Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů Mgr. Lenky Brabcové a Ing. Jana Brabce, zastoupených JUDr. Jiřím Fílou, advokátem, sídlem Závodní 391/96C, Karlovy Vary, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. července 2025 č. j. 36 EXE 2517/2021-392 a příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného soudním exekutorem Mgr. Michalem Suchánkem LL.M. ze dne 9. června 2025 č. j. 220 EX 7274/21-679, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5 a soudního exekutora Mgr. Michala Suchánka LL.M., Exekutorský úřad v Praze 9, jako účastníků řízení, a Městské části Praha 5, jako vedlejší účastnice řízení takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Soudní exekutor Mgr. Michal Suchánek LL.M. vydal dne 9. 6. 2025 příkaz k úhradě nákladů exekuce (č. j. 220 EX 7274/21-679), kterým byla stěžovatelům uložena povinnost uhradit náklady exekuce celkem ve výši 184 544,60 Kč, kteroužto částku tvoří náhrada účelně vynaložených hotových výdajů a DPH. Hotové výdaje představují náklady na odstranění stavby ve výši 152 516,20 Kč, které určil soudní exekutor na základě faktury č. 2024-12-11 ze dne 12. 12. 2024 ve znění opravné faktury č. 2025-06-08 ze dne 8. 6. 2025 dodavatele služby, stavební firmy S3 - Servis, Statika, Stavby s. r. o., IČ: 14136368. Proti tomuto příkazu podali stěžovatelé námitky, o kterých rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") v záhlaví citovaným usnesením; příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výroku o nákladech exekuce změnil tak, že náhrada účelně vynaložených hotových výdajů činí 142 081 Kč a daň z přidané hodnoty činí 29 837 Kč, celkem tedy 171 918 Kč. Obvodní soud v usnesení vysvětlil, které položky nepovažoval za účelně vynaložené hotové výdaje. Kromě toho se vyjádřil ke konkrétním námitkám stěžovatelů stran jednotlivých položek a k jejich obecnému tvrzení, že konzultovali konečnou fakturu vystavenou společností S3 - Servis, Statika, Stavby s. r. o., s odborníky z oboru stavebnictví; obvodní soud k tomuto odkázal na vyčíslení nákladů za jednotlivé položky.
3. V podané ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že soudní exekutor ani obvodní soud si při rozhodování neopatřili dostatek relevantních důkazů a vůbec nevzali v potaz důkazní návrhy stěžovatelů. Rovněž soudní exekutor ani obvodní soud neprovedli stěžovateli navržený důkaz znaleckým posudkem, který měl být proveden, aby byla objektivně a přesně určena výše skutečně vynaložených nákladů. Stěžovatelé tvrdili a doložili, že faktické a účelně vynaložené náklady na odstranění stavby činily částku ve výši 52 246,36 Kč. Dle stěžovatelů bylo postupováno při rozhodování o výši nákladů exekuce v rozporu s právními předpisy, tedy libovolně.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
5. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rozhodování o nákladech soudního řízení, včetně nákladů řízení exekučního, je doménou civilních soudů. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje nanejvýš zdrženlivě a napadené výroky o nákladech řízení ruší výjimečně. Zkoumání každého jednotlivého rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení ze strany Ústavního soudu by odporovalo jeho postavení jakožto orgánu ochrany ústavnosti. Nicméně také rozhodování o nákladech exekuce podléhá požadavkům spravedlivého řízení (usnesení ze dne 19. 7. 2016 sp. zn. IV. ÚS 2860/15 , bod 11). Pokud se exekuční soud dopustí neústavního pochybení (svévole, hrubého porušení základních práv atd.), Ústavní soud zasáhne. V posuzovaném případě tomu tak není.
6. Ústavnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo (viz usnesení ze dne 15. 8. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1948/22 ), že v posuzovaném případě bylo exekučně vymáháno odstranění stavby balkonu s lávkou. Šlo tedy o provedení exekuce na nepeněžité plnění, které je upraveno § 72 exekučního řádu (jde o speciální ustanovení k § 350 občanského soudního řádu), na kteréžto ustanovení odkázal správně také obvodní soud, a dále pak (vycházeje z judikatury Nejvyššího soudu) v napadeném usnesení vyložil, že v exekučním řízení dle § 72 exekučního řádu je na exekutorovi, jakým způsobem zajistí realizaci prací a výkonů.
Exekutor se postará o provedení exekuce tak, že k uskutečnění předmětných prací zajistí třetí osobu, nedohodne-li se jinak s oprávněným. Jen na základě dohody exekutora s oprávněným může práce, o něž jde, provést oprávněný sám, případně umožnit provedení těchto prací povinnému (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017 sp. zn. 20 Cdo 2907/2016). V souladu se zákonnou úpravou a judikaturou Nejvyššího soudu byla v posuzovaném případě, jak vyplývá z příkazu k úhradě nákladů exekuce, dodavatelem služby (prací) stavební firma S3 - Servis, Statika, Stavby s.
r. o. Stěžovatelé povinnost předmětnou stavbu odstranit, uloženou jim exekučním titulem, dobrovolně před podáním návrhu na zahájení exekučního řízení nesplnili (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2024 sp. zn. 20 Cdo 3814/2023), a následně nebylo na nich, aby rozhodli, jak (resp. "kým") bude tato stavba odstraněna; to by bylo možné leda za shora uvedených podmínek, které v posuzovaném případě zjevně nebyly dány. Je tedy irelevantní argumentace stěžovatelů, že předložili obvodnímu soudu (a nyní i Ústavnímu soudu) své výpočty týkající se nákladů na odstranění stavby.
Bylo úlohou exekutora, aby zajistil třetí osobu, která uskuteční předmětné práce, a následně jejich náklady vyčíslil v rozhodnutí k úhradě stěžovatelům.
7. Jak vyložil i obvodní soud, z příkazu k úhradě nákladů exekuce musí být zjistitelné, čím jsou náklady tvořeny (jednotlivé druhy nákladů) a jak vznikly a byly vypočítány, musí být odůvodněny použitím ustanovení příslušného právního předpisu, k námitkovému řízení musí být i doloženy. Dle judikatury Ústavního soudu musí být veškeré hotové výdaje ve spise soudního exekutora doloženy fakturami a stvrzenkami či jinými doklady, a pokud to není možné, úředními záznamy (nález ze dne 31. 8. 2005 sp. zn. II.
ÚS 336/05 ). Tyto podmínky jsou v posuzovaném případě splněny. V příkazu k úhradě nákladů exekuce je uvedeno, na základě čeho soudní exekutor náklady určil a jednotlivé položky jsou tam i rozepsány. K námitkám stěžovatelů se pak účtovanými náklady zabýval podrobně i obvodní soud, který vysvětlil, proč u některých položek dospěl k závěru, že náklady nebyly účelné a v jiných případech vyhodnotil, že soudním exekutorem účtovaná částka je zdůvodněná a vyplývá z předložených podkladů. Soudní exekutor ani obvodní soud se tedy v předmětné věci nedopustily libovůle, jak tvrdí stěžovatelé.
Z uvedeného vyplývá také důvod, proč nebyl ve věci vypracován znalecký posudek navrhovaný stěžovateli - to by bylo proti logice exekučního řádu, který předpokládá, že náklady exekuce (a náklady oprávněného) určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce (§ 88 odst. 1), přičemž náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, atd. (§ 87), které mají být (a v posuzovaném případě byly) doloženy příslušnými doklady. Nezáleží tedy na tom, kolik stěžovatelé coby povinní, kteří měli možnost stavbu odstranit dobrovolně, tvrdí, že mělo odstranění stavby stát.
Stěžejní jsou konkrétní účelně vynaložené náklady na odstranění stavby, které dle zákona zařídil exekutor, a náležité doložení těchto nákladů.
8. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelů. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. října 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu