Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Pavla Juříčka, zastoupeného Mgr. Bořivojem Líbalem, advokátem se sídlem Pobřežní 394/12, Praha 8, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 48/2025-2234 ze dne 3. 7. 2025, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 23 Cm 156/2014-2192 ze dne 4. 12. 2024 a Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 2388/2023-2124 ze dne 24. 4. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci jako účastníků řízení a Mgr. Radoslava Lavičky, se sídlem Hodolanská 413/32, Olomouc, insolvenčního správce obchodní společnosti MORA-TOP s.r.o., se sídlem Šumperská 1349, Uničov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Olomouci tamtéž označené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jímž tento soud zamítl stěžovatelovu žalobu pro zmatečnost. Žalobou pro zmatečnost se stěžovatel domáhal zrušení rozsudků právě uvedených soudů z let 2022 a 2023, jimiž mu bylo uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi 17 085 109,33 Kč s příslušenstvím. Proti daným rozsudkům vrchního a krajského soudu z let 2022 a 2023 podal stěžovatel ještě před žalobou pro zmatečnost dovolání, které Nejvyšší soud odmítl v záhlaví označeným usnesením.
2. Stěžovatel na titulní straně a v petitu ústavní stížnosti výslovně navrhuje zrušení pouze v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu. V odůvodnění ústavní stížnosti mj. uvádí, že usnesení vrchního soudu, potvrzující zamítavé usnesení krajského soudu o žalobě pro zmatečnost, je rozhodnutím o posledním procesním prostředku ochrany proti předchozím rozhodnutím obecných soudů. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost podle jejího obsahu; z právě uvedeného stěžovatelova tvrzení a z celkového smyslu ústavní stížnosti je patrné, že míří také na usnesení, jimiž vrchní a krajský soud rozhodly o žalobě pro zmatečnost, a tato usnesení tak Ústavní soud rovněž považuje za napadená ústavní stížností. Žalobu pro zmatečnost stěžovatel zjevně uplatnil jako procesní prostředek ochrany proti rozhodnutím soudů o věci samé.
3. V napadených rozhodnutích stěžovatel spatřuje porušení svých práv zaručených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že proti usnesení vrchního soudu podal také dovolání. Domnívá se však, že by se měl uplatnit § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť v dosavadních řízeních o opravných prostředcích docházelo a stále dochází ke značným průtahům, z nichž mu vzniká vážná a neodvratitelná újma. Nadto s ohledem na způsob, jakým Nejvyšší soud ve věci v minulosti rozhodl, nelze mít rozumně za to, že by u něj stěžovatel nyní nalezl zastání. Žádá proto Ústavní soud, aby vzhledem k nestandardní délce projednávání věci již nyní zasáhl.
4. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona). V citovaném zákonném ustanovení má svůj základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne pravidlo minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná. Podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu neodmítne Ústavní soud ústavní stížnost, ačkoli není splněna podmínka podle citovaného § 75 odst. 1 téhož zákona, dochází-li v řízení o podaném opravném prostředku ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Ústavní soud však shledal, že stěžovatelova ústavní stížnost tuto výjimku z přípustnosti nesplňuje.
6. V posuzované věci byla ústavní stížnost podána za situace, kdy nebylo dosud vydáno konečné rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, kterou stěžovatel napadl předchozí rozhodnutí ve věci samé. Posuzovaná věc se nachází ve fázi řízení o dovolání před Nejvyšším soudem. Je sice pravdou, že první rozsudek ve věci samé byl vydán již v roce 2015. Nicméně v řízení o (posledním) podaném opravném prostředku ve smyslu § 75 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, tj. v aktuálně probíhajícím dovolacím řízení, dosud k průtahům nedochází, neboť stěžovatel dovolání podal dne 15. 9. 2025.
7. Argumentuje-li stěžovatel celkovou délkou řízení před obecnými soudy, pak nutno vzít v potaz, že v jeho případě rozhodovaly soudy dvakrát ve věci samé (mj. na základě úspěšné žaloby pro zmatečnost) a nyní opětovně o další žalobě pro zmatečnost, a to ve všech stupních soudní soustavy, jakož i v řízení o ústavní stížnosti, která byla odmítnuta v roce 2020. Vzhledem k historii sporu tak nelze bez dalšího shledat, že by docházelo ke značným průtahům, nýbrž že celková doba řešení případu je dána jeho komplikovaným procesním vývojem. Ostatně první rozhodnutí o v pořadí druhé žalobě pro zmatečnost, tj. zde napadené usnesení krajského soudu, bylo vydáno téměř přesně před rokem, což nelze považovat za značné průtahy. Stěžovatel ani nijak neosvědčuje, čím a jak mu vzniká či může vzniknout neodvratitelná újma, bylo-li o věci samé již pravomocně rozhodnuto rozsudkem vrchního soudu ze dne 27. 4. 2023.
8. Proto v daném procesním stadiu není Ústavní soud v rámci své Ústavou České republiky a zákonem o Ústavním soudu stanovené pravomoci, jíž musí pečlivě dbát, povolán vyvozovat k námitkám stěžovatele jakékoli závěry. Stěžovatel v podstatě žádá urychlení řízení, což je ale postup, který zákon neumožňuje a který odporuje výše uvedeným zásadám. V případě neúspěchu v řízení o dovolání může stěžovatel všechny uplatněné námitky vznést v řízení o ústavní stížnosti, avšak až po konečném rozhodnutí ve věci, není-li náprava před jinými orgány možná.
9. Pro výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2025
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj