Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele D. H., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, zastoupeného Mgr. Petrem Polánkou, advokátem sídlem Zelný trh 332/12, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 888/2023-507 ze dne 24. října 2023, usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 4 To 42/2023-451 ze dne 16. května 2023 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 11 T 137/2022-406 ze dne 21. března 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Městský soud v Brně ("městský soud") uznal napadeným rozsudkem stěžovatele vinným ze zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, za což mu uložil trest odnětí svobody v trvání šesti let ve věznici s ostrahou. Krajský soud v Brně ("krajský soud") odvolání stěžovatele ve veřejném zasedání zamítl. Nejvyšší soud odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a proto navrhuje jejich zrušení.
3. Stěžovatel namítá porušení zásady in dubio pro reo, neboť obecné soudy vycházely jen z výpovědi nevěrohodné poškozené a nepřímých svědectví, aniž by přihlédly k tvrzením či k důkazům svědčícím v jeho prospěch. Stěžovatel poukazoval na rozpory svědeckých výpovědí, navzájem i ve vztahu k dalším důkazům; tvrdí, že řízení bylo ovlivněno rozsudkem krajského soudu (č. j. 11 T 17/2022-504 ze dne 8. listopadu 2022), jímž byl podmíněně odsouzen syn poškozené pro pokus o zločin zabití (stěžovatele), jehož se měl dopustit v silném rozrušení poté, co mu matka sdělila, že ji stěžovatel znásilnil.
4. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), není obecným soudem dalšího stupně, součástí obecných soudů, jimž není instančně nadřazen. Ústavní soud neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením ani se nezabývá eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, nejde-li současně o porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Správností hodnocení důkazů obecnými soudy se zabývá pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy a jejich závěry jsou hrubě nepřiléhavé nebo svévolné.
5. Z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel uvedl, že měl s poškozenou pohlavní styk, odmítá však, že by byl z její strany nedobrovolný; na základě všech důkladně provedených důkazů však obecné soudy uzavřely, že tvrzení stěžovatele je osamocené a v rozporu s ostatními zjištěními. Obecné soudy se zabývaly významem nepřímých důkazů u trestného činu znásilnění - s tím, že umožňují objektivizovat "osamělé" výpovědi přímých účastníků. Především městský soud se pečlivě zabýval dílčími rozpory v provedených výsleších svědků, poškozené i stěžovatele, posuzoval jejich věrohodnost, vyhodnotil důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 trestního řádu) a uzavřel, že stěžovatel se trestného činu dopustil. V průběhu řízení, jakož i v ústavní stížnosti, stěžovatel předkládá jen vlastní hodnocení provedených důkazů, odmítá obecnými soudy vyslovené závěry a tvrdí existenci důvodných pochybností.
6. Právo na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), stejně jako právo na soudní ochranu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod), představuje záruku spravedlivého soudního řízení před nezávislým a nestranným soudem, nezajišťuje však, že rozhodnutí bude odpovídat očekávání účastníka řízení a že z provedených důkazů budou vyvozeny jím očekávané závěry. Stěžovatel mimo opakování polemiky se závěry obecných soudů neuvedl nic, co by svědčilo o porušení jeho základních práv. Z napadených rozhodnutí je patrné, že obecné soudy se věcí řádně zabývaly, vyslovily jednoznačný závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu a svá rozhodnutí srozumitelně a úplně odůvodnily.
7. Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval; napadená rozhodnutí považuje za ústavně konformní, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. března 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu