Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Naděždy Tuháčkové, zastoupené Mgr. Michalem Janíkem, advokátem se sídlem Pivovarská 15, Příbram, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, č. j. 22 Cdo 4069/2019-355, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2019, č. j. 26 Co 75/2019-310, a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 12. 2018, č. j. 11 C 135/2016-282, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti rozporuje závěry obecných soudů ohledně oprávněnosti držby sporného pozemku, přičemž se vznesenými námitkami se obecné soudy řádně vypořádaly. V souvislosti s uvedeným lze odkázat zejména na příkladné odůvodnění nalézacího soudu, který se skutkovou a právní situací stěžovatelky zevrubně zabýval.
Pokud stěžovatelka namítá, že nebyl respektován předchozí závazný právní názor Nejvyššího soudu, nutno uvést, že obecné soudy se s dřívější argumentací Nejvyššího soudu řádně vypořádaly. O tom svědčí též odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu, který následně podané dovolání odmítl. Právo na soudní ochranu nelze vykládat tak, že by byl stěžovateli garantován úspěch v řízení či zaručeno právo na rozhodnutí odpovídající jeho konkrétním představám (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3013/16 ze dne 7. 8. 2017).
Napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky, a proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. listopadu 2020
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu