Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Evy Valentové, zastoupené JUDr. Markétou Kadlecovou, advokátkou, sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 Co 233/2025-411 ze dne 23. července 2025, ve znění opravného usnesení č. j. 17 Co 233/2025-417 ze dne 17. září 2025, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) Petra Klouba, 2) Ing. Jana Klouba, 3) Ing. Janny Lédlové, 4) Ireny Seifertové, 5) PhDr. Heleny Tomanové, 6) Jiřího Zajíčka, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo zaručené čl. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného soudního spisu vyplývá, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") ze dne 3. 5. 2024 byla stěžovatelka (znalkyně z oboru ekonomika, cena a odhady) ustanovena znalkyní pro podání znaleckého posudku, v němž měla stanovit u 9 bytových jednotek a 12 nebytových jednotek cenu obvyklou, výnosovou hodnotu na základě obvyklého nájemného a výnosovou hodnotu ze sjednaného nájemného. Vedlejším účastníkům 1) a 2) byla uložena povinnost složit zálohu na náklady znaleckého posudku ve výši 110 000 Kč. Usnesením obvodního soudu č. j. 28 C 27/2017-382 ze dne 17. 4. 2025 bylo stěžovatelce přiznáno znalečné ve výši 328 832,49 Kč. Výše znalečného zcela odpovídala částce vyúčtované stěžovatelkou. Usnesení napadl vedlejší účastník 2) námitkami, že obvodní soud mechanicky převzal znalkyní podané vyúčtování, aniž by náležitě posoudil jednotlivé položky, že vyúčtovaná částka neodpovídá výši znalečného v obdobných věcech a že trojnásobně překračuje složenou zálohu ve výši 110 000 Kč. Vedlejší účastník 2) dále rozporoval jednotlivé položky vyúčtování a vyjádřil pochybnost, zda vyúčtování věrně odráží u všech vyúčtovaných úkonů skutečný rozsah a charakter vyúčtované činnosti. Vedlejší účastník 1) se k odvolání připojil.
3. Napadeným usnesením ze dne 23. 7. 2025 bylo usnesení obvodního soudu změněno tak, že stěžovatelce bylo přiznáno znalečné ve výši 223 804,48 Kč. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") se ztotožnil s argumentací vedlejších účastníků 1) a 2), že obvodní soud nekriticky převzal vyúčtování předložené stěžovatelkou, podrobně se zabýval pouze hotovými výdaji, cestovným a náhradou za ztrátu času a ostatní položky paušálně shledal oprávněnými a přiměřenými odborné kvalifikaci potřebné k provedení jednotlivých úkonů a době jejich trvání. Městský soud přitakal námitce vedlejších účastníků 1) a 2), že vyúčtovaný počet hodin strávených v souvislosti s vypracování znaleckého posudku je značně nadhodnocený a že ne všechny úkony vyžadují tak odbornou a kvalifikovanou činnost, aby je bylo adekvátní hodnotit v maximální sazbě 1 000 Kč za hodinu. Na základě stěžovatelčina podání vydal městský soud opravné usnesení, kterým stanovil výši znalečného ve výši 225 740,48 Kč.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména tvrdí, že před ustanovením znalkyní zaslala obvodnímu soudu předběžný odhad ceny za znalecký posudek, a to za byty ve výši 99 000 Kč a za nebytové prostory ve výši 144 000 Kč. Tato cena nezahrnovala cestovné a jiné přímé náklady, všem účastníkům však muselo být jasné, že odměna může přesáhnout částku 243 000 Kč bez DPH. Stěžovatelka upozorňuje, že v době zadání posudku jí nebyla známa výměra jednotek ani jejich technický stav, že vedlejší účastníci 1) a 2) požadovali zohlednění i výše nájemného podle stávajících nájemních smluv a že účastníci byli obvodním soudem informování o finanční náročnosti znaleckého posudku.
5. Stěžovatelka namítá, že městský soud se nijak nevypořádal s námitkami, které uplatnila ve svém vyjádření k odvolání, a že jeho odůvodnění neobsahuje žádnou argumentaci ani odkaz na jiný odborný nebo právní názor, kterými by podpořil důvody pro krácení znalečného. Dále uvádí, že řádně a včas vypracovala znalecký posudek, a vzniklo jí tak legitimní očekávání na odměnu určenou podle právních předpisů.
6. Stěžovatelka tvrdí, že městský soud nesprávně spojil jednotlivé úkony a že její vyúčtování duplicitu neobsahovalo. Ke snížení počtu hodin u některých činností stěžovatelka uvádí, že vstupní data se pro každou metodu zpracovávají odděleně, neboť se každá z nich posuzuje ze tří různých pohledů. Nesouhlasí se snížením hodinové sazby u některých úkonů z 1 000 Kč na 800 Kč a tvrdí, že provedené činnosti vyžadovaly patřičnou odbornost.
7. Ústavní soud opakovaně judikuje, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Ústavní soud tedy neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí a jeho úkolem není zjišťovat, měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů, spočívající většinou právě v oblasti podústavního práva. Ústavní soud posuzuje řízení jako celek a zjišťuje, zda nedošlo k zásahu takové intenzity, která již zakládá porušení základních práv nebo svobod účastníka řízení. Pouze v takovém případě je totiž Ústavní soud oprávněn k jeho ochraně zasáhnout a napadené rozhodnutí zrušit.
8. Stěžovatelka brojí proti usnesení městského soudu, kterým bylo rozhodnuto o výši znalečného, resp. kterým bylo na základě odvolání vedlejších účastníků sníženo znalečné stanovené obvodním soudem. Problematice rozhodování o odvolání proti usnesení o přiznání znalečného se Ústavní soud věnoval již v minulosti, a to se závěrem, že legitimní očekávání znalce na vyplacení znalečného je majetkovým nárokem, který je pod ochranou moci soudní (viz např. stěžovatelkou zmíněné usnesení sp. zn. I. ÚS 360/03
z 22. 10. 2003).
9. Rozhodování o znalečném je doménou obecných soudů a Ústavnímu soudu do něj zásadně nepřísluší zasahovat. Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivé výpočty obecných soudů či korigovat jejich rozhodnutí z pohledu podústavního práva, a to ani tehdy, pokud by se s výkladem a aplikací tohoto práva obecnými soudy v tom kterém konkrétním případě neztotožňoval. Ústavněprávní dimenze může tato otázka dosáhnout pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto rozhodování, např. v důsledku svévolné interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, či v případě extrémního rozporu s principy spravedlnosti (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 372/25
z 14. 7. 2025). Takový deficit však napadené rozhodnutí nevykazuje.
10. Ke stěžovatelkou předloženým námitkám ohledně odůvodnění napadeného rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že napadené usnesení obstojí pohledem povinnosti soudní rozhodnutí řádně odůvodnit. Městský soud dostatečně vysvětlil, z jakých důvodů přistoupil ke snížení původně přiznaného znalečného. Podrobně uvedl, proč snížil počet hodin u některých úkonů a z jakého důvodu snížil hodinovou odměnu u úkonů nižší míry odborné náročnosti. U jednotlivých úkonů, jejichž počet oproti stěžovatelčinu vyúčtování ponížil, vysvětlil, z jakých důvodů považuje jím stanovenou časovou dotaci za přiměřenou (tabulky u jednotlivých nemovitostí vykazovaly značné podrobnosti a byly tak využitelné pro většinu jednotek, podkladem pro určení obvyklé ceny, resp. výnosové hodnoty byly často shodné srovnávací materiály).
Stejně tak u úkonů, kde snížil jejich hodinovou sazbu ze stěžovatelkou účtovaných 1 000 Kč na 800 Kč, uvedl, že se nejedná o vysoce odbornou činnost (např. sepsání výzev k místnímu šetření, roztřídění fotodokumentace z místního šetření a archivace, vložení do posudku a formátování, grafická kontrola posudku, tisk a vazba). Ústavní soud setrvale judikuje, že není porušením práva na soudní ochranu, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (viz např. nález sp. zn. III.
ÚS 989/08
ze dne 12. února 2009, bod 68). Ústavní soud považuje napadené rozhodnutí za řádně odůvodněné, jelikož městský soud náležitě objasnil, z jakých důvodů vyhověl vedlejším účastníkům a výši znalečného snížil.
11. Ústavní soud nesdílí ani námitku překvapivosti napadeného rozhodnutí. Městský soud rozhodoval k odvolání vedlejších účastníků řízení 1) a 2), kteří v něm uplatnili mimo jiné námitky nepřiměřenosti rozsahu vyúčtovaných hodin a výše hodinové sazby některých úkonů. K podanému odvolání měla stěžovatelka možnost se vyjádřit, což také učinila. Z tohoto pohledu nelze považovat rozhodnutí městského soudu ve světle judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález sp. zn. I.ÚS 777/07
ze dne 31. 7. 2008) za překvapivé.
12. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadeného rozhodnutí nemůže stěžovatelce přisvědčit, že by napadené rozhodnutí porušilo její ústavně zaručená práva.
13. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. prosince 2025
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu