Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti obchodní korporace ORLEN Unipetrol RPA s. r. o., sídlem Záluží 1, Litvínov, zastoupené Mgr. Janem Urbancem, advokátem sídlem K Roztokům 364/23, Praha 6, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 201/2022-88 ze dne 16. 8. 2024, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku; tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 5, čl. 20 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 Af 5/2019-137 ze dne 28. 6. 2022 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
2. Dříve než lze ústavní stížnost věcně posoudit, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona). Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. Zásadně nepřípustné jsou ústavní stížnosti směřující proti kasačním rozhodnutím, tedy rozhodnutím, jimiž se rozhodnutí instančně podřízeného orgánu ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Ústavní soud je totiž v řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích konečných [srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06
ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)].
3. V nyní posuzované věci stěžovatelka brojí proti rozhodnutí, jímž Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Věc se proto nalézá (opět) ve stadiu řízení o správní žalobě před krajským soudem, v němž stěžovatelka může bránit svá práva. Za dané situace je ústavní stížnost stěžovatelky "předčasná", neboť směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilé být předmětem (samostatného) ústavního přezkumu (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 443/24
ze dne 29. 2. 2024,
sp. zn. III. ÚS 9/24
ze dne 22. 1. 2024 nebo
sp. zn. II. ÚS 836/23
ze dne 25. 4. 2023; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Stěžovatelka tedy dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Z těchto důvodů je ústavní stížnost nepřípustná.
4. Argumentace stěžovatelky o přípustnosti ústavní stížnosti a potenciální újmě velkého rozsahu (přesahující miliardu Kč) se váže až na vydání nového rozhodnutí krajského soudu, jehož výsledek předjímá. Nemůže tedy zvrátit závěr o předčasnosti ústavní stížnosti. Námitky uplatňované v této stížnosti bude mít stěžovatelka prostor uplatnit. K odvrácení bezprostředních účinků rozhodnutí správního orgánu slouží právě odkladný účinek správní žaloby, přestože - jak stěžovatelka poukazuje - na něj žalobce nemá právní nárok. Ústavní soud zároveň neshledal naplnění žádné z podmínek § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ostatně stěžovatelka ani netvrdí, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy.
5. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh.
6. O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, jelikož o ústavní stížnosti rozhodl bezprostředně po jejím podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. října 2024
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj