi špatně rozeznatelné detaily, a to i při zastavování či zvětšování záznamu, jak v ústavní stížnosti požaduje stěžovatel. Ani u osoby, která prostor fotografuje a následně se účastní potyčky (zřejmě stěžovatele), není jasně rozpoznatelné, zda má na očích v rozhodných okamžicích brýle. Z toho důvodu lze uzavřít, že obecné soudy při hodnocení důkazů nevykročily z ústavněprávních mantinelů.
11. Argumentace stěžovatele týkající se porušení principu rovnosti se odvíjí od jeho neúspěchu ve věci. Zásadou rovnosti účastníků Ústavní soud rozumí "rovnost zbraní, resp. rovnost příležitostí". Jejím cílem je dosažení "spravedlivé rovnováhy" mezi stranami sporu [srov. nález ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 49/10
(44/2014 Sb.), body 28-29]. Obecné soudy přitom své závěry dostatečně a srozumitelně odůvodnily. Zároveň stěžovatel byl v průběhu řízení poučen o tom, že důkazní břemeno neunáší (srov. napadené rozhodnutí krajského soudu, bod 11). Pouze z toho, že na základě provedeného dokazování dospěly obecné soudy k závěru o neunesení důkazního břemene stěžovatelem a vedlejší účastník tuto okolnost v průběhu řízení tvrdil, porušení zásady rovnosti neplyne.
12. Ostatní stěžovatelovy námitky jsou pouze pokračováním polemiky s argumentací obecných soudů. S ohledem na výše uvedené a bagatelnost žalované částky však lze uzavřít, že věc postrádá ústavněprávní přesah. Bylo především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes "bagatelnost" částky vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [srov. nález ze dne 6. 4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3502/20
(N 72/105 SbNU 260), 25].
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu