Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Ervina Ziffa, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1994/2024-461 ze dne 30. 7. 2024, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 59/2024-424 ze dne 20. 2. 2024, rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. 25 C 83/2019-391 ze dne 16. 6. 2023, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 58/2024-398 ze dne 27. 2. 2024 a rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. 25 C 213/2021-366 ze dne 16. 6. 2023, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel ve svém podání obecně uvádí, že napadená rozhodnutí porušují zákon, Ústavu, Úmluvu, jakož i nařízení a směrnice Evropské unie. Stěžuje si na psychický teror ze strany Dopravního podniku města Děčín, a. s., a justice ústeckého kraje, které má uvedený dopravní podnik vládnout, jakož i na další příkoří. Okresní soud v Děčíně podle něj nerespektuje pravomocná rozhodnutí Nejvyššího soudu a spolu s dopravním podnikem se dopouští řady zločinů, včetně falšování důkazů.
2. Stěžovatel byl v souvislosti se svými předchozími podáními Ústavnímu soudu již mnohokrát vyzván k odstranění vad podání s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupen advokátem již při podání ústavní stížnosti) i o případných následcích neodstranění vytčených vad podání. Nyní však opět zvolil nekvalifikovaný postup, kterým pomíjí náležitosti ústavní stížnosti předepsané zákonem o Ústavním soudu.
3. Ústavní soud v jiných věcech navrhovatele rovněž opakovaně uvedl, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích případech (viz např. sp. zn. II. ÚS 1421/22 ,
III. ÚS 2213/21 ,
IV. ÚS 2297/20 ).
4. Ústavní soud v uvedených věcech již vycházel z předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Ústavní soud proto návrh za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. listopadu 2024
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj