Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., právně zastoupeného JUDr. Radkem Spurným, advokátem se sídlem Míru 33/9, Duchcov, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. září 2023 sp. zn. 2 T 80/2023, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2024 sp. zn. 7 To 173/2024 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2025 č. j. 4 Tdo 121/2025-488, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 Ústavy, čl. 6 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 15 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení. K tomu mělo dojít tím, že byl nespravedlivě odsouzen v rozporu s důkazy provedenými v trestním řízení.
2. Stěžovatel byl napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") shledán vinným trestným činem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první a druhá trestního zákoníku a odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 25 000 Kč (25 denních sazeb a 1 000 Kč). Toho se dopustil tím, že po dohodě s reprezentantkou dvou farmaceutických společností a příslibu finanční odměny, předepisoval po dobu několika měsíců svým pacientkám léky těmito společnostmi distribuovanými, za což mu byla vyplacena částka ve výši 11 600 Kč. Obvodní soud vycházel po provedení dokazování zejména z databází a informací v počítačových systémech obou farmaceutických společností, které byly spojeny s jiným dřívějším trestním řízením. Z těchto informací vyplynulo, že byl stěžovatel veden coby spolupracující lékař, byl se společnostmi domluven na konkrétních počtech předepsaných léčiv, za něž měl kromě finanční odměny dostat rovněž zájezd. Z týchž databází vychází rovněž záznam o setkání kurýra se stěžovatelem, v rámci kterého došlo k předání hotovosti.
3. O stěžovatelem podaném odvolání rozhodl napadeným usnesením Městský soud v Praze tak, že jej zamítl. Aproboval tak skutkové i právní závěry obvodního soudu a dospěl k závěru, že vina stěžovatele byla jednoznačně prokázána. Obdobné závěry učinil rovněž Nejvyšší soud v napadeném usnesení, jímž odmítl dovolání stěžovatele. Neztotožnil se s námitkami stěžovatele a konstatoval, že právní závěry učiněné nižšími soudy mají dostatečnou oporu v provedeném dokazování, které bylo provedeno řádným způsobem.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky uplatňované v průběhu celého trestního řízení a tvrdí, že učiněné právní závěry stran jeho viny jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Zejména namítá, že jakékoli informace z databází a počítačových systémů farmaceutických společností nelze považovat za relevantní, neboť sám nemohl nijak ovlivnit to, co si o něm společnosti zapisují. Popřel jakoukoli spolupráci s těmito společnostmi i to, že by kdy obdržel či žádal majetkovou odměnu v tomto smyslu.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)].
7. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na konkrétní případ je v zásadě věcí obecných soudů a o kasačním zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. Ústavnímu soudu tak nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud posuzuje, zda řízení jako celek bylo řádně vedené a přihlíží k závažnosti případných pochybení v postupu soudů a k jejich dopadu na celkový výsledek řízení, přičemž až velmi vážné vady vyvolávají potřebu případného kasačního zásahu. Zejména ve vztahu k dokazování Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho zásah přichází v úvahu až tehdy, když "skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy" (viz nález ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14
, bod 13 a tam citovaná judikatura).
8. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat provedené důkazy, zavazovat obecné soudy k jemu libějšímu výkladu důkazů nebo činění právních závěrů, pokud shledaná pochybení nedosahují ústavněprávní intenzity. K tomu v případě stěžovatele nedošlo. Obecné soudy dostatečně vysvětlily, na jakých důkazech staví závěr o vině stěžovatele, a současně se dostatečně (byť ne nutně výslovně) vypořádaly s jeho námitkami. Nadto stěžovatel v ústavní stížnosti nepřináší žádné námitky nebo tvrzení, jež by neuplatil jak ve svém odvolání, tak dovolání. Jelikož tak na totožné argumenty reagovaly již soudy odvolací a dovolací ústavně konformním způsobem, nemá Ústavní soud čeho doplnit.
9. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. Ústavní soud proto postupoval tak, že podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. ledna 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu