USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněné městské části Praha 5 se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října č. 4, proti povinným 1) L. B., a 2) J. B., oběma zastoupeným JUDr. Jiřím Fílou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Závodní č. 391/96c, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 2517/2021, o dovolání povinných 1) a 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2022, č. j. 16 Co 402/2022-118, takto:
Dovolání povinných se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 12. 9. 2022, č. j. 36 EXE 2517/2021-98, zamítl návrh povinných na zastavení exekuce vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 2517/2021 a u soudního exekutora Mgr. Michala Suchánka, Exekutorský úřad Praha 9 pod sp. zn. 220 EX 7274/21. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že exekučním titulem v projednávané věci je rozhodnutí o neodkladném odstranění stavby vydané Městskou částí Praha 5, Úřad městské části, odbor Stavební úřad, ze dne 8.
1. 2019, sp. zn. MC05/OSU/6506/2017/Do/Koš.207, č. j. MC05 3353/2019, ve spojení s usnesením Úřadu městské části Praha 5, odbor Stavební úřad, ze dne 15. 7. 2020, č. j. MC05 108042/2020, a s rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odbor stavební, ze dne 23. 5. 2019, č. j. MHMP 945350/2019, sp. zn. S-MHMP 502074/STR. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci není dán důvod pro zastavení exekuce. Zákonným důvodem pro zastavení exekuce není skutečnost namítaná povinnými, že ve vyrozumění o zahájení exekuce, ani v exekučním příkazu ze dne 16.
11. 2021, č. j. 220 EX 7274/21-11, není specifikováno, jak má být odstranění stavby provedeno. V projednávané věci byl soudní exekutor pověřen vedením exekuce podle exekučního titulu, který podmínky pro odstranění stavby stanoví. Povinní povinnost uloženou exekučním titulem dobrovolně před podáním návrhu na zahájení exekučního řízení nesplnili. Exekučním titulem byla totiž povinným uložena povinnost předmětnou stavbu odstranit, a nikoliv pouze opravit či odstranit vady balkonu tak, jak to učinili povinní.
Namítali-li povinní, že předmětná stavba se nachází v ochranné památkové zóně a k jejímu odstranění je zapotřebí souhlasu Národního památkového ústavu, který však nikdy nebyl vydán, jde o námitku proti exekučnímu titulu, ke které není možné v exekučním řízení přihlížet, neboť v exekučním řízení je věcný přezkum exekučního titulu zapovězen.
2. K odvolání povinných Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2022, č. j. 16 Co 402/2022-118, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně. Námitka povinných, že ve vyrozumění o zahájení exekuce je nesprávně specifikován exekuční titul, nemůže být důvodem pro zastavení exekuce, neboť vyrozumění o zahájení exekuce není pro posouzení zákonnosti zahájení a provádění exekuce podstatné. V projednávané věci byla exekuce zahájena na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu, který byl správně v návrhu na zahájení exekuce označen a přiložen. Písařská chyba ve vyrozumění o zahájení exekuce nemůže mít na zákonné vedení exekuce vliv. Odvolací soud rovněž ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že byla-li povinným exekučním titulem uložena povinnost odstranit stavbu specifikovanou exekučním titulem, není dobrovolným splněním této povinnosti, pokud povinní odstranili vady balkonu.
Odvolací soud rovněž nepřisvědčil ani námitce povinných, že povinnost uloženou exekučním titulem nemohou splnit, neboť stavba se nachází v ochranné památkové zóně a k jejímu odstranění je zapotřebí souhlasu Národního památkového ústavu. Povinní touto námitkou brojí proti věcné správnosti exekučního titulu, k jejímuž přezkumu však exekuční soud není oprávněn. Povinní svou námitku měli uplatnit ve správním řízení. Nevyhověl-li jí Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí o kasační stížnosti ze dne 27. 5. 2022, č. j. 5 A 100/2019-183, není možné domáhat se nápravy v exekučním řízení. Nejvyšší správní soud se přitom námitkou povinných věcně nezabýval, neboť ji povinní uplatnili opožděně.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání. Namítají, že závěr odvolacího soudu o nepřípustnosti přezkumu věcné správnosti exekučního titulu v exekučním řízení je již překonán a exekuční soud je oprávněn přezkoumat věcnou správnost exekučních titulů, a to včetně postupu orgánu v řízení, jež jejich vydání předcházelo. Namítají, že jde o ojedinělý a specifický případ, neboť stavba, která má být odstraněna, se nachází v ochranné památkové zóně a k jejímu odstranění je zapotřebí souhlasu Národního památkového ústavu. O této skutečnosti se povinní dozvěděli v průběhu nalézacího řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 100/2019, konkrétně až po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání žaloby. V projednávané věci přitom souhlas, ani vyjádření Národního památkového ústavu nebyl vydán, a není proto možné předmětnou stavbu odstranit. V případě, že by povinní balkon bez souhlasu podle exekučního titulu odstranili, dopustili by se protiprávního jednání, za něž by mohli být sankcionováni ze strany Národního památkového ústavu. Povinní mají za to, že svou námitkou nenapadají exekuční titul, ale samotné provedení exekuce, jež je bez předmětného souhlasu prováděna protizákonně, a není proto možné ji provést a realizovat. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Povinní v dovolání současně navrhli odklad vykonatelnosti a právní moci rozhodnutí odvolacího soudu.
4. Oprávněná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry odvolacího soudu a vyjádřila nesouhlas s námitkami povinných v dovolání. V projednávané věci má být na základě exekučního titulu odstraněna nepovolená stavba v havarijním stavu. Z tohoto důvodu není pro její odstranění třeba závazné stanovisko Odboru památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy, ani Národního památkového ústavu, jež nadto není ani dotčeným orgánem. Oprávněná namítá, že by bylo absurdní vyžadovat souhlas Národního památkového ústavu k odstranění stavby v případě, kdy jde nejen o stavbu v havarijním stavu, ale i stavbu nepovolenou, která právně neexistuje. Povinní opakovaně namítají povinnost souhlasu Národního památkového ústavu s odstraněním stavby, aniž by však současně tuto povinnost jakýmkoliv způsobem prokázali na příslušné zákonné ustanovení, a to i přes to, že toto jejich tvrzení jim bylo v minulosti vyvráceno.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání povinných není přípustné.
6. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, nebo nález ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. 20 Cdo 2564/2023).
7. Judikatura Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16), ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., to však nic nemění na skutečnosti, že stále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu (k tomu srov. usnesení Ústavní soudu ze dne 17. července 2019, sp. zn. III. ÚS 3700/17, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2559/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2512/2021). Není tedy korektní námitka dovolatelů, že dovolací soud opustil zásadu nemožnosti přezkumu věcné správnosti exekučního titulu, včetně postupu orgánů v řízení, jež jeho vydání předcházelo. O takový shora popsaný výjimečný případ se v projednávané věci nejedná (a ani sami dovolatelé toto netvrdí).
8. Rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby (její části) podle § 135 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákona), ve znění do 31. 12. 2023, je exekučním titulem, jenž vydal orgán veřejné moci v rámci své působnosti. Podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, je povinností správního orgánu rozhodujícího o odstranění památkově chráněné stavby vyžádat si v řízení o odstranění památkově chráněné stavby závazné stanovisko příslušného orgánu státní památkové péče. Může-li v projednávané věci podle tvrzení dovolatelů dojít k odstranění stavby (její části) pouze za předpokladu splnění podmínky spočívající v zajištění závazného stanoviska příslušného orgánu státní památkové péče, aniž by však stavební úřad závazným stanoviskem disponoval, a stavební úřad přesto o odstranění stavby rozhodl, může jít (aniž by dovolací soud jakkoliv předesílal pochybení ze strany stavebního úřadu nebo se touto otázkou zabýval) o nedopatření spočívající v tom, že si stavební úřad neopatřil veškeré zákonné podklady pro rozhodnutí. Avšak ani takové potenciální pochybení nemůže ničeho změnit na tom, že exekuční titul ukládající povinnost k odstranění stavby (její části) řádně vznikl a na jeho základě lze vést exekuci, aniž by nucené realizaci exekučního titulu bránilo, že nebyly splněny veškeré právní předpoklady pro jeho vydání. Případné vady nalézacího řízení se totiž nepřenášejí do řízení vykonávacího (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3547/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2512/2021). Uzavřel-li tedy odvolací soud, že exekuční titul ve formě rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby (její části, zde balkónu) je vykonatelný, aniž by se věcně zabýval námitkou dovolatelů, zda Národní památkový úřad měl vyslovit souhlas s odstraněním stavby, je jeho právní názor správný a odpovídá shora uvedené judikatuře dovolacího soudu, podle níž ve vykonávacím řízení není na místě přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4302/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1858/2020).
9. Z uvedeného se podává, že napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud proto dovolání povinných podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. Dovolatelé v dovolání navrhují odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadaného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad právní moci a vykonatelnosti nezabýval.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 3. 2024
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu